ECLI:CZ:US:2006:4.US.302.06
sp. zn. IV. ÚS 302/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele Z. B., zastoupeného JUDr. Evou Matyášovou, advokátkou se sídlem v Praze 3 - Vinohrady, Lucemburská 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 3. 2006, č. j. 9 Ca 124/2004-93, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2005, č. j. 9 Ca 124/2004-58, rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 28. 5. 2003, č. j. FŘ-3720/13/03, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu - Jižní město ze dne 17. 12. 2002, č. j. 145164/02/011911/6115, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 24. 5. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Stěžovatel dále navrhl, aby byla Ústavním soudem odložena vykonatelnost rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 28. 5. 2003, č .j. FŘ-3720/13/03, a rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu - Jižní město ze dne 17. 12. 2002, č. j. 145164/02/011911/6115.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byla ústavní stížnost podána včas a zda má i další formální a obsahové náležitosti vyžadované zákonem o Ústavním soudu, přičemž shledal, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud přitom z obsahu ústavní stížnosti a z obsahu napadených rozhodnutí zjistil, že řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 1. 7. 2005, č. j. 9 Ca 124/2004-58, jímž byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 28. 5. 2003, č .j. FŘ-3720/13/03, bylo usnesením městského soudu ze dne 1. 3. 2006, č. j. 9 Ca 124/2004-93, zastaveno, neboť stěžovatel neuhradil soudní poplatek. Proti usnesení městského soudu o zastavení řízení podal stěžovatel kasační stížnost, o níž nebylo doposud rozhodnuto. Z výše uvedeného bylo zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práv poskytoval, a to jak ve vztahu k usnesení městského soudu ze dne 1. 3. 2006, č. j. 9 Ca 124/2004-93, tak ve vztahu k rozsudku téhož soudu ze dne 1. 7. 2005, č. j. 9 Ca 124/2004-58, a jemu předcházejícím rozhodnutím Finančního ředitelství v Praze a Finančního úřadu pro Prahu - Jižní město.
V §75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu se stanoví, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků tehdy, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele nebo tehdy, jestliže v řízení o podaném opravném prostředku dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti netvrdil existenci žádného z výše uvedených důvodů a ani Ústavní soud důvody pro aplikaci §75 odst. 2 neshledal.
Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Byla-li ústavní stížnost odmítnuta, sdílí její osud rovněž akcesorický návrh na odklad vykonatelnosti rozhodnutí. S ohledem na výše uvedený závěr již Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění vad jeho podání, jež spočívaly v absenci plné moci, udělené jeho právní zástupkyni.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 6. 2006
Michaela Židlická
soudce zpravodaj