ECLI:CZ:US:2006:3.US.609.06.1
sp. zn. III. ÚS 609/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 17. října 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem, se sídlem Zahradnická 140, Příbram, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005 sp. zn. 9 To 436/2005 a proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 8. 12. 2005 sp. zn. 1 T 30/2005, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha - západ jako účastníků řízení, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Krajského soudu v Praze, kterým tento soud k odvolání státního zástupce zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) , c) tr. řádu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha - západ ze dne 14. 7. 2005 sp. zn. 1 T 30/2005, kterým byl stěžovatel zproštěn obžaloby pro trestné činy podle §238 odst. 1, 2 a §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zákona. Navrhovatel se dále domáhal zrušení rozsudku již zmíněného okresního soudu, který poté, co mu byla věc podle §259 odst. 1 tr. řádu vrácena k novému rozhodnutí a projednání, shledal stěžovatele vinným trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zákona a uložil mu peněžitý trest ve výměře 5.000,- Kč, za který stanovil náhradní trest odnětí svobody 1 měsíc. Uvedené trestné činnosti se měl dopustit tak, že v přesně nezjištěné době od 13:00 hodin dne 28. 2. 2004 do 9:30 hodin dne 7. 3. 2004 v k. o. Libeř, chatová osada Ovčín II, vnikl na pozemek a následně i nezjištěným způsobem do rekreační chaty č. 302 patřící poškozenému V. H.
Stěžovatel je přesvědčen, že napadená rozhodnutí porušují jeho práva garantovaná v čl. 36 odst. 1, 2 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Stěžovatel spatřuje porušení svých práv především v tom, že obecné soudy nepostupovaly v souladu se základními zásadami trestního řízení, uvedenými v §2 odst. 5 a 6 tr. řádu, neboť nehodnotily důkazy v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, nebyly vyčerpány všechny důkazní možnosti k odstranění pochybností o vině stěžovatele, přičemž provedené důkazy byly nesprávně hodnoceny.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [§72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")].
Pokud jde o napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2005 sp. zn. 9 To 436/2005, jedná se o rozhodnutí mezitímního charakteru, neboť jím nebylo rozhodnuto o vině a trestu a po jeho vydání krajským soudem řízení v téže trestní věci pokračovalo u soudu prvního stupně. Proti takovému rozhodnutí je ústavní stížnost nepřípustná i s ohledem na §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Proto byl návrh směřující proti v záhlaví uvedenému rozhodnutí krajského soudu jako nepřípustný odmítnut [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Pokud jde o napadený rozsudek okresního soudu vydaný po zrušení původního zprošťujícího rozsudku soudem odvolacím, Ústavní soud z návrhu, jeho příloh a z vyžádaného trestního spisu sp. zn. 1 T 30/2005 zjistil, že proti tomuto rozsudku bylo stěžovatelem podáno odvolání, o němž Krajský soud v Praze rozhodl dne 8. 2. 2006 tak, že je podle §256 tr. řádu usnesením sp. zn. 9 To 31/2006 zamítl. Následně podal stěžovatel jako mimořádný opravný prostředek dovolání, a to z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Stěžovatel sice v dovolání formálně deklaroval dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tzn. tvrdil, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, avšak fakticky uplatnil námitky skutkové, jejichž prostřednictvím se na podkladě vlastní verze skutkového děje primárně domáhal změny skutkových zjištění ve svůj prospěch. Vůči právnímu posouzení skutku stěžovatel žádnou konkrétní námitku neuplatnil. Námitky skutkové však nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. řádu, a proto ve vztahu k nim neexistuje zákonná povinnost Nejvyššího soudu dovolání přezkoumat.
Nejvyšší soud proto dne 31. 5. 2006 dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu usnesením sp. zn. 8 Tdo 649/2006 odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. řádu. Obhájci stěžovatele bylo uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu doručeno dne 27. 6. 2006 a ústavní stížnost byla k poštovní přepravě předána dne 21. 7. 2006.
Vzhledem k tomu, že stěžovatel podal dovolání z jiného důvodu, než je dán §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, o něž své dovolání opíral, nevyužil takový procesní prostředek k ochraně svého tvrzeného práva, který mu zákon poskytuje, a proto pro běh šedesátidenní lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně (srov. ust. §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) nelze vycházet z data převzetí usnesení dovolacího soudu. Pro počítání lhůty pro podání ústavní stížnosti je rozhodné doručení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 8. 2. 2006, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele i státního zástupce. Zástupci navrhovatele a jemu samému bylo toto rozhodnutí doručeno dne 8. 3. 2006, a proto je nepochybné, že ústavní stížnost podaná k poštovní přepravě dne 21. 7. 2006 je opožděná. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost směřující proti rozsudku Okresního soudu Praha - západ ze dne 8. 12. 2005 sp. zn. 1 T 30/2005 podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout, neboť byla podána po zákonem stanovené lhůtě.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2006
JUDr.Jan Musil v. r.
soudce zpravodaj