ECLI:CZ:US:2006:3.US.239.06
sp. zn. III. ÚS 239/06
Usnesení
III. ÚS 239/06
Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele T. P., zastoupeného Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem se sídlem Převrátilská 330, 390 01 Tábor, o ústavní stížnosti na postup Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 30 UL 2/2006, takto:
I. Řízení se z a s t a v u j e .
II. Návrh na náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti napadl stěžovatel postup shora označeného soudu, jímž nebylo rozhodnuto o jeho návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu ve smyslu §174a zák. č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Stalo se tak v důsledku toho, že jmenovaný soud nepovažoval jeho elektronicky učiněné podání za právně relevantní z důvodu jeho nedoplnění ve lhůtě uvedené v §42 odst. 3 o. s. ř., pročež vyvodil důsledky tamtéž předpokládané.
Stěžovatel v naraci návrhu předložil vlastní interpretaci předmětného ustanovení, jež vyústila v závěr, dle něhož dané elektronické podání nebylo nutno doplňovat písemným podáním shodného znění. Namítl dotčení ve svém ústavně zaručeném základním právu na projednání věci bez zbytečných průtahů a v přiměřené lhůtě (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), a domáhal se vydání nálezu, kterým by Ústavní soud Městskému soudu v Praze přikázal nepokračovat v průtazích v řízení o jeho návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu, vedeném pod sp. zn. 30 UL 2/2006.
Následně, podáním ze dne 14. března 2006, vzal stěžovatel svou ústavní stížnost zpět, přičemž navrhl, aby Ústavní soud řízení zastavil a dále rozhodl o tom, že Městský soud v Praze je povinen mu nahradit náklady řízení před Ústavním soudem ve výši 7.556,50 Kč, neboť v důsledku toho, že Obvodní soud pro Prahu 4 vydal dne 2. března 2006 usnesení sp. zn. 10 C 209/2004, není již třeba trvat na projednání předmětného návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
V důsledku zmíněného podání stěžovatele, jímž využil svého dispozičního práva, bylo tedy řízení o jeho návrhu v souladu s §77 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zastaveno.
Náhradu nákladů řízení Ústavní soud potom stěžovateli ve smyslu jeho návrhu nepřiznal. S ohledem na nutnost restriktivního výkladu ustanovení §62 odst. 4 zák. č. 182/1993 Sb. (srov. kupř. nález ve věci sp. zn. I. ÚS 729/2000 ze dne 8. prosince 2005) a z toho plynoucí převažující ustálenou praxi, dle níž k uložení povinnosti nahradit náklady řízení přikračuje toliko ve zcela mimořádných a výjimečných případech (kupř. nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 125/05 ze dne 7. února 2006), k tomu z pohledu daného rámcem citovaného ustanovení dostatečný důvod neshledal. Vycházel při této úvaze ze specifik ústavní stížnosti, a tudíž i toho, že pro zpětvzetí návrhu se předmětným výkladem relevantního jednoduchého práva (byť toliko) za účelem posouzení jeho opodstatněnosti nezabýval, resp. z povahy věci, veden též maximou zdrženlivosti (sebeomezení), ani zabývat za dané procesní situace nemohl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2006