ECLI:CZ:US:2006:3.US.400.06
sp. zn. III. ÚS 400/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. K., zastoupené Mgr. Jakubem Oniskem, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Škroupova 1114/4, proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 4. 2006, č.j. 50 E 4223/2002-457, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě č.j. 29 C 180/2004-46, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2005, č.j. 42 Co 542/2005-62, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 5. 2006, stěžovatelka bez bližšího odůvodnění uvedla, že "podává ústavní stížnost k ÚS proti usnesení (zde Okresního soudu v Novém Jičíně) j.č. 50E 4223/2002-457 ze dne 3. 4. 2006", vydaného ve věci "vyklizení bytu č. 31 v Příboře".
Podání stěžovatelky nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou formálních a obsahových nedostatků (§34, §72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a pro řízení před Ústavním soudem nebyla navrhovatelka zastoupena advokátem (§29, §30, §31 odst. 2 téhož zákona).
K odstranění uvedených nedostatků, jakož i nedostatku povinného zastoupení advokátem, byla navrhovatelka vedena písemnou výzvou, doručenou dne 30. 8. 2006, v níž byla též upozorněna, že nestane-li se tak ve lhůtě 30 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jí řádného poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými vadami oproti tomu trpí.
Sdělením České advokátní komory ze dne 15. 9. 2006 byl stěžovatelce určen k poskytování právní služby (zastoupení v řízení před Ústavním soudem) advokát Mgr. Jakub Onisko; k žádosti (ze dne 22. 9. 2006) byl zástupce stěžovatelky vyrozuměn (11. 10. 2006) o prodloužení lhůty k odstranění výše uvedených vad.
Z doplnění původního návrhu zástupcem stěžovatelky vyplývá, že ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě č.j. 29 C 180/2004-46 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2005, č.j. 42 Co 542/2005-62, jímž bylo odvolání stěžovatelky proti tomuto rozsudku odmítnuto (navrhuje - výslovně - pouze zrušení usnesení odvolacího soudu). Z doplněného návrhu se dále podává, že stěžovatelka podala dne 30.1.2006 proti usnesení odvolacího soudu ze dne 1.11.2005 dovolání k Nejvyššímu soudu.
Z výše uvedeného plyne, že ani po doplnění ústavní stížnosti nebylo možno - pro neodstraněný rozpor v původním a doplněném návrhu ohledně stížností napadených rozhodnutí, pro jejich nedostatečnou identifikaci a konečně i absenci jakéhokoli odůvodnění návrhu - podanou stížnost považovat za řádný návrh na zahájení řízení. K odstranění těchto vad byla zástupci stěžovatelky (výzvou doručenou 16. 11. 2006) stanovena nová lhůta 5 dnů.
V této lhůtě, ani později, nebyly uvedené procesní vady odstraněny.
Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle §43 odst. 1 písm. a/ zákona o Ústavním soudu a na tomto základě návrh v části, v níž směřuje proti usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 3. 4. 2006, č.j. 50 E 4223/2002-457, a proti rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě č.j 29 C 180/2004-46, soudcem zpravodajem - právě v důsledku neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené - odmítnout.
To se netýká té části návrhu, v níž stěžovatelka napadla usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 1. 11. 2005, č.j. 42 Co 542/2005-62; ani zde však ústavní stížnost není projednatelná.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst.1 písm. d/ Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod (srov. též §72 odst. 1 písm. a/ zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů /dále jen "zákona o Ústavním soudu"/).
Podle §43 odst. 1 písm. e/ zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne mimo jiné tehdy, jde-li o návrh nepřípustný, nestanoví-li tento zákon jinak.
Návrh, jímž je ústavní stížnost, je podle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje; těmi jsou i opravné prostředky mimořádné, s výjimkou návrhu na obnovu řízení (srov. §72 odst. 3 téhož předpisu).
Ústavní stížnost se vyznačuje mimo jiné tím, že je k standardním procesním ("ne-ústavním") institutům prostředkem subsidiárním; nastupuje coby přípustná až teprve tehdy, když prostředky stanovené obecným právem byly vyčerpány. Je tomu tak proto, že především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve, není-li zjednána náprava v rámci režimu obecného soudnictví, může se uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu, však v rozsahu omezeném na hlediska ústavnosti.
Podle §229 odst. 4 o.s.ř. může účastník řízení žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.
Žaloba pro zmatečnost představuje mimořádný opravný prostředek, který především slouží k tomu, aby mohla být zrušena pravomocná rozhodnutí soudu, která trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), jestliže je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby taková pravomocná rozhodnutí byla odklizena bez ohledu na to, zda jsou nebo nejsou věcně správná.
Důvodem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení §229 odst. 4 o.s.ř. je skutkově nebo právně chybný závěr o tom, že odvolání muselo být odmítnuto resp. odvolací řízení zastaveno; jinak řečeno, tímto důvodem je sama nezákonnost usnesení odvolacího soudu.
Právě takové (právní) námitky uplatnila stěžovatelka v ústavní stížnosti, aniž by se však k tomuto (mimořádnému) opravnému prostředku, jenž k odstranění jim odpovídajících vad (nesprávnosti) napadeného rozhodnutí podle občanského soudního řádu slouží (a je mu k dispozici), uchýlila, tj. aniž řízení o žalobě pro zmatečnost ve smyslu §229 odst. 4 o.s.ř. zahájila.
Tím, že žaloba pro zmatečnost podána nebyla, vyvstala situace, kdy stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
Z uvedených důvodů - konformně názorům vyjádřeným v obdobných věcech již v usneseních Ústavního soudu (např. ve věcech sp. zn. III. ÚS 683/05 a sp. zn. III. ÚS 533/05) - dospěl Ústavní soud i v posuzovaném případě k závěru, že ústavní stížnost je ve smyslu §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná, a proto ji soudcem zpravodajem podle citovaného §43 odst. 1 písm. e/ téhož zákona odmítl.
Vzhledem k tomu pozbylo významu se zabývat důsledky toho, že stěžovatelka proti napadenému usnesení podala i dovolání (sp. zn. 26 Cdo 1252/2006 Nejvyššího soudu).
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2006
Vladimír Kůrka v. r.
soudce zpravodaj