ECLI:CZ:US:2006:3.US.722.06
sp. zn. III. ÚS 722/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. října 2006 v senátě, složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele J. K., zastoupeného JUDr. Zatuší Čaňovou, advokátkou se sídlem 370 01 České Budějovice, Kněžská 11, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. 6. 2006 č. j. 19 Co 1172/2006-155 a Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2006 č. j. 22 Nc 38/2005-113, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel ústavní stížnost směřující proti výše citovanému rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích odůvodnil tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, v čl. 18 odst. 1, 2 Úmluvy o právech dítěte, jakož i v čl. 90 odst. 1 Ústavy České republiky, a vyslovil přesvědčení, že jak soud I. stupně, tak soud odvolací svým rozhodnutím porušil ustanovení §27 odst. 2 zákona o rodině. Uvedl, že k jeho odvolání soud II. stupně potvrdil výrok Okresního soudu v Českých Budějovicích, jímž mu byla uložena povinnost přispívat na výživu nezletilé měsíčně částkou 1.500,- Kč s účinností od 1. 10. 2004, změnil rozhodnutí o výši dlužného výživného a také rozhodnutí o úpravě jeho styku s nezletilou. Poukázal na jednání matky, která opustila společnou domácnost, na skutečnost, že za dcerou je nyní nucen dojíždět do místa jejího bydliště, které je vzdáleno cca 700 km, čímž mu vznikají značné náklady - i tak měl a má zájem na častém a dlouhodobém styku s ní. Krajský soud v Českých Budějovicích však přesto, že se odvoláním domáhal rozšíření doby styku s dcerou, tuto dobu naopak omezil, když vzal zřetel na lékařkou zprávu PhDr. Kadubcové a na základě ní pak soudem I. stupně stanovených 8 dnů v měsíci snížil na 3 dny. Takové rozhodnutí považuje za zásah do jeho rodičovských práv, jakož i do práva nezletilé na rodičovskou výchovu a péči, a navrhl, aby Ústavní soud zrušil jak rozsudek odvolacího soudu, tak rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2006 č. j. 22 Nc 38/2005-113.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), odst. 2, §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo zjištěno, že k odvolání otce nezletilé Martiny (jedná se o pseudonym), jmenovaný soud přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně v napadené části, a to ve výroku o určení výživného a dluhu na výživném, k jehož placení byl otec zavázán a ve výroku o úpravě jeho styku s nezletilou. Po doplnění dokazování zprávami o výdělcích obou rodičů a zprávou lékařky z oboru klinické psychologie dětí opodstatněně potvrdil rozhodnutí o výši výživného, změnil výrok o dluhu za dobu od 1. 10. 2004 do 20. 6. 2006, tj. do dne rozhodnutí odvolacího soudu, a po zhodnocení současných postojů nezletilé k otci, její citové závislosti na matce, jakož i stávajících poměrů otce, v souladu s §212 písm. a) a §220 odst. 1 písm. b) občanského soudního řádu důvodně změnil rozhodnutí o úpravě styku otce s dcerou tak, jak ve výroku soudu II. stupně uvedeno. Zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl - je třeba dodat, že stěžovatel brojící proti rozhodnutí, kterým byl zavázán k placení výživného, sám ani konkrétní námitky neuvedl - pokud jde o hodnocení provedených důkazů, odvolací soud postupoval v souladu s 132 občanského soudního řádu.
Pro výše uvedené byl návrh stěžovatele směřující proti rozsudku odvolacího soudu odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh směřující proti rozsudku soudu I. stupně pak jako nepřípustný, když není rozhodnutím o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytl, výrok o úpravě výchovy nezletilé jím ani nebyl napaden odvoláním [§43 odst. 2 písm. a), §43 odst. 1 písm. e), §72 odst. 1 písm. a) odst. 3 a 6, §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. října 2006