ECLI:CZ:US:2006:3.US.437.06
sp. zn. III. ÚS 437/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. října 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. P. D., zastoupeného JUDr. Ivo Adámkem, advokátem v Ostravě 2, Ostrčilova 13, proti opatřením předsedy Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2005 a 10. 12. 2005, týkajících se přidělování věci stěžovatele, vedené pod sp. zn. 82 C 269/2004, soudci, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 2. 6. 2006, kterou stěžovatel k výzvě Ústavního soudu doplnil prostřednictvím svého právního zástupce podáním ze dne 14. 8. 2006, se stěžovatel domáhal toho, aby Ústavní soud zrušil jednotlivá opatření předsedy Okresního soudu v Ostravě o změnách v přidělování věci stěžovatele, vedené u obecného soudu pod sp. zn. 82 C 269/2004, s tím, aby ji projednával soudce původně určený, tj. Mgr. Hana Slaná.
V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 19. 5. 2004 podal u Okresního soudu v Ostravě žalobu. Podle platného rozvrhu práce byla věc přidělena výše jmenované soudkyni. Již v průběhu probíhajícího řízení ve věci samé byl dne 4. 4. 2005 do spisu vložen pokyn předsedy soudu, který zněl: "V souladu s rozvrhem práce pro Okresní soud v Ostravě přiděluji věc sp. zn. 82 C 269/2004 k vyřizování soudci: JUDr. ...", přičemž jméno soudce bylo nečitelné. Dne 10. 12. 2005 byla věc přidělena další soudkyni, JUDr. Vandě Klikové, která v řízení pokračovala, avšak nikoliv se znalostí věci jako Mgr. Hana Slaná. Stěžovatel se proto domnívá, že takovýmto postupem dochází k naprosto zbytečným průtahům ve věci samé a že tím došlo k porušení jeho práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 věty první Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud si vyžádal vyjádření Okresního soudu v Ostravě k ústavní stížnosti. Předseda tohoto soudu, JUDr. Vít Veselý, sdělil, že věc byla skutečně přidělena soudkyni Mgr. Haně Slané, která prováděla ve věci prvotní úkony. Na jejich základě ale zjistila, že se jedná o obchodní věc, a proto požádala místopředsedkyni soudu, aby věc byla přidělena soudci zařazenému na obchodním úseku. Takový postup byl v souladu s článkem II. písm. g) rozvrhu práce Okresního soudu v Ostravě na rok 2005, jenž stanovil, že věci, kde existence obchodního (hospodářského) vztahu vyjde najevo až po nařízení ústního jednání nebo po rozhodnutí ve věci samé vydaném bez jednání (mimo platební rozkaz vydaný v rejstříku Ro), vyřizuje i nadále předseda senátu, kterému věc byla přidělena. V souladu s rozvrhem práce byla věc přidělena senátu 63 C, jehož předsedkyní je JUDr. Jitka Zachvejová. Dříve než jmenovaná učinila ve věci nějaký úkon, oznámila svůj návrat z mateřské dovolené předsedkyně senátu Mgr. Ing. Helena Ondryášová, a tak dodatkem k rozvrhu práce č. 6 pro rok 2005 bylo rozhodnuto, že do jejího senátu bude přidělováno 50 % obchodních a 50 % občanskoprávních věcí. V příloze dodatku rozvrhu práce byl uveden seznam věcí, které se do senátu této soudkyně přidělují z jiných senátů, a to ve smyslu §42 odst. 4 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Vzhledem k vysokému nápadu občanskoprávních věcí v roce 2005 bylo dodatkem rozvrhu práce č. 10 stanoveno, že senát Mgr. Ing. Heleny Ondryášové bude vyřizovat pouze občanskoprávní agendu a nikoliv agendu obchodní. Z tohoto důvodu věc převzala soudkyně JUDr. Vanda Kliková, která ji dle rozvrhu práce zastupovala. Z výše uvedeného má být patrno, že ke změnám v osobách soudců, jimž byla věc stěžovatele přidělována k vyřízení, nedocházelo svévolně, ale v souladu se zákonem o soudech a soudcích, přičemž změny byly vedeny snahou dosáhnout i při obtížných personálních podmínkách plynulého vyřizování této i dalších věcí pokud možno rovnoměrně na všech úsecích okresního soudu. Dle názoru předsedy Okresního soudu v Ostravě tak nelze považovat ústavní stížnost za důvodnou.
Citované vyjádření zaslal Ústavní soud k případné replice stěžovateli, který však nijak nereagoval.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že tomu tak není.
