ECLI:CZ:US:2006:3.US.236.06
sp. zn. III. ÚS 236/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 30. března 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti V. R., zastoupeného JUDr. Vlastimilem Motlíkem, advokátem se sídlem Příčná 350, Železný Brod, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2005 č. j. 31 Co 489/2005-508, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Praze, blíže označeného v záhlaví tohoto usnesení, jakož i usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. října 2005 č. j. P 329/2001-502, neboť jimi měla být porušena jeho ústavně garantovaná práva zakotvená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 18. října 2005 č. j. P 329/2001-502 bylo odmítnuto podle §208 odst. 1 o. s. ř. jakožto opožděně podané stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. června 2004 č. j. P 329/2001-428. V podaném odvolání stěžovatel namítal, že mu napadený rozsudek nebyl nikdy doručen, ale byl mu doručen pouze rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 9. června 2004 č. j. P 329/2001-432. Okresní soud však zjistil, že oba citované rozsudky byly zástupci stěžovatele doručeny dne 8. září 2004, čemuž odpovídala zjištěná váha zásilky.
Toto usnesení Okresního soudu v Kladně bylo k odvolání stěžovatele ve smyslu §219 o. s. ř. potvrzeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 2005 č. j. 31 Co 489/2005-508. Krajský soud uvedl, že v projednávané věci vydal Okresní soud v Kladně dne 9. června 2004 pod č. j. P 329/2001-428 rozsudek ve věci zbavení stěžovatele rodičovské zodpovědnosti a pod č. j. P 329/2001-432 rozsudek týkající se změny výchovy a snížení výživného. Oba rozsudky se doručovaly stěžovatelovu zástupci JUDr. Vlastimilu Motlíkovi, a to podle pokynu soudce současně. Skutečnost, že obálka obsahovala obě rozhodnutí, prokazuje především doručenka, na které zástupce stěžovatele převzetí obou rozsudků svým podpisem potvrdil. I s přihlédnutím k tomu, že zásilka byla dle údajů poštovního podacího archu dražší a tedy i těžší, nepokládal krajský soud tvrzení stěžovatelova zástupce, že rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 9. června 2004 č. j. P 329/2001-428 neobdržel, za věrohodné. Ke stěžovatelově námitce, že ustanovení §49 odst. 1 o. s. ř. doručování více rozhodnutí v jedné obálce vylučuje, krajský soud konstatoval, že citované ustanovení je v tomto znění účinné až od 1. ledna 2005, přičemž předchozí právní úprava tento postup nezakazovala.
V podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že jeho zmocněnec se o existenci rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. června 2004 č. j. P 329/2001-428, kterým byl stěžovatel zbaven rodičovské zodpovědnosti ke své dceři A., dozvěděl náhodně a vůbec jej neobdržel, odvolání proti němu podal "naslepo". Okresní soud v Kladně stěžovatelovu zástupci sdělil, že mu tento rozsudek byl doručen spolu s rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 9. června 2004 č. j. P 329/2001-432, kterým bylo rozhodnuto o stěžovatelově návrhu na změnu výchovy a snížení výživného. Tento rozsudek stěžovatelův zástupce obdržel a podal proti němu odvolání, rozsudek s mnohem závažnějším dopadem na stěžovatele však neobdržel. Stěžovatel byl tedy zbaven možnosti domáhat se svého práva u soudu.
Stěžovatel nesouhlasí s tím, že krajský soud pokládal postup doručování za správný a potvrzení stěžovatelova zástupce o převzetí rozsudku č. j. P 329/2001-432 považoval za důkaz i o převzetí rozsudku č. j. P 329/2001-428. Na základě neodůvodněné důvěry soudu ve správnost zvážení zásilky, z níž je dovozováno, že obálka musela obsahovat oba zmíněné rozsudky a nikoliv např. jeden rozsudek a jiné písemnosti, došlo prý k pravomocnému zbavení stěžovatele rodičovské zodpovědnosti. Jakkoliv byl zákaz zasílání dvou rozsudků v jedné obálce stanoven až s účinností od 1. ledna 2005, muselo prý být znění novely soudu známo již před datem její účinnosti a shora uvedená úprava obsažená v novele je vyjádřením nadčasového principu, jenž zabraňuje možnosti zbavení občana práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny způsobem, jakým se stalo v daném případě.
II.
K posouzení Ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal od Okresního soudu v Kladně zaslání kopií stěžovatelových odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 9. června 2004 č. j. P 329/2001-428 a usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 18. října 2005 č. j. P 329/2001-502, jakož i kopii dodejky potvrzující doručení rozsudků Okresního soudu v Kladně ze dne 9. června 2004 č. j. P 329/2001-428 a č. j. P 329/2001-432.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem.
Ústavní soud posoudil ve světle namítaného ústavního rámce výrok i odůvodnění napadeného rozhodnutí a neshledal v postupu obecných soudů žádné porušení ústavních práv a svobod stěžovatele.
Stěžovatel založil svou ústavní stížnost na tvrzení, že jeho zástupci nikdy nebyl doručen rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 9. června 2004 č. j. P 329/2001-428, ale že obálka, kterou převzal dne 8. září 2004, obsahovala pouze rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 9. června 2004 č. j. P 329/2001-432. Toto tvrzení je však v rozporu s obsahem příslušné dodejky, na které je vyznačeno, že zásilka obsahovala oba předmětné rozsudky (konkrétně je na ní uvedeno "42 P 329/2001-428 - rozsudek + rozsudek z č. l. 432"), přičemž tuto dodejku stěžovatelův zástupce podepsal, aniž by bezprostředně poté namítal, že zásilka neobsahuje obě rozhodnutí vyznačená na dodejce. Tuto okolnost pokládá Ústavní soud za rozhodující k potvrzení skutečnosti, že zásilka obsahovala oba předmětné rozsudky, přičemž okolnosti, na které rovněž poukázal krajský soud, a sice že rozsudky měly být zaslány podle pokynu soudce současně a že zásilka byla dražší a tedy i těžší než většina ostatních zaslaných písemností, pouze sekundárně potvrzují správnost shora uvedeného závěru.
Namítá-li stěžovatel, že ustanovení §49 odst. 1 o. s. ř. zaslání dvou rozhodnutí v jedné obálce vylučuje, odkazuje Ústavní soud na závěry obecných soudů, že toto ustanovení nebylo v době zaslání rozsudků účinné a soudy tedy nebyly povinny podle něho postupovat. Není přitom jakkoliv zřejmé, proč by toto ustanovení mělo mít ústavněprávní rozměr, jak naznačuje stěžovatel.
Po shrnutí výše uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by soudním rozhodnutím napadeným ústavní stížností došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Na základě výše uvedených skutečností byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný, odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. března 2006
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu