ECLI:CZ:US:2006:3.US.683.06
sp. zn. III. ÚS 683/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., zastoupené Mgr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem v Brně, Bašty 2, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2006, čj. 1 Co 155/2005-59, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností ze dne 25. 8. 2006 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. 4. 2006, čj. 1 Co 155/2005-59, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2005, čj. 51 C 36/2004-21, jímž byla zamítnuta stěžovatelčina žaloba pro zmatečnost. Stěžovatelka má za to, že tímto rozhodnutím bylo porušeno její právo na spravedlivé a vyčerpávající projednání věci, které je zakotveno v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud nejdříve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), přičemž dospěl k závěru, že se jedná o návrh nepřípustný.
Stěžovatelka uvedla v ústavní stížnosti, že podala souběžně s ústavní stížností proti napadenému usnesení také dovolání dle §238 odst. 1 písm. b) a odst. 2 občanského soudního řádu (správně §238a), neboť má za to, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam.
Ústavní soud dotazem dne 10. 10. 2006 zjistil u Krajského soudu v Brně (č. l. 7 spisu Ústavního soudu), že dne 1. 9. 2006 bylo proti napadenému usnesení podáno dovolání; soudní spis se v současné době nachází ještě u tohoto soudu.
Podle §75 odst. 1 ZÚS ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3 ZÚS); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§72 odst. 4 ZÚS).
Dle §72 odst. 4 ZÚS byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Z interpretace výše uvedených ustanovení ZÚS vyplývá následující. U mimořádného opravného prostředku (kterým je i dovolání), který může orgán, jenž o něm rozhoduje, odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení a v době jeho podání tedy není zřejmé, zda je či není přípustný, zákon netrvá na tom, aby stěžovatel takový opravný prostředek uplatnil před podáním ústavní stížnosti. Na straně druhé však takový mimořádný opravný prostředek lze uplatnit, aniž by tím byla ohrožena možnost posléze podat ústavní stížnost, neboť jestliže orgán odmítne takový opravný prostředek z důvodů závisejících na jeho uvážení, zůstává stěžovateli otevřena lhůta pro podání ústavní stížnosti (§72 odst. 4 ZÚS). Podmínkou je pouze to, aby stěžovatel předchozí mimořádný opravný prostředek uplatnil řádně, aby nedošlo k jeho odmítnutí z jiného důvodu (např. pro opožděnost).
Jak bylo výše uvedeno, stěžovatelka podala souběžně s ústavní stížností také dovolání a probíhají tak paralelně dvě soudní řízení, ve kterých se stěžovatelka může domáhat svých práv. S ohledem na zásadu subsidiarity ústavní stížnosti k ostatním procesním prostředkům (§75 odst. 1 ZÚS), jakož i vzhledem k zásadě minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, proto Ústavní soud rozhodl tak, že ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení podle §43 odst. 1 písm. e) ZÚS odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. října 2006