ECLI:CZ:US:2006:3.US.483.06.1
sp. zn. III. ÚS 483/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 24. října 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. B., právně zastoupeného Mgr. Lukášem Blažkem, advokátem AK se sídlem nám. Čs. Legií 500, 530 02 Pardubice, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 3. 2006 č. j. 52 Co 2/2006-87, a proti usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 11. 2005 č. j. 17 C 73/2003-70, za účasti 1) Krajského soudu v Hradci Králové, a 2) Okresního soudu v Pardubicích, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 21. 6. 2006, se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 3. 2006 č. j. 52 Co 2/2006-87, jakož i usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 11. 2005 č. j. 17 C 73/2003-70, a to pro porušení čl. 1 a čl. 90 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 a odst. 2 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné formální náležitosti, a proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že žalobce Ing. J. B. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") se svým žalobním návrhem domáhal toho, aby soud určil, že je vlastníkem nemovitostí označených dle geometrického plánu 730-123/2000 jako stavební parcela č. 1373/2 a pozemková parcela č. 531/13 v k. ú. Pardubičky, obec Pardubice a dle geometrického plánu 198-123/2000 jako stavební parcela č. 118/2 a pozemková parcela č. 99/52 v k. ú. Drozdice, obec Pardubice (pozemky označené dle bývalého pozemkového katastru č. 107/3, č. 107/4 - část a č. 107/5 - část v k. ú. Drozdice), čímž by soud v plném rozsahu nahradil rozhodnutí Ministerstva zemědělství České republiky - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 25. 7. 2002 č. j. 16287/02-5010, a rozhodnutí ministra zemědělství České republiky ze dne 17. 10. 2002 č. j. 33194/2002-1000. Usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 11. 2005 č. j. 17 C 73/2003-70, bylo předmětné řízení zastaveno. K odvolání žalobce bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 3. 2006 č. j. 52 Co 2/2006-87, usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 11. 2005 č. j. 17 C 73/2003-70 změněno tak, že žaloba se odmítá (výrok pod bodem I.). Ve výroku pod bodem II. a III. bylo rozhodnuto o nákladech řízení v obou stupních.
II.
V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 25. 7. 2002 č. j. 16287/02-5010 a rozhodnutí ministra zemědělství ČR ze dne 17. 10. 2002 č. j. 33194/2002-1000 podle právní úpravy platné před 1. 1. 2003 podléhala přezkumu ve správním soudnictví podle části páté tehdy platného občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Stěžovatel tvrdí, že v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2003 a v souladu s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva byl poučen, že rozhodnutí správního soudu v soukromoprávní věci budou od 1. 1. 2003 obecnými soudy přezkoumávána podle novelizované části páté o. s. ř. Stěžovatel poukazuje na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2003, ve kterém se uvádí, že "tato právní úprava poskytne soukromým právům větší ochranu neboť soud nebude pouze provádět přezkum správního rozhodnutí, ale je povolán k tomu, aby případně sám rozhodl o věci". Stěžovatel je přesvědčen, že žalobou napadená rozhodnutí správního orgánu jsou pravomocná a stěžovatel má právo na jejich přezkoumání, když v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2003 sp. zn. 7 A 179/2002 byl poučen o možnosti přezkoumání pravomocného rozhodnutí správního orgánu v občanském soudním řízení. Stěžovatel tvrdí, že žalobou napadená rozhodnutí správního orgánu vydaná podle §65 a násl. správního řádu nejsou toliko rozhodnutími procesní povahy, ale výrazně zasahují do práva majetkového.
III.
Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Okresní soud v Pardubicích usnesením ze dne 18. 11. 2005 č. j. 17 C 73/2003-70 předmětné řízení zastavil, když dospěl k závěru, že k projednání věci není dána pravomoc soudu. Rozhodnutím Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 25. 7. 2002 č. j. 16287/02-5010 a rozhodnutím ministra zemědělství ČR ze dne 17. 10. 2002 č. j. 33194/2002-1000, jejichž nahrazení se žalobce podanou žalobou domáhal, nebyla založena, změněna či zrušena práva nebo povinnosti žalobce. Těmito rozhodnutími bylo pouze zrušeno původní rozhodnutí Okresního úřadu Pardubice, Okresního pozemkového úřadu ze dne 19. 10. 2000, č. 4166, č. j. OkU 14973/2000 (které tak není v právní moci). Okresní úřad Pardubice, Okresní pozemkový úřad tedy pokračuje v řízení, ve kterém bude opětovně rozhodnuto o právech a povinnostech žalobce. Až po právní moci rozhodnutí, které bude ve věci opětovně vydáno, se tak žalobce může domáhat projednání věci v občanském soudním řízení dle části páté o. s. ř.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 28. 3. 2006 č. j. 52 Co 2/2006-87 bylo usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 18. 11. 2005 č. j. 17 C 73/2003-70 změněno tak, že žaloba se odmítá. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud dovodil, že v předmětné věci se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí správního orgánu, které neexistuje, tj. ještě nebylo vydáno, když předchozí rozhodnutí bylo zrušeno, a tak byla jeho žaloba předčasná. Žalobu podanou proti rozhodnutí správního orgánu, které dosud nebylo vydáno, a není tak v právní moci (ust. §244 odst. 1 o. s. ř.), přičemž z těchto důvodů ani nemohly být žalobcem využity a také nebyly využity řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem (§247 odst. 2 o. s. ř.), je nutné podle odvolacího soudu hodnotit jako žalobu nepřípustnou, kterou je nutné odmítnout podle ust. §250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §247 odst. 2 o. s. ř. Proto krajský soud v souladu s ust. §220 odst. 3 o. s. ř. usnesení okresního soudu změnil tak, že podanou žalobu odmítl.
V souladu s ust. §247 odst. 2 o. s. ř. je žaloba nepřípustná, jestliže žalobce nevyužil v řízení před správním orgánem řádné opravné prostředky nebo jestliže jím uplatněné řádné opravné prostředky nebyly správním orgánem pro opožděnost projednány. V projednávané věci se jedná o tento případ, neboť stěžovatel podanou žalobou napadl rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR - Ústředního pozemkového úřadu ze dne 25. 7. 2002 č. j. 16287/02-5010 a rozhodnutí ministra zemědělství ČR ze dne 17. 10. 2002 č. j. 33194/2002-1000, kterými bylo zrušeno původní rozhodnutí Okresního úřadu Pardubice, Okresního pozemkového úřadu ze dne 19. 10. 2000 č. 4166, č. j. OkU 14973/2000, a věc byla vrácena Okresnímu úřadu Pardubice, Okresnímu pozemkovému úřadu k dalšímu řízení, ve kterém bude teprve rozhodnuto o právech a povinnostech stěžovatele. Nebude-li stěžovatel s tímto rozhodnutím spokojen, bude moci dále využít opravné prostředky včetně žaloby dle části páté o. s. ř. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích tedy postupoval správně, když podanou žalobu jako nepřípustnou odmítl.
Odvolací soud dále v odůvodnění svého rozhodnutí správně uvedl, že tímto rozhodnutím o odmítnutí žaloby nebude dotčeno právo žalobce (stěžovatele) na spravedlivý proces, neboť žalobci zůstávají zachována všechna práva, kterých může v souladu s platnými právními předpisy využít na svoji ochranu před nezákonným rozhodnutím správního orgánu v projednávané věci, a to tím spíše, když rozhodnutí Ministerstva zemědělství ČR - pozemkového úřadu v Pardubicích o restitučním nároku žalobce ještě nebylo vydáno, a proto žalobce nemohl zákonných možností na ochranu svých práv využít.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by postupem Krajského soudu v Hradci Králové došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele.
Pokud jde o tvrzené porušení čl. 90 Ústavy ČR, s ohledem na jeho systematické zařazení v Ústavě ČR je zřejmé, že uvedený článek v podstatě garantuje zásadní principy činnosti soudní moci, nikoliv však subjektivní ústavní práva. Z tohoto hlediska se tedy podle názoru Ústavního soudu nelze uvedeného článku samostatně dovolávat.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. října 2006
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu