ECLI:CZ:US:2006:2.US.84.06.1
sp. zn. II. ÚS 84/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. T. Z., zastoupené JUDr. Helenou Havránkovou, advokátkou, se sídlem v Praze 9, Prosecká 412/74, směřující proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. října 2005, č. j. 28 Co 266/2005-404, ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. února 2005, č. j. 14 Nc 386/2002-325, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se řádně a včas podanou ústavní stížností domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. února 2005, č. j. 14 Nc 386/2002-325, byl k návrhu otce (Ing. J. Z.) upraven styk s nezletilými dcerami Klárou (jedná se o pseudonym) a Tamarou (jedná se o pseudonym) tak, jak je podrobně specifikováno ve výroku I. citovaného rozsudku. K úpravě styku soud přikročil, protože se rodiče nezletilých dětí nebyli schopni dohodnout na úpravě styku. V řízení bylo prokázáno, že vztah nezletilých dětí k otci je pozitivní, otec se dětem věnuje, zajímá se o jejich výsledky ve škole atd. Na základě doporučení znalců nebyl vyloučen pobyt dětí u otce přes noc.
K odvolání matky nezletilých dětí (JUDr. T. Z.-stěžovatelky) Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. října 2005, č. j. 28 Co 266/2005-404, změnil rozsudek soudu prvního stupně pouze tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými dcerami o Vánocích vždy 26., 27. a 28. prosince každého roku. Jinak rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud doplnil dokazování zprávou opatrovníka o pohovoru s nezletilou Klárou. Konstatoval, že soud prvního stupně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a posouzení rozhodujících okolností věnoval dostatek péče. Zdůraznil přitom, že smyslem úpravy styku rodiče s nezletilými dětmi je zajistit rodiči, v jehož přímé péči nezletilé děti nejsou, aby uplatnil, byť v omezené míře, svůj výchovný vliv na děti a spolupůsobil tak na jejich řádnou výchovu. Rovněž je třeba respektovat práva dětí na péči obou rodičů a na udržování pravidelného osobního styku s rodiči. V dané věci dospěl soud prvního stupně ke správnému závěru, že úprava styku otce s dcerami v běžném rozsahu je vzhledem ke zjištěným skutečnostem přiměřená. Odvolací soud se neztotožnil s námitkou stěžovatelky uplatněnou v odvolání, že soud prvního stupně měl respektovat přání Kláry, že nechce u otce přespávat, neboť nešlo o důvodné odmítnutí styku s otcem přes noc, nýbrž o vyjádření názoru, že současná situace se jí jeví normální. Z pohovoru opatrovníka s nezletilou Klárou byl zjištěn její kladný postoj ke styku s otcem o víkendech. Odvolací soud neshledal rovněž důvodnou námitku, že soud jednal v její nepřítomnosti. Ze spisu je zřejmé, že soud prvního stupně nevyhověl žádosti matky na odročení jednání dne 8. února 2005 a věc projednal v její nepřítomnosti, nicméně procesní práva nebyla matce odňata. V systému tzv. úplné apelace mohla matka uskutečnit jednání, které jí bylo upřeno soudem prvního stupně, v řízení odvolacím, což také využila.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 resp. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení práva na projednání věci v její přítomnosti a práva vyjádřit se ke všem prováděným důkazům spatřuje stěžovatelka v tom, že jí nebylo umožněno účastnit se jednání před soudem prvního stupně nařízeného na 8. února 2005. Přestože se stěžovatelka i její právní zástupkyně řádně omluvily, soud prvního stupně jednal a provedl dokazování výslechem znalců. Při uplatnění zásady koncentrace řízení nemohlo být toto pochybení zhojeno při jednání odvolacího soudu. Soud prvního stupně si musel být s ohledem na koncentraci řízení vědom, že rozhodné skutečnosti musí být označeny dříve než vyhlásí rozhodnutí. Později uplatněné důkazy jsou odvolacím důvodem pouze za omezených podmínek dle §205a občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatelce tak byla odepřena možnost vyjádřit se k dokazovaní, jakož i ke skutkové a právní stránce věci. Toto pochybení soudu nebylo zhojeno při žádném jednání odvolacího soudu. Za neobjektivní považuje stěžovatelka rovněž důkaz výslechem nezletilé Kláry prostřednictvím opatrovnice, neboť u výslechu byl přítomen pouze otec a stěžovatelka nebyla k výslechu vůbec přizvána. Stěžovatelka dále shledává rozhodnutí soudu prvního stupně o předběžné vykonatelnosti rozsudku o úpravě styku otce s nezletilými dcerami jako naprosto nezákonné. Z rozsudku není zřejmé, kdo navrhl předběžnou vykonatelnost a jakým způsobem prokázal rozhodné okolnosti (nebezpečí těžko nahraditelné újmy nebo značné újmy).
Obvodní soud pro Prahu 4 ve vyjádření k ústavní stížnosti vyslovil přesvědčení, že ústavní stížnost není důvodná. Důvody, které matka uvádí v ústavní stížnosti, uplatnila již v odvolacím řízení. Omluvu stěžovatelky na jednání 8. února 2005 nepovažoval soud za včasnou a důvodnou, neboť předchozí žádosti o odročení jednání bylo vyhověno a z následného jednání, konaného 8. února 2005, se stěžovatelka omluvila den předem, přičemž omluvu zdůvodnila rozporuplností závěrů znaleckého posudku, který ovšem právní zástupkyně stěžovatelky obdržela již 20. prosince 2004. Odvolací soud se dle názoru soudu prvního stupně všemi námitkami stěžovatelky zabýval a neshledal je důvodnými.
Městský soud v Praze ve vyjádření účastníka řízení zdůraznil, že rozhodoval v souladu s konstantní judikaturou a z tohoto důvodu odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí. Podotkl, že se v rozhodnutí vypořádal s námitkou stěžovatelky o nemožnosti vyjádřit se k dokazování. Řízení o úpravě styku je nesporným řízení, které je ovládáno zásadou vyšetřovací, takže se neuplatní princip koncentrace a neúplné apelace. Odvolací soud se rovněž vypořádal s námitkou stěžovatelky ohledně přání nezletilé dcery Kláry, že nechce u otce přespávat. Výslech nezletilé Kláry neprovedl proto, že byla vyslechnuta jak psychologem, který podal ve věci znalecký posudek, tak i opatrovníkem.
Stěžovatelka v replice na vyjádření účastníků řízení setrvala na svých stanoviscích uvedených v ústavní stížnosti. Zdůraznila, že soud je povinen pečlivě individuálně zvažovat úpravu styku. K otcem navrhované úpravě styku přes víkend podotkla, že ze znaleckých posudků vyplynulo, že nezletilá dcera Kláry odmítá přespávat mimo domov. Doplnění dokazování výslechem opatrovníka, který provedl šetření za přítomnosti otce rovněž nepovažuje za objektivní.
Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, na sebe proto nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud na druhé straně opakovaně připustil, že interpretace a aplikace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Ústavy a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základních práva. To ovšem Ústavní soud v projednávané věci nezjistil.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení práva na spravedlivý proces, přičemž za zásadní považuje pochybení soudu prvního stupně, který jí neumožnil zúčastnit se jednání dne 8. února 2005. V této souvislosti lze jen poukázat na závěry odvolacího soudu, že námitky, které stěžovatelka měla ve vztahu k důkazům prováděným při tomto jednání mohla bez dalšího uplatnit v řízení odvolacím, čímž byla tato vada řízení zhojena. Řízení o úpravě styku rodičů s dětmi není postaveno na principu neúplné apelace a neuplatní se tedy zásada koncentrace řízení, jak se stěžovatelka mylně domnívá. Podle §205a odst. 2 o. s. ř. se zásada koncentrace neuplatní právě ve věcech nesporných, k nimž řízení o úpravě styku rodičů s dětmi náleží. Ve věcech péče o děti tedy soudy postupují na základě zásady oficiality a s tím souvisejícím principem úplné apelace. Stěžovatelka tedy mohla v odvolacím řízení uplatnit všechny námitky, jakož i předložit další důkazy a tvrzení, které neuplatnila při jednání před soudem prvního stupně. V tomto směru nelze v žádném případě spatřovat porušení práva na spravedlivý proces.
Rovněž tak nelze spatřovat porušení práva na spravedlivý proces v tom, že u výslechu nezletilé dcery Kláry provedeném prostřednictvím opatrovnice, byl pouze otec. Odvolací soud konstatoval, že již soud prvního stupně vyšel z dostatečně zjištěného skutkového stavu a jeho zjištění byla spolehlivým podkladem pro rozhodnutí o úpravě styku. Zpráva opatrovníka o pohovoru s nezletilou Klárou sloužila pouze k dokreslení situace a na zjištěných skutečnostech nic nezměnila, ba právě naopak je ještě více potvrdila.
Ohledně nezákonnosti rozhodnutí o předběžné vykonatelnosti lze pak jen uvést, že tato námitka nabytím právní moci rozhodnutí ztratila jakoukoliv relevanci. I když nelze určit, kdo a zda vůbec některý z účastníků podal návrh na jeho vydání, nemá tato skutečnost na současný stav věci žádný vliv. Nabytím právní moci se stal rozsudek tak jako tak vykonatelným.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 12. října 2006
Stanislav Balík
předseda senátu