ECLI:CZ:US:2006:4.US.232.06
sp. zn. IV. ÚS 232/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2006 ve věci ústavní stížnosti J. Ž., zastoupené JUDr. Arnoštem Urbanem, advokátem, AK Čs. armády 300, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2006, čj. 24 Co 569/2005-116, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností, ze které po odstranění jejích vad vyplynulo, že se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, namítala stěžovatelka, že tímto rozhodnutím byla zkrácena ve svých právech, neboť jednak dle jejího názoru měl rozhodující soud rozhodnout též o vrácení odpovídající části zaplaceného poplatku a jednak došlo k pochybení tím, že soud rozhodl o odvolání bez nařízení jednání.
Z obsahu ústavní stížnosti a připojených příloh je patrno, že napadeným rozhodnutím rozhodl Krajský soud v Hradci Králové tak, že výrokem I. zrušil rozsudek okresního soudu (v Rychnově nad Kněžnou, čj. 3 C 21/2004-48) ve výroku II a řízení o zaplacení částky 2 252 160,- Kč a placení částky 48 960,- Kč ročně počínaje rokem 2005 zastavil; výrokem II. odvolací soud ve výrocích I. a III. rozsudek okresního soudu zrušil a v uvedeném rozsahu vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Ústavní stížnost je nepřípustná, a to z důvodů dále uvedených.
Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z čl. 4 Ústavy, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv úkolem pouze Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani součástí soustavy ostatních orgánů veřejné moci, a proto do činnosti orgánů veřejné moci zasahuje toliko v případě, kdy náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.
Ústavní stížnost je podle ustanovení §75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, v platném znění, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon (v projednávaném případě především občanský soudní řád) k ochraně jeho práva poskytuje.
Výrok I. stěžovaného usnesení je napadnutelný dovoláním [srov. ustanovení §239 odst. 1 písm. a) o. s. ř], takže prostor pro přezkum předčasně podané ústavní stížnosti z uvedeného důvodu Ústavní soud nemá. O tom, že dovoláním lze tento výrok napadnout, byla stěžovatelka odvolacím soudem řádně poučena.
V důsledku kasačního výroku II. napadeného rozhodnutí soudní řízení vedené v prvém stupni Okresním soudem v Rychnově nad Kněžnou pod sp. zn. 3 C 21/2004 dále pokračuje, a i když napadený výrok usnesení Krajského soudu Hradci Králové z hlediska formálního je pravomocný, není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovatelkou a žalovaným; z toho plyne, že stěžovatelka má možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení. Teprve v případě, kdy by - podle názoru stěžovatelky - konečné rozhodnutí ve věci narušilo její základní práva, mohla by se domáhat nápravy cestou ústavní stížnosti. I v této části je tedy ústavní stížnost podána předčasně.
Stran tvrzení stěžovatelky o povinnosti odvolacího soudu rozhodnout napadeným usnesením též o vrácení soudního poplatku, který z odvolání zaplatila, dlužno jednak odkázat na relevantní ustanovení zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění, a jednak připomenout, že zrušením naříkaného rozhodnutí by uvedený stěžovatelčin požadavek naplněn nebyl.
Byť je ústavní stížnost nepřípustná, možno jako obiter dictum konstatovat, že stěžovatelčino tvrzené porušení čl. 38 Listiny základních práv a svobod v postupu krajského soudu shledat nelze.
Předčasně podanou ústavní stížnost pro její nepřípustnost nemohl Ústavní soud věcně přezkoumávat, neboť ji bylo třeba odmítnout podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Bylo proto rozhodnuto, jak je ve výroku toho rozhodnutí uvedeno.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. června 2006
Miloslav Výborný
soudce zpravodaj