ECLI:CZ:US:2006:4.US.253.06
sp. zn. IV. ÚS 253/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 7. června 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti společnosti BOHEMIA TANK, a.s., se sídlem v Liberci 2, Chrastavská 316/13, zastoupené JUDr. Radkou Procházkovou, advokátkou, Advokátní kancelář v Ústí nad Labem, Masarykova 43, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23.2.2006, č.j. Nco 297/2005-599, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 5. 2006 se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo porušeno její právo na soudní a jinou právní ochranu plynoucí z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o lidských právech a základních svobodách.
Napadeným usnesením rozhodl Vrchní soudu v Praze tak, že soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Renata B. Zlámalová není vyloučena z projednávání a rozhodování věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod. sp. zn. 18 K 28/98.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že soudkyně JUDr. Renata B. Zlámalová nařídila na den 1. prosince 2005 jednání, při kterém hned na počátku jednání provedla dokazování, mj. rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2004 na č.l. 450-471, a uvedla, že souhlasí s rozhodnutím Městského soudu v Praze. Dále prý tato soudkyně pokračovala, že z dostupného spisového materiálu, přihlášek a koneckonců ze shrnutí věci v rozhodnutí má za prokázané, že je zde více věřitelů s pohledávkami, které přesahují dlužníkův majetek. Z tohoto údajného prohlášení soudkyně, stejně jako z průběhu jednání soudu dne 1.12.2005, dovozuje stěžovatelka pochybnosti o její nepodjatosti, neboť soudkyní zmiňované usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23.9.2004 bylo Ústavním soudem (nález sp. zn. III. ÚS 351/04, Sb.n.u.ÚS, Svazek č.35, Nález č.178, str.375) zrušeno. Stěžovatelka spolu s ústavní stížností podala návrh na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.
Soudkyně Krajského soudu v Ústí nad Labem JUDr. Renata B. Zlámalová ve svém vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 16.5.2006 uvedla, že pouze seznámila účastníky s dosavadním zjištěním soudu s tím, že v rozhodnutí Městského soudu v Praze bylo vyčerpávajícím způsobem vylíčeno, jaké přihlášky a na základě jakých skutečností byly přihlášené návrhy a pohledávky dosud prověřeny. Dále uvedla, že ústavní stížnost považuje jen za účelové a úmyslné zdržování věci a rozhodnutí v ní; necítí se podjatá a navrhla stížnost zamítnout.
Ústavní soud si vyžádal spis Krajského soudu v Ústí nad Labem, sp. zn. 12 K 28/98, a po zhodnocení skutkové a právní stránky věci, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle ustanovení §14 odst. 1 občanského soudního řádu jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce vyloučen, rozhodne ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 občanského soudního řádu nadřízený soud v senátě.
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře uvedl, že : "...pro povahu převážně etických aspektů rozhodování o vyloučení soudce z projednávaní věci v řízení před obecnými soudy je věcí především těchto soudů samotných, aby stanovily kritéria, za nichž je třeba podmínky aplikace §14 občanského soudního řádu posuzovat; důvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu stěžovatele, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají" (srov. III. ÚS 26/2000, Sb.n.u.ÚS, Svazek č.17, Usnesení č.4, str.365).
Z konstantní judikatury Ústavního soudu tedy mimo jiné vyplývá, že rozhodujícím faktorem pro závěr o podjatosti soudce není subjektivní přesvědčení stěžovatele, ani subjektivní přesvědčení soudce, o jehož vyloučení jde (srov. např. I. ÚS 167/94, Sb.n.u.ÚS, Svazek č.6, Nález č.127, str.429), že tu podjatost existuje, nýbrž objektivní skutečnosti nastolující důvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti.
Ústavní soud dále uvádí, že žádný z objektivních důvodů vyloučení soudkyně z projednávání věci stěžovatelky ze spisu nevyplynul a tvrzení stěžovatelky nebyla prokázána. Snaha stěžovatelky vyvodit podjatost soudkyně z pouhého předpokladu, že podle stěžovatelky tato rozhodne ve věci stejně, jako bylo rozhodnuto zrušeným usnesením Městského soudu v Praze, k závěru o důvodnosti ústavní stížnosti nepostačuje. Navíc je třeba poznamenat, že usnesení Městského soudu v Praze bylo zrušeno na základě procesních pochybení soudu vyšší instance, nikoliv pro věcnou protiústavnost.
K odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení Ústavní soud uvádí, že pokud by se Vrchní soud v Praze v napadeném usnesení řádným způsobem s námitkou podjatosti nevypořádal, vykročil by z kautel ústavnosti. Lze sice označit odůvodnění napadeného usnesení jako strohé, nicméně je z něj názor vrchního soudu zřejmý a Ústavní soud v něm nespatřuje vykročení z ústavně konformního rámce.
V dané věci uzavírá proto Ústavní soud tak, že stěžovatelčina ústavně chráněna základní práva a svobody porušena nebyla, což ve svém důsledku vede k závěru o zjevné neopodstatněnosti podané ústavní stížnosti, a proto ji Ústavní soud podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 o Ústavním soudu, v platném znění, odmítl.
Návrh na odklad vykonatelnosti napadeného usnesení pro svou akcesorickou povahu sdílí při odmítnutí ústavní stížnosti její osud.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 7. června 2006
Vlasta Formánková
soudce zpravodaj