ECLI:CZ:US:2006:4.US.199.06
sp. zn. IV. ÚS 199/06
Usnesení
IV. ÚS 199/06
Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2006 ve věci ústavní stížnosti J. K., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2005, čj. 32 Odo 1450/2005-77, a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2003, čj. 10 Co 890/2003-49, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Přípisem ze dne 11. 4. 2006 podaným k poštovní přepravě dne 13. 4. 2006 a doručeným Ústavnímu soudu dne 14. 4. 2006 postoupil Okresní soud v Teplicích Ústavnímu soudu u něho napadlé podání stěžovatele datované dnem 3. 4. 2006 a označené jako "ÚSTAVNÍ STÍŽNOST (návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR proti usnesení Nejvyššího soudu ČR čj. 32 Odo 1450/2005-77 z 19. 12. 2005)".
V petitu tohoto podání navrhl stěžovatel: "aby Ústavní soud podle ustanovení §82 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., svým nálezem ústavní stížnosti zcela vyhověl, podle ustanovení §82 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., vyslovil, že usnesením Nejvyššího soudu ČR čj. 32 Odo 1450/2005-77 z 19. 12. 2005 nebo usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. 10 Co 890/2003-49 z 16. 12. 2003 byla porušena moje ústavní práva na soudní ochranu zakotvená v čl. 90 Ústavy (Ústavní zákon č. 1/1993 Sb.) a v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle ustanovení §82 odst. 3 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 12. 2005 čj. 32 Odo 1450/2005-77 nebo usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 12. 2003 čj. 10 Co 890/2003-49 zrušil."
Z odůvodnění podané ústavní stížnosti (a připojené přílohy) je patrno, že stěžované rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, jímž bylo stěžovatelovo dovolání odmítnuto jako ex lege nepřípustné, bylo stěžovateli doručeno nejpozději dne 7. 2. 2006.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tímto ustanovením zákona je Ústavní soud vázán (srov. čl. 88 odst. 2 zákona o Ústavním soudu), přičemž lhůta jím konstruovaná je lhůtou procesní, avšak propadnou, neprominutelnou a neprodlužitelnou.
V dané věci není rozhodné, kdy byla ústavní stížnost stěžovatelem podána u Okresního soudu v Teplicích (stalo se tak osobně dne 7. 4. 2006), nýbrž byla-li předána alespoň k poštovní přepravě ve lhůtě citovaným zákonným ustanovením dané. Ze shora uvedeného je patrno, že se tak nestalo, pročež Ústavnímu soudu nezbylo, než podanou ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu.
Za daného stavu nepovažoval Ústavní soud za potřebné vyzývat stěžovatele k odstranění nedostatku obligatorního zastoupení advokátem (§31 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť byť by i byla tato vada napravena, nic by to na nevčasném podání ústavní stížnosti nezměnilo, čímž se podává, že by šlo o výzvu ryze formalistickou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2006
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj