ECLI:CZ:US:2006:3.US.269.06
sp. zn. III. ÚS 269/06
Usnesení
III. ÚS 269/06
Ústavní soud rozhodl dne 4. dubna 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele Čechofracht a. s., Praha 1, Opletalova 37/1284, IČ 00001066, zastoupeného JUDr. Annou Horákovou, advokátkou se sídlem 120 00 Praha 2, Čelakovského sady 8, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 12. 2005 sp. zn. 12 Cmo 364/2005, takto:
Návrh se odmítá .
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí s tím, že dle jeho přesvědčení soud v řízení, v němž vystupoval jako žalobce, porušil práva, která mu plynou z čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Poukázal na odůvodnění rozsudku Vrchního soudu v Praze, z něhož vyplývá, že soud ve svém rozhodnutí vycházel ze zjištění, že mezi žalobcem a žalovaným nebyla uzavřena zasílatelská smlouva ve smyslu §601 a násl. obchodního zákoníku, ale smlouva, ve které se žalobce dostal do postavení tzv. "smluvního dopravce", a pokud jde o promlčení, vycházel z Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě, uveřejněné vyhláškou č. 11/1975 Sb., a za tohoto hodnocení potvrdil rozsudek soudu I. stupně jako správný i když z jiných důvodů, než tento soud učinil.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Je třeba konstatovat, že k tvrzení o porušení čl. 1 Ústavy ČR, stanovícího, že Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát, založený na úctě k právům a svobodám člověka a občana, jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, zakotvujícího, že státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon, stěžovatel v ústavní stížnosti ani nic konkrétního neuvedl. Pokud jde o postup Vrchního soudu v Praze v odvolacím řízení, ten byl shledán v souladu s čl. 90 a čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, jakož i s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod - jako soud odvolací přezkoumal v rozsahu odvolání rozsudek soudu I. stupně a po zhodnocení opakovaně provedeného důkazu mezinárodním nákladním listem č. CZ M 0135409, fakturou č. 189700415 a dopisem žalovaného ze dne 14. 5. 1996, opodstatněně potvrdil rozsudek v napadené části III. a IV. jako správný, byť z jiných důvodů, než rozhodl soud I. stupně. V odůvodnění rozsudku, s poukazem na listinné důkazy, vyložil postavení žalobce, jako "smluvního dopravce", jakož i délku a běh promlčecích lhůt vyplývajících z Úmluvy o přepravní smlouvě v mezinárodní silniční nákladní dopravě - z čl. 32 odst. 1 a čl. 32 odst. 4 vyhlášky č. 11/1975 Sb. S ohledem na uvedené pak důvodně potvrdil odvoláním napadené výroky, kterými byla zamítnuta žaloba stěžovatele ohledně částky 30.000,- Kč s přísl. a rozhodnuto o nákladech řízení, avšak pro promlčení uplatněného nároku z uskutečněné dopravy pro žalovaného (čl. 32 odst. 4 citované úmluvy), nikoliv pro vzájemný nárok žalovaného z titulu práva na náhradu škody, jak byl soudem I. stupně uznán. Na vyčerpávající odůvodnění rozsudku Vrchního osudu v Praze lze v dalším odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 4. dubna 2006