ECLI:CZ:US:2006:4.US.315.06
sp. zn. IV. ÚS 315/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. D. K., zastoupené JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem Praha 1, Platnéřská 2, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 30. 3. 2006, č.j. 7 Afs 7/2005-65, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že jím bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces.
Napadeným rozhodnutím Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 9. 2004, č.j. 22 Ca 365/2003-27. Předcházející rozhodnutí správních orgánů, rozsudek krajského soudu i napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou především postavena na názoru, že stěžovatelkou podaná žádost o opravu zřejmých omylů a nesprávností podaná dle zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, byla podána po lhůtě stanovené zákonem. Na tuto otázku zastávají všechny orgány veřejné moci na tomto případu zúčastněné shodný názor, který se ovšem odlišuje do názoru stěžovatelky.
Ve své ústavní stížnosti se stěžovatelka přímo k otázce opožděnosti své žádosti nevyjadřuje. Zabývá se především charakterem původního daňového přiznání, které dle jejího mínění nebylo s to vyvolat žádné právní následky. Neústavnost postupu orgánů veřejné moci včetně Nejvyššího správního soudu pak spatřuje v tom, že tuto okolnost nesprávně posoudily a následně mimo jiné chybně určily lhůtu pro podání žádosti o opravu zřejmých omylů a nesprávností. Stěžovatelka má za to, že došlo k vymáhání daňové povinnosti v rozporu se zákonem a Listinou základních práv a svobod.
Dále stěžovatelka formuluje vadu řízení před Nejvyšším správním soudem, která měla za následek zásah do jejích základních práv a svobod, spočívající v tom, že dle názoru stěžovatelky rozhodovala o věci podjatá soudkyně. Za nezákonné a protiústavní považuje stěžovatelka i to, že se Nejvyšší správní soud nezabýval všemi jejími námitkami vznesenými v kasační stížnosti.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud soustavně judikuje, že není vrcholem soustavy obecných soudů a nepřísluší mu instanční přezkum jejich rozhodování. Zásah Ústavního soudu je na místě pouze v případě, kdy dojde k porušení základních práv a svobod účastníka řízení před obecnými soudy a nápravu již nelze zjednat jinak. K námitce stěžovatelky týkající se charakteru jejího daňového přiznání z roku 1993, které leží v počátku tohoto sporu, Ústavní soud uvádí pouze to, že byla dostatečným a vyčerpávajícím způsobem vyvrácena již v odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě. Rozhodnutí samotné pak na ní není postaveno, klíčovou je otázka opožděnosti následně stěžovatelkou podané žádosti o opravu zřejmých omylů a nesprávností. I v tomto ohledu vyhovuje rozhodnutí krajského soudu všem zákonným požadavkům, jak ostatně potvrdil i Nejvyšší správní soud.
Stěžovatelka sama ve své ústavní stížnosti uvádí, že podala námitku podjatosti, která byla v souladu se zákonem Nejvyšším správním soudem projednána a bylo rozhodnuto, že dotčená soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka nepřednesla žádné důvody, které by bez dalšího znamenaly zpochybnění nepodjatosti dané soudkyně, Ústavní soud neshledal ani v tomto ohledu porušení základních práv a svobod stěžovatelky. Blíže nerozvedené tvrzení stěžovatelky, že Nejvyšší správní soud se nezabýval všemi jejími námitkami nenachází oporu v předložené kasační stížnosti.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv, Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu