ECLI:CZ:US:2006:4.US.10.06.1
sp. zn. IV. ÚS 10/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele I. T., t.č., právně zastoupeného Mgr. Evou Karasovou, advokátkou se sídlem advokátní kanceláře Brno, Štefánkova 64, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. listopadu 2005, sp. zn. 8 To 451/2005, a Městského soudu v Brně ze dne 20. října 2005, sp. zn. 1 T 127/2000, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo narušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a podle čl. 90 Ústavy ČR, a právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny.
Shora popsaným usnesením Městského soudu v Brně byl stěžovateli nařízen výkon trestu odnětí svobody na základě rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 5. února 2002, sp. zn. 1 T 127/2000. Stížnost stěžovatele proti tomuto usnesení byla shora uvedeným usnesením Krajského soudu v Brně zamítnuta.
Stěžovatel shledal tvrzený zásah do svých základních práv v tom, že v řízení nebyl až do vydání napadeného usnesení Městského soudu v Brně právně zastoupen. Teprve po rozhodnutí, kterým byl přeměněn podmíněný trest na trest nepodmíněný si obstaral obhájkyni, která však z důvodu potřeby seznámit se s věcí podala pouze blanketní stížnost s tím, že ta bude odůvodněna nejpozději do 14 dnů. Doplnění stížnosti bylo podáno k poštovní přepravě dne 7. listopadu 2005. Krajský soud v Brně ve věci rozhodoval dne 8. listopadu 2005, a stížnost zamítl. Současně uvedl, že stížnost proti rozhodnutí Městského soudu v Brně nebyla odůvodněna.
Stěžovatel namítl, že zákonná lhůta k podání stížnosti je velice krátká, a proto doufal, že soud bude chápavý k důvodu odkladu odůvodnění stížnosti. Zákonná lhůta je tak nepřiměřeně krátká, že zásadně poškozuje obviněného v jeho právu na spravedlivý proces. Konkrétně stěžovatel věřil, že v celém trestním řízení není třeba, aby byl právně zastoupen a že teprve některé ze soudem vydaných usnesení ho ujistí o jeho omylu a prokáže nutnost kvalifikovaného právního zastoupení v již probíhajícím trestním řízení. Postupem obecných soudů však byl stěžovatel poškozen ve svém právu na spravedlivý proces. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu Městského soudu v Brně vedeného pod sp. zn. 1 T 127/2000, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je z následujících důvodů zjevně neopodstatněná.
Ze spisu obecného soudu je patrné, že společně s dalším obviněným byl stěžovatel rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. února 2002, č.j. 1 T 127/2000-208, uznán vinným z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 20 měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu v trvání tří roků. Toto rozhodnutí stěžovatel odvoláním nenapadl, a proto vůči němu nabylo právní moci 23. února 2002.
Trestním příkazem ze dne 19. května 2005, sp. zn. 5 T 126/2005, byl stěžovatel shledán vinným z trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné dávky podle §148 odst. 1 trestního zákona ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 trestního zákona a trestného činu neoprávněného podnikání podle §118 odst. 1 trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, podmíněně odloženého na zkušební dobu pěti let. Trestní příkaz nabyl právní moci dne 8. července 2005.
V důsledku tohoto uvedeného odsouzení byl napadeným usnesením Městského soudu v Brně stěžovateli přeměněn trest odnětí svobody uložený mu rozsudkem sp. zn. 1 T 127/2000. Při vyhlášení usnesení si stěžovatel ponechal lhůtu k podání stížnosti. Teprve na konci zákonné lhůty a teprve v této fázi řízení si stěžovatel zajistil právní zastoupení a podal blanketní stížnost, jejíž odůvodnění bylo podáno k poštovní přepravě teprve po 14 dnech.
Stěžovatel namítl porušení práva na obhajobu a práva na spravedlivý proces za situace, kdy byla vydána dvě pravomocná rozhodnutí, jimiž byl odsouzen k trestu odnětí svobody, jejichž výkon byl podmíněně odložen. Nejméně pak skutečnost, že stěžovatel se dopustil další trestné činnosti ve zkušební době předchozího odsouzení měla být dostatečným impulsem k zajištění si obhajoby. Pokud za této situace stěžovatel podal proti usnesení Městského soudu v Brně pouze formální stížnost, kterou se zavázal doplnit ve lhůtě více jak čtyřnásobně delší než je zákonná lhůta pro podání stížnosti podle §143 odst. 1 trestního řádu, nelze v postupu Krajského soudu v Brně shledat zkrácení v základních právech stěžovatele, jak uvedl ve své ústavní stížnosti. Tvrzené zkrácení v právu na obhajobu stěžovatele nemohlo nastat ani s ohledem na charakter rozhodnutí, které ve své ústavní stížnosti napadl, neboť obecné soudy nerozhodovaly o vině a trestu, ale o přeměně podmíněně odloženého trestu z důvodu neosvědčení se stěžovatele ve zkušební době. Trestní stíhání stěžovatele bylo zahájeno zákonem předvídaným způsobem. Postup orgánů činných v trestním řízení nevybočil ze zákonem stanovených mezí, a ani rozhodnutí soudů nebylo v rozporu s trestním řádem a trestním zákonem. Řízení před stížnostním soudem nevybočilo z mezí ústavnosti řízení a Ústavní soud v něm neshledal stěžovatelem namítaná pochybení.
K napadenému rozhodnutí Městského soudu v Brně pak Ústavní soud pro úplnost konstatuje, že stěžovatel ani nepředložil Ústavnímu soudu žádná tvrzení a jiné okolnosti, ze kterých by plynulo, že by soud prvého stupně zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, resp. práva na obhajobu.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu