ECLI:CZ:US:2006:3.US.611.06
sp. zn. III. ÚS 611/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. Z., zastoupené JUDr. Ondřejem Veselým, advokátem v Písku, Hradební 134/II, proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2006, čj. 11 C 27/2006-11, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 22. 7. 2006, ve spojení s jejím doplněním ze dne 18. 9. 2006, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2006, čj. 11 C 27/2006-11, jímž bylo dle §104 odst. 1 občanského soudního řádu zastaveno řízení o žalobě na obnovu řízení a současně bylo rozhodnuto o postoupení věci Ministerstvu zemědělství ČR - Pozemkovému úřadu v Písku k dalšímu řízení. Stěžovatelka uvedla, že tímto rozhodnutím jí bylo znemožněno domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a došlo také k zásahu do jejího práva vlastnit majetek (čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neboť věc se týká dlouhodobého uplatňování restitučních nároků po panu F. K.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Ústavní soud zjistil dotazem u Krajského soudu v Českých Budějovicích, že napadené usnesení nabylo právní moci dne 26. 8. 2006, a poté dne 30. 8. 2006 byla věc postoupena Ministerstvu zemědělství ČR - Pozemkovému úřadu v Písku k dalšímu řízení (č. l. 9 spisu Ústavního soudu).
Dle §75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Při interpretaci uvedeného ustanovení je třeba vycházet z toho, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům ochrany práv ve vztahu subsidiarity. Ústavní soud již několikrát judikoval, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci. Ústavní soud představuje v této souvislosti institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavní stížnosti proto patří zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.
V dané věci stěžovatelka podala ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na obnovu řízení ve věci vydání majetku po jejím dědovi Františku Kyrianovi. Krajský soud v Českých Budějovicích vydal usnesení, kterým řízení zastavil a rozhodl, že věc bude postoupena správnímu orgánu příslušnému k projednání a rozhodnutí věci. Stěžovatelka byla v napadeném usnesení řádně poučena o možnosti podat proti tomuto usnesení odvolání. Stěžovatelka však odvolání v zákonné lhůtě nepodala, proto napadené usnesení nabylo právní moci dne 26. 8. 2006 a poté byla věc postoupena příslušnému správnímu orgánu. V ústavní stížnosti je namítáno znemožnění práva domáhat se projednání věci u nezávislého a nestranného soudu, avšak stěžovatelka nevyužila svého práva podat proti napadenému usnesení řádný opravný
prostředek - odvolání.
Po právní moci napadeného usnesení byla věc postoupena příslušnému správnímu orgánu k projednání a rozhodnutí věci. Právní účinky spojené s podáním žaloby (návrhu na zahájení řízení) přitom dle §104 odst. 1 občanského soudního řádu zůstávají zachovány. V současné době je tedy vedeno u správního orgánu řízení, ve kterém se stěžovatelka může domáhat svých práv. Vzhledem k tomu, že tu dochází k souběhu řízení o ústavní stížnosti s řízením před správním orgánem, není důvod, aby Ústavní soud - v rozporu s výše popsaným principem subsidiarity, jakož i principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci - do doby, než toto řízení bude ukončeno, ve věci paralelně rozhodoval. Není ani důvod, aby Ústavní soud vyčkával se svým rozhodnutím do vydání rozhodnutí správním orgánem, neboť stěžovatelka může podat ústavní stížnost po doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V dané věci dospěl Ústavní soud také k závěru, že tu nejsou splněny podmínky pro aplikaci žádné z výjimek §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu odůvodňujících neodmítnutí ústavní stížnosti.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. října 2006