ECLI:CZ:US:2006:3.US.689.05
sp. zn. III. ÚS 689/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. března 2006, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelů 1) J. H. a 2) V. H., zastoupených JUDr. Janem Gallivodou, advokátem se sídlem 301 27 Plzeň, Nerudova 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 9. 2005 sp. zn. 11 Co 664/2005, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatelé se domáhali zrušení výše označeného rozsudku s tím, že se rozhodnutím odvolacího soudu, který podstatně změnil rozsudek soudu I. stupně, cítí dotčeni v právech zakotvených v čl. 1 a čl. 36 odst. 1, 2 Listiny základních práv a svobod, v čl. 1 odst. 1 a v čl. 4 Ústavy České republiky, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedli, že se žalobci domáhali zaplacení částky 18.850,- Kč s příslušenstvím, která měla představovat bezdůvodné obohacení, vzniklé jim, jako žalovaným, když užívají blíže označené pozemky v obci Milavče, v kat. úz. Radonice, bez právního důvodu. Okresní soud v Domažlicích po provedených důkazech jim uložil povinnost zaplatit každému z žalobců částku 1.414,- Kč s přísl. - když při vyčíslení bezdůvodného obohacení na straně žalovaných vyšel z regulované ceny nájemného ve výši 3,- Kč/m2/rok - ve zbytku pak žalobu zamítl. V odvolacím řízení Krajský soud v Plzni změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalovaným, nyní stěžovatelům, uložil, aby každému z žalobců společně a nerozdílně zaplatili ještě 2.827,50 Kč s přísl., a ve zbytku, tj. ohledně částky 11.781,- Kč žalobu zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil odvolací soud tím, že vycházet z cen stanovených cenovými výměry Ministerstva financí nelze, a proto tuto cenu určil dle znaleckého posudku částkou 15,- Kč/m2 za rok. Krajský soud ve svém rozhodnutí také zdůraznil, že v předmětném řízení nejde o zaplacení nájemného, nýbrž o vydání bezdůvodného obohacení, a proto cenový výměr Ministerstva financí č. 01/2004, upravující mj. regulaci cen nájemného z pozemků, nelze použít. S tímto právním názorem se navrhovatelé neztotožňují, považují jej na nesprávný a jsoucí v rozporu jak s právním názorem vyjádřeným a aplikovaným Krajským soudem v Plzni ve věci sp. zn. 18 Co 145/2005, tak i s právním názorem Nejvyššího soudu České republiky, vyjádřeným mj. v rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 393/99 a 33 Odo 443/2005.
Předseda senátu Krajského soudu v Plzni ve svém vyjádření k obsahu ústavní stížnosti dne 10. 2. 2006 sdělil, že návrh, v němž se stěžovatelé dovolávají práv zakotvených v Listině základních práv a svobod, nepovažuje za správný. Poukázal na obsah spisu, na závěry odvolacího soudu obsažené v odůvodnění napadeného rozhodnutí a uvedl, že na nich trvá. Vyslovil přesvědčení, že právní názory soudu nejsou v extrémním nesouladu s vykonaným skutkovým zjištěním, a proto stěžovatelé nemohou očekávat "nápravu" od Ústavního soudu, který nelze považovat za třetí soudní instanci.
K výše uvedenému vyjádření sdělil zástupce stěžovatelů, že se tito domáhají nápravy proto, že jim obecnými soudy nebylo vyhověno, a pokud by soudy rozhodovaly ve stejných věcech stejně či obdobně, jejich rozhodnutí by bylo možné předvídat - v rozhodování Krajského soudu v Plzni však nebyl respektován ani právní názor Nejvyššího soudu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku soudu II. stupně a spisu Okresního soudu v Domažlicích sp. zn. 5 C 163/2003 zásah do práv, kterých se stěžovatelé v návrhu dovolávají, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Domažlicích ze dne 18. 4. 2005 č. j. 5 C 163/2003-98 dle §212 a §212a odst. 1 obč. soudního řádu a o změně rozsudku rozhodl opodstatněně, když při určení výše bezdůvodného obohacení na straně žalovaných, kteří bez právního důvodu užívají část pozemků žalobců, vycházel ze zjištění soudu I. stupně co do rozsahu užívání žalovanými, jakož i z důkazů o reálné úrovni nájemného za užívání pozemků v místě a čase, vyčísleného částkou 15,- Kč/m2 za rok, jehož by bylo možno dosáhnout v případě smluvního nájmu mezi účastníky ohledně označených pozemků. Na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze v dalším odkázat. Pokud se stěžovatelé dovolávají jiných rozhodnutí soudů II. stupně ve věci bezdůvodného obohacení vzniklého při užívání pozemků bez právního důvodu, nutno konstatovat, že tato rozhodnutí nejsou předmětem ústavní stížnosti a otázka sjednocování rozhodnutí soudů není úkolem Ústavního soudu.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný dle §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2006
Jan Musil
předseda senátu