ECLI:CZ:US:2006:4.US.265.06
sp. zn. IV. ÚS 265/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 15. června 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ve věci navrhovatele P. P., zastoupeného JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Dukelská 15, 500 02 Hradec Králové, o stížnosti na postup Krajského soudu v Ústí nad Labem v řízení vedeném pod sp. zn. 33 Cm 287/99, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností navrhovatel napadl postup shora označeného soudu rozhodujícího v jeho občanskoprávní věci s tím, že v něm shledává neodůvodněné průtahy, jimiž se cítí být dotčen ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces, plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, shodně deklarovaném i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Ve svém návrhu mimo vlastní rekapitulaci předmětné věci rovněž uvedl, že si na průtahy v řízení stěžoval u předsedy soudu (24. listopadu 2003), který (prostřednictvím místopředsedkyně soudu) jeho tvrzení přisvědčil. V návaznosti na své ústavněprávní námitky se stěžovatel posléze domáhal, aby Ústavní soud uložil v záhlaví označenému obecnému soudu nepokračovat v průtazích ve jmenované věci a aby v ní neprodleně jednal.
Ústavní soud jako orgán veřejné moci, resp. orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) přirozeně vychází a je povinen při výkonu své jurisdikce důsledně vycházet z principu, že co do případů, mezí a způsobů může uplatňovat státní moc jen v zákonném a ústavním rámci (zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; čl. 2 odst. 3 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s čl. 88 odst. 2 Ústavy ČR), což je v právním státě nezbytná podmínka pro jakoukoliv legitimní činnost jeho orgánů.
Dle §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li nepřípustný (nestanoví-li citovaný zákon jinak).
Z pohledu splnění formální podmínky přípustnosti (věcného projednání) návrhu, tj. subsidiarity ústavní stížnosti (§75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je třeba konstatovat, že navrhovatel v ústavní stížnosti neuvedl, ani nikterak nedoložil (§72 odst. 6 téhož zákona), že by před jejím podáním uplatnil k ochraně jím namítaného porušeného práva procesní prostředek dle §174a zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu).
Nedostál tak požadavku vyjádřenému v ustanovení §75 odst. 1 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 180/04, III. ÚS 75/04, I. ÚS 319/04 a další), pročež byla ústavní stížnost podle ustanovení §43 odst. 1 písm. e) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jako nepřípustná mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. června 2006