ECLI:CZ:US:2006:3.US.806.06
sp. zn. III. ÚS 806/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. B., zastoupené JUDr. Vítem Širokým, advokátem v Praze 5, U Nikolajky 5, proti usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 4. října 2006, čj. 0 Nt 893/2006-13, a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Děčíně ze dne 7. srpna 2006, čj. 2 ZN 1270/2006-28, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka se domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Shora citovaným usnesením státního zástupce nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky jako majitelky v usnesení uvedeného bankovního účtu o zrušení, případně omezení zajištění finančních prostředků na jejím účtu podle příslušných ustanovení trestního řádu. Okresní soud v Děčíně shora citovaným usnesením zamítl stížnost stěžovatelky, když neshledal její stížnost důvodnou. Podle soudu je prokázáno, že Policie ČR v souvislosti s trestním stíháním obviněné třetí osoby zjistila, že tato osoba složila na účet stěžovatelky částku ve výši 666 000,- Kč, o níž je důvodné podezření, že ji tato obviněná třetí osoba nabyla v souvislosti s trestnou činností.
Stěžovatelka tvrdí, že citovaná usnesení porušila její základní právo na řádný a spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a právo vlastnické podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně polemizuje též s trestním stíháním proti obviněné Ing. B.
Ústavní stížnost je nepřípustná.
Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona č.
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V daném případě se věc týká trestního řízení ve stádiu přípravného řízení. Podle ust. §79a tr. ř. o zajištění peněžních prostředků na účtu u banky, nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že peněžní prostředky na účtu u banky jsou výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění peněžních prostředků na účtu. Jestliže zajištění peněžních prostředků na účtu pro účely trestního řízení již není třeba nebo zajištění není třeba ve stanovené výši, orgán činný v trestním řízení zajištění zruší nebo je omezí. Majitel účtu, jehož peněžní prostředky na účtu byly zajištěny, má právo kdykoliv žádat o zrušení nebo omezení zajištění. O takové žádosti musí státní zástupce, a v řízení před soudem předseda senátu, neodkladně rozhodnout. Byla-li žádost zamítnuta, může ji majitel účtu, neuvede-li v ní nové důvody, opakovat až po uplynutí čtrnácti dnů od právní moci rozhodnutí (odst. 4).
Z uvedeného plyne, že procesní úkon podle §79a tr. ř. je svou povahou zatímní a zajišťovací, přičemž z těchto důvodů nepředstavuje konečné rozhodnutí ve věci. Stěžovatelka má k dispozici podle ust. §79a odst. 4 tr. ř. procesní prostředky k ochraně svých práv. Takovéto prostředky jsou o to dostupnější za situace, kdy se podle stěžovatelky obecný soud řádně nevypořádal s její stížností, neboť nevzal na zřetel její později odeslané odůvodnění stížnosti. S ohledem na uvedené tedy Ústavní soud nemá pravomoc o věci v této procesní fázi meritorně rozhodovat a nemůže do rozhodovacího procesu ani jakkoliv jinak vstupovat. Pokud by Ústavní soud postupoval jinak, významně by narušil princip subsidiarity vlastního rozhodování. Je na stěžovatelce, aby podle ust. §79a tr. ř. podala novou žádost a eventuálně proti pro ní negativnímu rozhodnutí podala stížnost k obecnému soudu, kde řádně uplatní argumenty uvedené v ústavní stížnosti.
O posuzované ústavní stížnosti tedy nezbylo Ústavnímu soudu než rozhodnout, jak z výroku tohoto usnesení je patrno, neboť ústavní stížnost je nepřípustná [§43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. prosince 2006