ECLI:CZ:US:2006:3.US.691.05
sp. zn. III. ÚS 691/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 8. června 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené JUDr. Pavlem Turoněm, advokátem se sídlem Moskevská 66, Karlovy Vary, proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. listopadu 2005 č. j. 27 Nc 2124/2005-11, za účasti Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ve včas podané ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 30. 12. 2005, napadá stěžovatelka usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 11. 2005 č. j. 27 Nc 2124/2005-11, jímž tento soud odmítl námitky stěžovatelky (v exekučním řízení oprávněné) proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, vydanému Mgr. Luďkem Němcem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu se sídlem v Karlových Varech, Majakovského 29, dne 12. 5. 2005 pod č. j. 55 Ex 504/05-6. Stěžovatelka předmětné usnesení považuje za porušení práva na spravedlivý proces (ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), zejména práva na nestranné, spravedlivé rozhodnutí věci, vydané v přiměřené době (podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod), jakož i práva na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny).
Stěžovatelka v odůvodnění návrhu polemizuje s právním závěrem okresního soudu, kterému především vytýká, že tím, že odmítl její námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce v části, ve které bylo rozhodnuto o nákladech exekuce, tj. o odměně a hotových výdajích exekutora, porušil její výše označená základní práva a svobody, a to navíc za situace, v níž ústavní stížností napadené usnesení je ve svém odůvodnění velmi stručné a pro absenci odkazu na příslušné procesní ustanovení, podle něhož soud o námitkách stěžovatelky rozhodoval, je údajně i nepřezkoumatelné. Podle názoru stěžovatelky je předmětné usnesení rovněž v rozporu s ustanovením §88 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád").
Z napadeného usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 10. 11. 2005 č. j. 27 Nc 2124/2005-11 se zjišťuje, že v právní věci stěžovatelky (v dřívějším řízení oprávněné) okresní soud námitky stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12. 5. 2005 č. j. 55 Ex 504/05-6 odmítl a v této souvislosti uvedl, že se ztotožňuje s názorem soudního exekutora, že stěžovatelkou napadený příkaz v části, v níž ukládá povinnost k úhradě nákladů exekuce toliko povinným, nezakládá stěžovatelce žádné právo ani povinnost, proto není stěžovatelka osobou oprávněnou napadnout tuto část příkazu námitkami. Jako nedůvodné okresní soud shledal i tvrzení stěžovatelky, že v případě neúspěšné exekuce půjdou tyto náklady exekuce k její tíži, neboť v případě zastavení exekuce bude o jejích nákladech rozhodovat výhradně soud.
II.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené usnesení z hlediska tvrzených porušení ústavně garantovaných základních práv a svobod stěžovatelky a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") slouží ústavní stížnost jako specifický subsidiární procesní prostředek k ochraně subjektivních základních práv nebo svobod stěžovatele, přičemž je nezbytné, aby k porušení (zásahu) do konkrétního ústavou garantovaného práva nebo svobody stěžovatele již došlo. Podmínkou procesní úspěšnosti ústavní stížnosti je tedy nikoli pouhé tvrzení o porušení subjektivních ústavně garantovaných práv a svobod stěžovatele, ale prokázání, že k takovému protiústavnímu zásahu skutečně došlo, a že tedy předmětné pravomocné rozhodnutí bylo způsobilé takový zásah skutečně vyvolat.
V exekučním řízení napadla stěžovatelka námitkami příkaz soudního exekutora k úhradě nákladů exekuce v části, v níž bylo pod bodem I. výroku rozhodováno o povinnosti povinných nahradit soudnímu exekutorovi pověřenému provedením exekuce náklady exekuce v uvedené výši. Okresní soud v Karlových Varech podané námitky odmítl s odůvodněním, že stěžovatelce jako oprávněné rozhodnutím exekutora žádné povinnosti ukládány nejsou, resp. že v napadeném výroku rozhodnutí není rozhodováno o právech a povinnostech stěžovatelky, což v analogii s ustanovením §201 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") vylučuje možnost stěžovatelky napadnout předmětné rozhodnutí námitkami - jako opravným prostředkem. Ústavní soud sdílí názor okresního soudu.
V dosavadní soudní praxi je přípustnost námitek (ustanovení §88 odst. 3 exekučního řádu) řešena cestou analogie s institutem odvolání podle o. s. ř. Přípustnost odvolání je objektivní kategorií, která se v zásadě neváže na žádného konkrétního účastníka řízení. Pokud jde o subjektivní přípustnost odvolání, je nutné připomenout, že ta na rozdíl od přípustnosti objektivní řeší otázku určení subjektu, který je oprávněn objektivně přípustné odvolání v konkrétní věci podat [ve smyslu ustanovení §218 písm. b) o. s. ř]. Odvolání jako řádný opravný prostředek z hlediska subjektivní přípustnosti svědčí pouze tomu z účastníků, jemuž může být způsobená újma napravena zrušením či změnou napadeného rozhodnutí. Stěžovatelce však příkazem k úhradě nákladů exekuce nebyly uloženy žádné povinnosti a nebyla jí způsobena ani žádná újma, proto z hlediska ustanovení §201 o. s. ř. ve vztahu k ustanovení §218 písm. b) o. s. ř. rozhodl okresní soud o námitkách stěžovatelky správně, pokud je odmítl. Zcela irelevantní je v této souvislosti námitka stěžovatelky o údajném porušení lhůty k postoupení jejích námitek soudním exekutorem soudu ve smyslu ustanovení §88 odst. 3 exekučního řádu, neboť i v tomto případě tvrzené prodlení s vyřízením námitek stěžovatelky nemohlo v žádném ohledu dosáhnout úrovně porušení ústavnosti.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti se Ústavní soud neztotožnil s tvrzením stěžovatelky o porušení jejích ústavně garantovaných práv a svobod a ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.
Navrhovatelka žádá, aby jí Ústavní soud usnesením přiznal úhradu nákladů řízení před Ústavním soudem ve výši 2 150,- Kč.
Podle ustanovení §62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu náklady řízení před Ústavním soudem (ve smyslu ustanovení §62 odst. 5 citovaného zákona), které vzniknou účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, hradí účastník nebo vedlejší účastník, pokud zákon nestanoví jinak. Pouze v odůvodněných případech může Ústavní soud podle výsledků řízení (není-li ústavní stížnost odmítnuta a u stěžovatele byly zjištěny svízelné majetkové nebo osobní poměry) uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo zčásti nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení (§62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu); v ostatních případech platí postup podle již výše citovaného ustanovení §62 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. června 2006
Jan Musil
předseda senátu Ústavního soudu