ECLI:CZ:US:2006:3.US.755.06
sp. zn. III. ÚS 755/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 16. listopadu 2006, v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele F. Š., zastoupeného JUDr. Václavem Bubeníkem, advokátem se sídlem 568 02 Moravská Třebová, Cihlářova 4, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. 9. 2006 č. j. 26 Co 32/2006-177 a Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 10. 2005 sp. zn. 26 C 145/2004, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 4, čl. 36 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, dále v čl. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 95 odst. 1 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky. Uvedl, že Krajský soud v Hradci Králové potvrdil výroky soudu I. stupně, kterými byla žaloba o částku 17.400,- Kč s příslušenstvím a o úrok z prodlení zamítnuta. Takové rozhodnutí učinil přes zásadně jiné právní hodnocení, než z jakého vycházel soud I. stupně, když v tomto směru šlo o právní závěr, týkající se faktického užívání stavby k bydlení a platnosti nájemní smlouvy. Proto se pro něj, jako žalobce, napadený rozsudek odvolacího soudu stal nepředvídatelným, stejně jako odůvodnění rozhodnutí nepřijatelné. Dále vyslovil přesvědčení, že soud I. stupně neprovedl všechny navržené a potřebné důkazy, nesprávně tak aplikoval ustanovení §135 občanského soudního řádu, rozhodnutí učinil v rozporu s §118a jakož i s §157 občanského soudního řádu.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§72 odst. 1 písm. a), §43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, shledán nebyl. Bylo zjištěno, že odvolací soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně na základě odvolání žalobce, které směřovalo proti výrokům, jimiž nebylo vyhověno jeho žalobě o 17.400,- Kč s příslušenstvím a žalobě o přiznání úroků z částky 26.160,- Kč, v tomto rozsahu rozhodnutí, včetně výroku o nákladech řízení mezi účastníky, jako věcně správná potvrdil, výrok o náhradě nákladů řízení státu změnil s tím, že o jejich výši bude rozhodnuto samostatným usnesením. V předmětné věci byl uplatněn nárok na zvýšenou úhradu za užívání prostor v nemovitosti žalobce žalovanými, když za uvedené užívání tito platili sjednané nájemné ve výši 1.320,- Kč měsíčně, žalobce však poté požadoval 3.500,- Kč měsíčně, soud I. stupně na základě znaleckého posudku uznal za tržní nájemné částku 2.180,- Kč měsíčně a za žalované období (od 1. 1. 2003 do 31. 12. 2003) pak po odpočtu poskytnutého plnění uložil žalovaným povinnost zaplatit za 12 měsíců žalobci 8.760,- Kč s příslušenstvím. V částce 17.400,- Kč s příslušenstvím, jakož i v požadovaném 3 % úroku z 26.160,- Kč za dobu od 1. 1. 2004 do 11. 9. 2004, byla žaloba zamítnuta. Odvolací soud po doplnění dokazování opodstatněně rozhodl tak, jak v jeho rozsudku uvedeno a jak výše konstatováno, se všemi odvolacími námitkami se zcela vypořádal. V odůvodnění rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč soubor místností, jež v nemovitosti žalobce (byť nekolaudované) žalovaní užívají a sestávající z kuchyně, 2 místností a příslušenství, je bytem, který tito užívají na základě platné nájemní smlouvy uzavřené na dobu určitou, jakož i se smluvní volností účastníků ohledně nájemného. Na uvedené odůvodnění lze v dalším odkázat s tím, že takové hodnocení smluv, uzavřených mezi účastníky dne 18. 10. 1998 a 16. 12. 2000 o užívání souboru místností k bydlení, nic nezměnilo na závěrech, na základě nichž soud I. stupně, označující sice předmětné smlouvy za neplatné, svými zamítavými výroky rozhodl o části žalobcem uplatněných tvrzených nároků.
Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný a návrh brojící proti rozsudku soudu I. stupně pak jako nepřípustný [§43 odst. 2 písm. a), §72 odst. 1 písm. a) a odst. 6, §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. listopadu 2006