ECLI:CZ:US:2006:3.US.223.06
sp. zn. III. ÚS 223/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. března 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. B., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Drtinou, Ph.D., advokátem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. č. 30a, proti rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 29. listopadu 2005, čj. 9 C 231/2005-43, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku obecného soudu. Napadeným rozsudkem Okresní soud v Jindřichově Hradci uložil stěžovateli jako žalovanému povinnost uhradit částku 680,- Kč s příslušenstvím do tří dnů ode dne právní moci rozsudku. Stěžovatel tomuto rozsudku, který byl odůvodněn způsobem podle §157 odst. 4 o. s. ř., vytýká, že jím bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR a čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože mu byla uložena povinnost, kterou mu neukládá zákon ani stanovy mysliveckého sdružení Zelený háj.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech bagatelních věcí, u nichž procesní úprava nepřipouští odvolání (§202 odst. 2 o. s. ř.), tedy ve věcech, jako je věc i nyní Ústavním soudem posuzovaná, je v podstatě - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí obecného soudu - ústavní stížnost vyloučena (viz např. III. ÚS 405/04, Sb.n.u.ÚS, sv. č. 34, str. 421). Tak tomu je očividně i v tomto případě. Stěžovatel jako jediný ústavněprávní argument vznáší námitku, že povinnost odlovu určené zvěře a sankce za případné nesplnění této povinnosti byly upraveny nikoliv zákonem nebo (v souladu s dikcí zákona) stanovami mysliveckého sdružení, ale naopak až provozním řádem sdružení. K tomu je možné dodat nad rámec toho, co uvedl ve svém rozhodnutí již obecný soud, že (což uvádí i sám stěžovatel ve své ústavní stížnosti) jak stanovy, tak provozní řád mysliveckého sdružení, byly schváleny členskou schůzí sdružení. Nemohlo tedy z podstaty věci dojít k zásahu do základních práv stěžovatele, pokud daná povinnost je upravena nikoliv ve stanovách, ale v dokumentu, který je ovšem přijímán v podstatě stejnou procedurou jako stanovy. Stěžovatel neuvádí, že by snad k přijetí provozního řádu došlo způsobem protizákonným nebo rozporným se stanovami. Stěžovatel je členem sdružení, měl právo se členské schůze účastnit, a v případě nesouhlasu s podmínkami činnosti sdružení také z tohoto sdružení vystoupit.
Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatele jako zjevně neopodstatněná odmítnuta podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2006
Jan Musil
předseda senátu