ECLI:CZ:US:2006:3.US.591.05
sp. zn. III. ÚS 591/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 2. března 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. K., zastoupené Mgr. Danielem Maškem, advokátem v Praze 6, Na Šťáhlavce 16, proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 1. 2005, čj. 6 C 264/2004-12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 11. 2005, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 21. 1. 2005, čj. 6 C 264/2004-12, a to pro porušení čl. 96 odst. 1 a 2 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a čl. 14 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že napadeným rozsudkem okresního soudu byla stěžovatelce (jakožto žalované) uložena povinnost zaplatit žalobci Dopravnímu podniku hl. m. Prahy, a. s., částku 808,- Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. Dále byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci náklady řízení.
V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že bez své viny se nemohla účastnit jednání, protože nevěděla o jeho konání. Předvolání k jednání a žaloba jí nebyly vůbec doručeny a nenastala ani fikce doručení. Soud dle spisového materiálu doručoval zásilku prostřednictvím provozovatele poštovních služeb chybně na jméno "I. Č." a provozovatel poštovních služeb Česká pošta, s. p., odmítl zásilku stěžovatelce předat, a to v souladu s Poštovními podmínkami České pošty, s. p. - základní služby (dále jen "poštovní podmínky"). Dle čl. 24 poštovních podmínek se poštovní zásilka, jejímž adresátem je fyzická osoba, vydá v místě určeném v poštovní adrese fyzické osobě, která způsobem podle čl. 21 odst. 1 prokáže, že je adresátem. Dle čl. 21 poštovních podmínek lze k prokazování jména a příjmení fyzické osoby, případně i jejího rodného čísla nebo data narození, použít pouze, jde-li o českého občana, občanský průkaz nebo cestovní doklad vydaný v České republice. Od roku 2000, kdy se stěžovatelka provdala, používá příjmení K. a nikoliv příjmení "Č.", jak se uvádí v rozsudku a jak uvádí žalobce. O této skutečnosti byl Okresní soud v Berouně informován, jak podle stěžovatelky vyplývá z předchozí rozhodovací činnosti. Veškeré doklady, kterými se od té doby může prokázat, znějí na příjmení K.
K meritu věci stěžovatelka uvádí, že přestože v odůvodnění rozsudku není žádným způsobem specifikován doklad totožnosti, na základě kterého sepsal přepravní kontrolor hlášení o uložení přirážky cestujícímu, stěžovatelka na základě dřívějších zkušeností předpokládá, že třetí osoba se vykázala kontrole některým ze zcizených dokladů totožnosti, které byly platné pouze do 24. 2. 1997, kdy byly stěžovatelce odcizeny. Stěžovatelka uvádí, že o obsahově téměř shodných právních věcech stěžovatelky již Okresní soud v Berouně rozhodoval a ve všech těchto věcech shledal okresní soud její tvrzení jako pravdivá a žalobu žalobce v plném rozsahu zamítl. V těchto řízeních, uvádí stěžovatelka, postupoval okresní soud správně a řádně jí umožnil účast na řízení a uplatnění jejích práv. Stěžovatelka závěrem uvádí, že v nyní souzené věci jí byla nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem, nebyla jí dána možnost vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, a bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Rovněž byla porušena zásada rovnosti stran, kdy žalobce byl zvýhodněn, neboť bylo soudem přihlíženo jen k jím předloženým důkazům.
Ústavní soud se nejdříve zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti (§42 odst. 1, 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o zjevně neopodstatněný návrh.
Úvodem nutno konstatovat, že III. senát Ústavního soudu se již skutkově a právně obdobnou ústavní stížností stěžovatelky zabýval ve svém usnesení ze dne 12. 1. 2006, sp. zn. III. ÚS 592/05, přičemž dospěl k závěru, že není důvodná, a tak ji podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl. Od těchto svých závěrů nemá Ústavní soud důvod se odchylovat ani v nyní posuzované věci. Jak plyne ze spisu vedeného u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. 6 C 264/2004, uvedený soud zaslal dne 14. 9. 2004 stěžovatelce, označené pouze jejím rodným příjmením "Č.", návrh na zahájení řízení a jím vydaný platební rozkaz, tato zásilka byla vrácena z důvodu jejího nepřijetí adresátem (na příslušnou dodejku bylo zřejmě doručovatelem zapsáno "BOX K."), druhý pokus o doručení ze dne 6. 10. 2004 byl rovněž neúspěšný, neboť adresátka poštovním doručovatelem zastižena nebyla, zásilka jí byla uložena, avšak stěžovatelka si ji přes opakovanou výzvu nevyzvedla (viz č. l. 2, 3 spisu obecného soudu). Dále bylo stěžovatelce dne 31. 12. 2004 doručováno předvolání na jednání na den 21. 1. 2005, přičemž z příslušné dodejky plyne, že si stěžovatelka zásilku poté, co došlo k jejímu uložení, nevyžádala (přičemž i v tomto případě na ni bylo zřejmě doručovatelem zapsáno "BOX K.").
Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdí, že jí Česká pošta, s. p., zásilku, obsahující předvolání k jednání, odmítla předat, avšak z výše uvedeného plyne, že to byla právě stěžovatelka, kdo zásilky buď odmítal převzít, či na výzvy k jejich vyzvednutí nereagoval. Ostatně, s tímto závěrem korespondují i skutečnosti, jež byly zjištěny Ústavním soudem ve věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 592/05, tedy že, cit.: "na zásilce Okresního soudu v Berouně, obsahující rozsudek ze dne 15. 8. 2005, bylo zjištěno, že tuto zásilku - přestože jako adresát byla uvedena stejně jako na předchozí zásilce "I. Č."- pracovnice pošty stěžovatelce předala a tato ji osobně převzala dne 19. 9. 2005, a tuto skutečnost potvrdila svým podpisem. Jako jméno osoby, která zásilku převzala, je na doručence uvedeno "K. - Č.". Přitom, jak konstatoval Ústavní soud ve výše zmíněné věci, neexistovala ani právní překážka pro vydání zásilky, protože občanský průkaz s novým příjmením, vystavený po uzavření manželství, stěžovatelce k prokázání její totožnosti postačoval. Dle ust. §3 odst. 2 zák. č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, je totiž rodné příjmení povinným údajem zapisovaným v občanském průkazu, a nemůže tedy působit potíže změnu příjmení v důsledku uzavření manželství prokázat (tento údaj byl povinným údajem zapisovaným v občanském průkazu rovněž dle dříve platné vyhl. č. 128/1993 Sb., kterou se provádí zákon o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů, viz její příloha). I kdyby pak bylo pravdivé tvrzení stěžovatelky, že Česká pošta, s. p., jí odmítla zásilku předat, mohla stěžovatelka relativně velmi snadno v reklamačním řízení u pošty dosáhnout vydání zásilky. To by jí následně umožnilo v probíhajícím občanskoprávním řízení před obecným soudem uplatnit své eventuální námitky proti žalobě.
Vzhledem k tomu Ústavní soud nedospěl k závěru, že by Okresní soud v Berouně při doručování zásilek stěžovatelce pochybil, naopak stěžovatelka se sama svým postupem zbavila možnosti jednat před soudem a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům, a tak mu nezbylo, než s odkazem na své usnesení ze dne 12. 1. 2004, sp. zn. III. ÚS 592/05, ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. března 2006
Jan Musil
předseda senátu