Domáhá-li se stěžovatel "zrušení opatření" předsedy Okresního soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2005, spočívajícího v přidělení věci stěžovatele soudkyni JUDr. Jitce Zachvejové, nutno považovat ústavní stížnost za návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem o Ústavním soudu, neboť podle ustanovení §72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, jestliže zákon neposkytuje stěžovateli procesní prostředek k ochraně práva (viz ustanovení §72 odst. 2 a 3 zákona o Ústavním soudu), jako je tomu v posuzované věci, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Jestliže byla ústavní stížnost podána dne 4. 6. 2006, je zřejmé, že posledně uvedená (objektivní) lhůta již uplynula.
V návaznosti na to pokládá Ústavní soud za potřebné dodat, že pokud se stěžovatel prostřednictvím ústavní stížnosti domáhá v podstatě toho, aby jeho věc byla "vrácena" Mgr. Haně Slané, vydání takového rozhodnutí by ani nebylo v kompetenci Ústavního soudu. Jeho činnost se omezuje v daném případě na přezkum postupu obecného soudu a jejím výsledkem může být toliko rozhodnutí ve smyslu §82 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Jde-li o tu část ústavní stížnosti, v níž stěžovatel brojí proti "opatření" předsedy Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. 12. 2005, kterým byla věc přidělena soudkyni JUDr. Vandě Klikové (stalo se tak patrně na základě "Dodatku č. 10 k rozvrhu práce pro rok 2005", jenž byl vydán s účinností od 1. 12. 2005), je zřejmé, že případným zrušením (jen) tohoto "rozhodnutí" by stěžovatel požadovaného výsledku, tj. aby věc byla přidělena zpět Mgr. Haně Slané, nedosáhl, věc by se pouze "vrátila" Mgr. Ing. Heleně Ondryášové. Totéž by de facto nastalo i v případě, že by Ústavní soud posoudil postup okresního soudu vůči stěžovateli jako tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci a rozhodl o něm postupem předpokládaným v §82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu (takovému postupu by ovšem bránila skutečnost, že Ústavní soud je vázán návrhovým žádáním). Požadavek stěžovatele na zrušení napadeného rozhodnutí se z hlediska požadovaného výsledku jeví jako bezpředmětný, což je důvodem posoudit ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou.
Ke stejnému závěru však vedou Ústavní soud i následující skutečnosti. Stěžovatel se v ústavní stížnosti dovolává svého ústavně zaručeného základního práva garantovaného čl. 38 odst. 1 věty první Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud k obsahu základního práva na zákonného soudce konstatoval, že součástí tohoto práva jsou jednak procesní pravidla určování příslušnosti soudů a jejich obsazení, jednak zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů a dále požadavek vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti (viz např. nález ze dne 17. 12. 1998 sp. zn. III. ÚS 200/98; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 12, č. 155). Jde-li o výše zmíněnou zásadu přidělování soudní agendy, jejím smyslem je zajistit ochranu především proti libovolnému či účelovému obsazení jednajícího soudu "ad hoc".
Z výše uvedeného plyne, že soud je povinen při přidělování věcí postupovat podle platného rozvrhu práce, vydaného podle ustanovení §41 až §45 zákona o soudech a soudcích. Samotný rozvrh práce by pak samozřejmě měl odpovídat požadavkům, jež vyplývají z obsahu daného ústavně zaručeného základního práva tak, jak jej formuloval Ústavní soud ve svých rozhodnutích, tj. přidělování věcí musí být transparentní a nesmí ve svém důsledku vést k libovolnému či účelovému obsazování jednajícího soudu.
Stěžovatel v ústavní stížnosti v tomto ohledu žádnou námitku, z níž by bylo možno vyvodit, v čem Okresní soud v Ostravě konkrétně pochybil, nevznáší a neučinil tak ani později, přestože mu Ústavní soud pro to poskytl prostor, když mu zaslal vyjádření Okresního soudu v Ostravě k replice. Ze samotné skutečnosti, že došlo ke změně v osobě soudce, ještě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele vyvozovat nelze. Ústavnímu soudu tak není vzhledem k absenci relevantní argumentace zřejmé, z jakého důvodu by k porušení jeho práva ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mělo docházet.
Zbývá dodat, že pokud by měl stěžovatel za to, že soud v jeho věci postupoval v rozporu s platným rozvrhem práce, jde o námitku, kterou může eventuálně uplatnit v rámci odvolání [viz §205 odst. 2 písm. a) ve spojení s §36 odst. 2 občanského soudního řádu].
Pro tyto důvody Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. b), d) a odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2006