ECLI:CZ:US:2006:3.US.389.06
sp. zn. III. ÚS 389/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. června 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. Z., zastoupeného Mgr. Annou Větrovskou, advokátkou v Praze 1, Václavské náměstí 17, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2006, sp. zn. 30 UL 5/2006, a proti průtahům v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 17196/2005, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhá svou ústavní stížností zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze a vyslovení průtahů v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 17196/2005. V návrhu vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 13 Nc 17196/2005 se stěžovatel, zastoupený obecným zmocněncem M. Š., domáhal nařízení exekuce pro dlužné výživné ve výši 3 000,- Kč. Usnesením ze dne 11. listopadu 2005 (které není předmětem této ústavní stížnosti) rozhodl Obvodní soud pro Prahu 4, že zastoupení stěžovatele obecným zmocněncem nepřipouští. Proti tomuto usnesení podal stěžovatel odvolání. Návrhem ze dne 23. února 2006 se pak stěžovatel domáhal u Městského soudu v Praze určení lhůty Obvodnímu soudu pro Prahu 4 k rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce. Návrh stěžovatele na určení lhůty Městský soud v Praze touto ústavní stížností napadeným usnesením zamítl, když upozornil, že ve věci nedochází k žádným průtahům; o odvolání proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, které nepřipustilo zastoupení stěžovatele obecným zmocněncem, v době rozhodování Městského soudu nebylo doposud rozhodnuto.
Stěžovatel považuje za protiústavní, že Obvodní soud pro Prahu 4 nerozhodl o návrhu na nařízení exekuce v zákonné lhůtě a že Městský soud v Praze zamítl návrh stěžovatele na určení lhůty. Postupem obou obecných soudů prý tak bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní stížnost je dílem nepřípustná, dílem zjevně neopodstatněná.
Podle §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu). Podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li podaný návrh nepřípustný, nestanoví-li zákon o Ústavním soudu jinak.
Ústavní stížností napadené usnesení Městského soudu v Praze není rozhodnutím, kterým by byla skončena žalovaná věc. Jde toliko o rozhodnutí ve smyslu ust. §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), které eventuálně mohlo určit lhůtu pro provedení procesního úkonu, pokud by příslušný soud shledal, že ve věci dochází k průtahům v řízení. Jako takové toto rozhodnutí nemůže samo o sobě vyvolat pro účastníka negativní následky ve věci samé. Stěžovatel totiž tvrdí, že Městský soud v Praze odmítl ochranu jeho základnímu právu na soudní ochranu, protože v rozporu s jeho návrhem neurčil lhůtu k rozhodnutí o návrhu na nařízení exekuce. Není ovšem v současné procesní fázi vývoje řízení na Ústavním soudu, aby řešil otázku, nakolik tak tomu v tomto případě je. Jak vyplývá i ze samotného napadeného rozhodnutí městského soudu, v současné procesní fázi může stěžovatel uplatnit obdobný návrh vůči procesnímu postupu městského soudu v řízení o odvolání stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. listopadu 2005.
S ohledem na princip subsidiarity rozhodování Ústavního soudu, vyjádřený v ust. §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, tedy řízení o ústavní stížnosti v této procesní fázi nemá místo. Protože věc může být k úplnému uspokojení stěžovatele rozhodnuta soudy obecnými, není na Ústavním soudu se touto věcí nyní zabývat.
Co se týče stěžovatelem tvrzených průtahů v řízení, Ústavní soud konstatuje, že v daném stádiu řízení (ostatně již se zřetelem na výše podané argumenty) nemůže docházet k průtahům v řízení před Obvodním soudem pro Prahu 4, jak mylně dovozuje stěžovatel. K průtahům by mohlo docházet jen v řízení před odvolacím soudem, kterému byla stěžovatelova věc na základě jím podaného odvolání předložena k rozhodnutí. Ústavní soud, který je vázán petitem ústavní stížnosti, ovšem o takovýchto eventuálních průtazích rozhodovat nemůže, neboť tyto eventuální průtahy nejsou předmětem této ústavní stížnosti.
Ústavní soud proto došel k názoru, že ústavní stížnost je dílem nepřípustná, dílem zjevně neopodstatněná, a podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu ve spojení s ust. §75 odst. 1 a podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. června 2006
Jan Musil
předseda senátu