ECLI:CZ:US:2006:3.US.532.05
sp. zn. III. ÚS 532/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 6. dubna 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. S., právně zastoupeného Mgr. Pavlem Pěnkavou, advokátem AK se sídlem Místecká 329/258, 720 00 Ostrava- Hrabová, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 1993 č. j. 32 C 54/92-30, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 1993 č. j. 13 Co 475/93-51, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 17. 10. 2005, a která byla doplněna podáními Ústavnímu soudu doručenými dne 28. 12. 2005 a dne 17. 2. 2006, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 1. 3. 1993 č. j. 32 C 54/92-30 (v ústavní stížnosti je nesprávně uvedeno ze dne 25. 5. 1993), jakož i rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 1993 č. j. 13 Co 475/93-51 (v ústavní stížnosti je nesprávně uvedeno ze dne 25. 8. 1997), a to pro porušení čl. 10 odst. 1 a odst. 2, čl. 11 odst. 1 a odst. 4, čl. 36, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Dle ust. §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.
Dle ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Lhůtu k podání ústavní stížnosti nemůže Ústavní soud prodloužit ani prominout, neboť jde o lhůtu zákonnou, stanovenou kogentně.
V předmětné věci bylo posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval, odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 8. 1993 č. j. 13 Co 475/93-51. Lhůta k podání ústavní stížnosti tak začala běžet od doručení tohoto rozhodnutí.
Dotazem na Okresní soud v Ostravě Ústavní soud zjistil, že rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 8. 1993 č. j. 13 Co 475/93-51 byl stěžovateli doručen dne 23. 11. 1993 a téhož dne nabyl právní moci. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla předána k poštovní přepravě dne 14. 10. 2005, je zřejmé, že byla podána až po uplynutí zákonem stanovené lhůty pro její podání.
Dle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.
Vzhledem k výše uvedenému soudce zpravodaj podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. dubna 2006
Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj