ECLI:CZ:US:2006:3.US.711.06.1
sp. zn. III. ÚS 711/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 12. října 2006 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti Ing. H. M., zastoupené JUDr. Jiřím Voršilkou, advokátem se sídlem Opletalova 4, Praha 1, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. července 2006 č. j. 24 Co 328/2006-373, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 12. 9. 2006, napadá stěžovatelka usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 7. 2006 č. j. 24 Co 328/2006-373, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o úpravě styku Ing. V. M. s jeho nezletilým synem Jindřicha (jedná se o pseudonym) době letních prázdnin roku 2006. Napadenému rozhodnutí odvolacího soudu stěžovatelka vytýká porušení svého práva na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
K zásahu do označeného práva na soudní ochranu mělo podle stěžovatelky dojít tím, že odvolací soud rozhodl o jejím odvolání až poté, co uplynula lhůta ke splnění povinnosti ve smyslu vykonatelného předběžného opatření soudu prvního stupně, přičemž odvolací soud jí svým postupem údajně upřel právo se k věci vyjádřit a při svém rozhodování nevzal v úvahu argumentaci stěžovatelky vyloženou v jejím odvolání.
Přesto, že stěžovatelka v petitu návrhu rozhodnutí soudu prvního stupně nenapadá, z jeho odůvodnění vyplývá, že podle jejího názoru v projednávané věci nebyly dány zákonné důvody pro nařízení předběžného opatření, protože za situace, v níž ze strany otce nezletilého nebyl dosud podán návrh na konečnou úpravu styku s nezletilým, nelze řešit úpravu styku rodiče s nezletilým formou předběžného opatření.
II.
Z připojených listinných příloh se zjišťuje, že Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 29. 5. 2006 č. j. 21 Nc 7/2005-352 ve věci péče o nezletilého Jindřicha, nar. 16. 9. 1992 (dále jen "nezletilý") rozhodl o návrhu otce nezletilého na nařízení předběžného opatření tak, že tímto předběžným opatřením rozhodl, že otec nezletilého je oprávněn se s nezletilým stýkat po dobu letních prázdnin roku 2006 ve dvou po sobě následujících týdnech, a to počínaje sobotou 8. 7. a konče nedělí 23. 7. 2006 s tím, že stěžovatelka je povinna nezletilého ke styku řádně připravit a předat otci na počátku styku platný cestovní pas nezletilého.
Soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že otec nezletilého návrhem ze dne 24. 5. 2006 v rámci projednání úpravy poměrů k nezletilému pro dobu před i po rozvodu manželství navrhl nařízení předběžného opatření, jímž by byl upraven styk nezletilého s otcem po dobu letních prázdnin roku 2006 z důvodu nemožnosti dosáhnout dohody v této otázce se stěžovatelkou i prostřednictvím jejího právního zástupce a jeho zájmem strávit se synem alespoň dvoutýdenní dovolenou u moře v době letních prázdnin, která je pro nezletilého vhodná i ze zdravotních důvodů. Otec nezletilého v návrhu akceptoval i skutečnost, že s ohledem na další prázdninové pobyty nezletilého s matkou nebo s babičkou již syna v tomto období neuvidí. Soud prvního stupně zdůraznil, že předmětem navrhované úpravy není změna stávajícího styku otce s nezletilým, která již byla provedena soudním rozhodnutím, ale styk otce s nezletilým v době letních prázdnin roku 2006.
S odvoláním na ustanovení §102 odst. 1 o. s. ř. soud prvního stupně z provedených důkazů zjistil, že i po zahájení řízení vyvstala potřeba zatímně upravit poměry nezletilého v období letních prázdnin roku 2006, neboť rodiče nezletilého v důsledku dlouhodobých a vážných vzájemných neshod o této záležitosti nejsou schopni dohody a pro krátkost termínu blížících se letních prázdnin je třeba tuto úpravu provést soudní cestou.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 11. 7. 2006 č. j. 24 Co 328/2006-373 potvrdil odvoláním stěžovatelky napadené usnesení soudu prvního stupně. Konstatoval, že stěžovatelka namítala čerpání dovolené ve shodném termínu, jako je plánovaná dovolená otce s nezletilým u moře, jak vyplývá z potvrzení ze dne 8. 6. 2006, přesto však odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání není důvodné. Především z podání právního zástupce otce nezletilého ze dne 9. 5. 2006 vzal odvolací soud za prokázáno, že rodiče se na úpravě styku otce s nezletilým o letních prázdninách roku 2006 nedohodli, resp. že stěžovatelka na návrh otce nezletilého s uvedením termínu plánované dovolené nereagovala. Takto byla prokázána potřeba zatímně upravit poměry nezletilého, a proto soud prvního stupně postupoval správně, pokud usnesením nařídil předběžné opatření podle ustanovení §75c o. s. ř. K odvolací námitce stěžovatelky odvolací soud připomněl, že pro předběžné opatření je rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně (§75c odst. 4 o. s. ř.), a protože v době rozhodování soud informaci stěžovatelky neměl, nemohla být její námitka důvodem pro změnu jeho rozhodnutí a odvolací soud k ní jako k novému důkazu nepřihlédl.
III.
Po přezkoumání námitek stěžovatelky ve vztahu k napadenému usnesení odvolacího soudu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ve své dosavadní judikatuře Ústavní soud vychází z názoru, že posouzení podmínek pro vydání usnesení o nařízení předběžného opatření je především záležitostí obecných soudů (čl. 90 Ústavy), proto sám jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) ve většině případů do rozhodování o předběžných opatřeních nezasahuje zejména z toho důvodu, že jde o rozhodnutí, která do práv a povinností účastníků řízení zasahují nikoli nevratným způsobem a jsou korigována rozhodnutím ve věci samé. Vzhledem k výše uvedenému se Ústavní soud zaměřil pouze na posouzení, zda při vydání rozhodnutí bylo postupováno zákonu odpovídajícím způsobem, který garantuje čl. 36 odst. 1 Listiny.
V předmětné věci bylo vydáno předběžné opatření, kterým byl upraven styk otce s nezletilým v průběhu dvou týdnů měsíce července roku 2006, tedy v době letních prázdnin. Z hlediska zájmů a práv nezletilého nelze v žádném ohledu dospět k závěru o jejich porušení, neboť sice čl. 32 odst. 4 Listiny zakotvuje právo dítěte na rodičovskou péči a výchovu, ale současně právo obou rodičů se na této péči a výchově podílet.
Jak vyplývá z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně, bylo otcem nezletilého doloženo jak čerpání jeho dovolené v konkrétním termínu, tak i neochota stěžovatelky se o jeho styku s nezletilým v době letních prázdnin jakkoli dohodnout. Za této situace měl soud prvního stupně za osvědčeno, že v době jeho rozhodování je zde naléhavá potřeba upravit styk otce s nezletilým tak, aby mohlo být realizováno jeho právo podílet se na výchově nezletilého i v době prázdnin. Tato úprava nijak nekolidovala se zájmem a potřebami nezletilého ani se zájmy stěžovatelky, která své výhrady i přes to, že znala úmysl otce nezletilého strávit s ním v předmětném termínu dovolenou u moře, otci nezletilého nijak neoznámila.
Protože pro rozhodnutí o návrhu na nařízení předběžného opatření je rozhodující stav v době vydání usnesení soudu prvního stupně (§75c odst. 4 o. s. ř.), nebylo již pro rozhodování odvolacího soudu podstatné, jaké (ve věci nové) argumenty stěžovatelka v odvolání namítá, neboť v řízení o předběžném opatření nemůže být přihlédnuto k tvrzením, listinám nebo dalším důkazům, které soud prvního stupně neměl k dispozici v době vydání svého usnesení, a to bez zřetele k tomu, který účastník je uvádí nebo předkládá. Jinak řečeno, pro odvolací řízení taková procesní situace znamená, že účastníci nemohou v odvolání nebo v průběhu odvolacího řízení uvádět žádné nové skutečnosti nebo důkazy, protože odvolací soud k nim již z výše uvedeného zákonného důvodu nemůže přihlížet a je ponecháno na úvaze odvolacího soudu, zda jednání nařídí či nikoli [§214 odst. 1 písm. c) o. s. ř.].
Úvaze odvolacího soudu, poukazujícího na aplikaci ustanovení §75c odst. 4 o. s. ř., nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.
V případě námitky stěžovatelky o délce odvolacího řízení, které údajně rovněž zasáhlo do práv stěžovatelky ve smyslu čl. 36 Listiny, lze jen připomenout, že stěžovatelka sama podala opravný prostředek s uvedením své námitky dne 12. 6. 2006, ten však z důvodů výše vyložených nemohl zvrátit předmětné předběžné opatření.
Ústavní soud se proto neztotožnil s tvrzením stěžovatelky o porušení jejího práva na spravedlivý proces a na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 Listiny a ústavní stížnost odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. října 2006
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu