ECLI:CZ:US:2006:3.US.253.06
sp. zn. III. ÚS 253/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. V., zastoupené Mgr. Jiřím Kňávou, advokátem v Olomouci, Mišákova 351/13, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005, sp. zn. 40 Co 1140/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti ze dne 15. února 2006 napadla stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 (40 Co 1140/2005-30) a tvrdila, že jím bylo porušeno její ústavně zaručené právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Napadeným usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 (40 Co 1140/2005-30) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 10. srpna 2005 (8 C 34/2005-12), kterým soud I. stupně nepřiznal stěžovatelce, která vystupovala v procesním postavení žalobkyně v řízení před obecnými soudy, osvobození od soudních poplatků a zamítl její žádost o ustanovení zástupce z řad advokátů.
Proti tomuto usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci podala stěžovatelka dovolání, které bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. ledna 2006 (25 Cdo 3106/2005-38) odmítnuto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. Právě od doručení tohoto usnesení Nejvyššího soudu ČR stěžovatelka odvíjí počátek lhůty k podání ústavní stížnosti podle §72 odst. 3 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ústavní stížnost je opožděně podaná.
Dovolání nebylo v dané věci ex lege přípustné, neboť nebyl dán žádný dovolací důvod uvedený v §236 až §239 o. s. ř. a posouzení přípustnosti dovolání nebylo vázáno na úvahu dovolacího soudu. Podle §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu je nutno v takovém případě lhůtu k podání ústavní stížnosti počítat ode dne doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci stěžovatelce. Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytuje. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě Okresním soudem v Šumperku, prostřednictvím jehož stěžovatelka svou ústavní stížnost podala, dne 6. března 2006, tedy z hlediska 60denní lhůty k jejímu podání (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) zjevně opožděně ve vztahu k napadenému rozhodnutí [usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. září 2005 (40 Co 1140/2005-30)].
Ve vztahu k okolnostem tohoto případu odkazuje Ústavní soud rovněž na usnesení Ústavního soudu ze dne 12. května 2004 ve věci IV. ÚS 45/04 (publ. in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 33., usn. č. 32, Praha 2005), z jehož odůvodnění plyne, že ust. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu v nyní účinném znění ani Sdělení Ústavního soudu, jež bylo publikováno pod č. 32/2003 Sb., nemůže nic na opožděnosti podané ústavní stížnosti změnit. Bod druhý uvedeného sdělení, jakož i citované ustanovení zákona o Ústavním soudu, dopadal a dopadá totiž toliko na případy, v nichž dovolací soud meritorně napadené rozhodnutí přezkoumává, nebo na případy, kdy dovolací soud dovolání bez meritorního přezkumu napadeného rozhodnutí odmítne jen proto, že neshledává důvod ke svému vlastnímu závěru o tom, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; v posléze uvedeném případě existuje totiž až do rozhodnutí dovolacího soudu nejistota, zda bude dovolání shledáno přípustným nebo zda naopak dojde k jeho odmítnutí právě a jen proto, že se Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, neztotožní s přesvědčením dovolatele o zásadním významu napadeného rozhodnutí po právní stránce; naopak žádná taková nejistota o výsledku dovolacího řízení z povahy věci není dána tam, kde k odmítnutí dovolání dochází proto, že dovolání je zákonem považováno za nepřípustné. V posuzované věci bylo podáno nepřípustné dovolání, takže důsledkem jeho podání nemohlo být prodloužení lhůty k podání ústavní stížnosti. Opačný závěr, připouštějící prodloužení této lhůty i v případě podání nepřípustného dovolání, vedl by k rozvratu právní jistoty nastolené mezi účastníky řízení před obecnými soudy rozhodnutími, jež jsou již dávno pravomocná.
Ústavní soud z takto vpředu rozvedených důvodů ústavní stížnost stěžovatelky soudcem zpravodajem odmítl [§43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. června 2006
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu