ECLI:CZ:US:2006:3.US.681.05
sp. zn. III. ÚS 681/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. P. A., zastoupené JUDr. Vlastimilem Kaplanem, advokátem v Horšovském Týně, K. Čapka 173, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. srpna 2000, čj. 13 Co 756/99-126, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí obecného soudu.
Podle §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu", lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Ústavní soud na prvém místě konstatuje, že touto ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zjevně není rozhodnutím o posledním procesním opravném prostředku, který zákon stěžovatelce dává. To vyplývá i z dalšího procesního vývoje ve věci, kdy Nejvyšší soud ČR rozsudkem čj. 20 Cdo 1418/2002-164 ze dne 28. listopadu 2002 touto ústavní stížností napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni zrušil, Krajský soud v Plzni pak rozhodoval o věci znovu rozsudkem čj. 13 Co 866/2002-223. Dovolání proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Plzni pak Nejvyšší soud ČR zamítl rozsudkem ze dne 26. května 2005 pod čj. 20 Cdo 1741/2004-242.
I kdyby však nehodnotil Ústavní soud ústavní stížnost formalisticky, zejména s ohledem na to, že stěžovatelka přiložila k ústavní stížnosti všechna relevantní rozhodnutí obecných soudů a o posledním rozhodnutí dovolacího soudu se v textu ústavní stížnosti zmiňuje, ústavní stížnost je v každém případě podána pozdě, tedy po lhůtě stanovené shora citovaným ustanovením zákona o Ústavním soudu. Jak stěžovatelka sama uvádí, a jak Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Domažlicích (5 C 39/97) ověřil, usnesení Nejvyššího soudu ČR čj. 20 Cdo 1741/2004-242 bylo stěžovatelce doručeno dne 23. června 2005 (č. l. 6 spisu Ústavního soudu). Toto rozhodnutí bylo také rozhodnutím o posledním procesním prostředku ve smyslu §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Podle poštovního razítka na obálce ústavní stížnosti byla ústavní stížnost podána k přepravě dne 23. prosince 2005. Ústavní stížnost tedy nebyla podána ve lhůtě 60 dnů.
Podle §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Ústavní soud proto soudcem zpravodajem podle ust. §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu návrh stěžovatelky odmítl, aniž se jím jakkoliv dále zabýval. Ústavní soud nad rámec tohoto rozhodnutí toliko vyslovuje údiv nad formální i obsahovou podobou ústavní stížnosti, která byla podle všeho sepsána advokátem.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. března 2006
Jiří Mucha
soudce Ústavního soudu