ECLI:CZ:US:2006:3.US.197.06
sp. zn. III. ÚS 197/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. dubna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti K. S., zastoupeného JUDr. Pavlem Fojtou, advokátem se sídlem Drobného 34, Brno, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2005 č. j. 49 Co 266/2004-214 a rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. února 2004 č. j. 5 P 105/2002-126, takto:
Ústavní stížnost se o d m í t á.
Odůvodnění:
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí obecných soudů, blíže označených v záhlaví tohoto usnesení, neboť jimi mělo být porušeno jeho ústavně garantované právo na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově ze dne 25. února 2004 č. j. 5 P 105/2002-126 byl k návrhu M. S. pod bodem I. změněn rozsudek Okresního soudu ve Vyškově ze dne 18. dubna 2001 č. j. 5 Nc 482/99-53 ve výroku o výživném tak, že stěžovatel (otec dětí) je povinen počínaje dnem 1. 9. 2003 přispívat na výživu nezletilé dcery V. částkou 1.500,- Kč měsíčně a počínaje dnem 1. 9. 2002 přispívat na výživu nezletilé dcery K. částkou 800,- Kč měsíčně; výrokem pod bodem II. byl návrh matky, aby byl stěžovatel povinen přispívat na výživu nezletilé V. částkou o 500,- Kč vyšší a na výživu nezletilé K. částkou o 200,- Kč vyšší, zamítnut; pod bodem III. bylo rozhodnuto, že nedoplatek na výživném, vzniklý jeho zvýšením v částce 1.800,- Kč pro nezletilou V. a v částce 3.600,- Kč pro nezletilou K., je stěžovatel povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 200,- Kč pro každou z dcer spolu s běžným výživným, pod ztrátou výhody splátek; pod bodem IV. bylo zastaveno řízení o návrhu matky na svěření nezletilého M. do její výchovy a pod bodem V. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.
K odvolání stěžovatele byl rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 30. listopadu 2005 č. j. 49 Co 266/2004-214 rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku pod bodem I. v části o zvýšení výživného na dobu od 1. 9. 2003 do 31. 10. 2005 pro nezletilou V. a na dobu od 1. 9. 2002 do 31. 10. 2005 pro nezletilou K., v části výroku I. o zvýšení výživného pro nezletilé V. a K. od 1. 11. 2005 byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že návrh na zvýšení výživného byl zamítnut; ve výroku III. byl rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že nedoplatek výživného vzniklý jeho zvýšením za dobu od 1. 9. 2003 do 31. 10. 2005 pro nezletilou V. v částce 7.800,- Kč a za dobu od 1. 9. 2002 do 31. 10. 2005 pro nezletilou K. v částce 7.600,- Kč, je stěžovatel povinen zaplatit k rukám matky do jednoho měsíce od doručení rozsudku.
V podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že mu obecné soudy neumožnily uplatnit jeho důkazní návrhy, jimiž se snažil objasnit svoje schopnosti, možnosti a majetkové poměry a rovněž majetkové poměry matky nezletilých. Odvolací soud nechal bez významu příjmy matky z pronájmu nemovitosti prokazované stěžovatelem čestným prohlášením M. F.. Podle stěžovatele je sice pravdou, že toto prohlášení se týkalo doby před zjištěnou změnou poměrů nezletilých, avšak M. F. měla platby za nájem poskytovat i nadále; pokud by dotčená byla vyslechnuta jako svědek, mohl by proto odvolací soud dospět k jiným skutkovým závěrům. Soudu prvního stupně stěžovatel vytýká, že stanovisku stěžovatele nebyla věnována žádná váha a soud se jeho tvrzeními blíže nezabýval.
Ústavní soud posoudil ve světle namítaného ústavního rámce výroky i odůvodnění napadených rozhodnutí a neshledal v postupu obecných soudů žádné porušení ústavních práv a svobod stěžovatele.
Ústavní soud nejprve konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ve smyslu čl. 83 Ústavy. Protože není součástí obecných soudů, nepřísluší mu právo přezkumného dohledu nad jejich rozhodovací činností, do které může zasáhnout jedině tehdy, pokud byla pravomocným rozhodnutím těchto orgánů v právní věci stěžovatele porušena jeho základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Ústavní soud ve vztahu k napadeným rozsudkům soudů obou stupňů dospěl k závěru, že jimi byl řádně zjištěn skutkový stav na základě provedených důkazů. Otázku hodnocení důkazů v řízení před obecnými soudy Ústavní soud vždy posuzuje v souvislosti se zásadou volného hodnocení důkazů obsaženou v ustanovení §132 o. s. ř. tak, že pokud obecné soudy při hodnocení důkazů neporušují hranice vymezené ve výše označeném ustanovení, nepřísluší Ústavnímu soudu jejich hodnocení znovu přehodnocovat. Právo, ale současně i povinnost soudu hodnotit důkazy a z nich vyvozené závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností, jsou věcí vnitřního přesvědčení a logických úvah rozhodujícího soudce. Ústavní soud zasahuje do tohoto procesu pouze v situaci, v níž lze konstatovat extrémní rozpor mezi zjištěným skutkovým stavem a vyvozenými skutkovými či právními závěry. V projednávané věci k takovému zjištění však Ústavní soud nedospěl.
Z odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů vyplývá, že majetkové poměry stěžovatele i matky nezletilých dětí soudy vzaly náležitým způsobem v úvahu. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že tento soud přihlédl k výslechu stěžovatele provedenému mimo jednání, konstatoval, že výdělkové možnosti rodičů nedoznaly od doby posledního rozhodnutí zásadních změn, ovšem zvýšení výživného je odůvodněno zvýšením potřeb nezletilých dětí. Jelikož výdělkové možnosti a schopnosti stěžovatele ve smyslu §96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, nekorespondují s návrhem matky na zvýšení výživného, byl tento návrh ve shora uvedeném rozsahu zamítnut (str. 2v-3 rozsudku soudu prvního stupně).
Odvolací soud pak zohlednil skutečnost, že stěžovateli od listopadu 2005 výrazně poklesly příjmy, a proto dospěl k závěru, že od této doby není zvýšení výživného odůvodněno. K příjmům matky z pronájmu bytu (od 1. 6. 2001 do 22. 10. 2002) zjištěným z čestného prohlášení M. F. odvolací soud uvedl, že i kdyby matka měla v září a říjnu 2002 vyšší příjmy, než ze kterých vycházel soud prvního stupně, byly by vzhledem k nárůstu potřeb nezletilé K. i tak podmínky pro zvýšení výživného splněny, výživné navíc bylo zvýšeno jen o částku 200,- Kč, na zvýšení výživného pro nezletilou V. od 1. 9. 2003 pak tato okolnost nemá vůbec vliv (str. 4-5 rozsudku odvolacího soudu).
Ústavní soud na shora konstatované závěry obecných soudů plně odkazuje a nad jejich rámec dodává, že stěžovatelovo tvrzení, že M. F. měla platit M. S. nájemné i později, nebylo v soudním řízení jakkoliv prokázáno a i pokud by bylo pravdivé, zcela zjevně by tato skutečnost nemohla žádným způsobem ovlivnit pravomocné rozhodnutí o časově omezeném zvýšení výživného o částku 300,- Kč pro nezletilou V. a o částku 200,- Kč pro nezletilou K..
Po shrnutí výše uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by soudními rozhodnutími napadenými ústavní stížností došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. dubna 2006
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu