ECLI:CZ:US:2006:4.US.397.06.1
sp. zn. IV. ÚS 397/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 9. října 2006 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudce Jiřího Muchy a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti K. P., zastoupeného Mgr. Karlem Půšem, advokátem, AK Sloupno 13, proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 9. 8. 2004, č. j. 19 C 317/2003-149, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 6. 2005, č. j. 21 Co 249/2005-178, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2006, č. j. 25 Cdo 2752/2005-202, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ve své ústavní stížnosti stěžovatel žádá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů s odůvodněním, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zakotvené v článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), taktéž článku 4 Ústavy a článků 4, 36 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Současně stěžovatel vyjádřil své přesvědčení, že soudy porušily povinnosti, jež jim ukládá článek 4 a 95 Ústavy, a současně nerespektovaly jeho právo, aby věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a byla mu dána možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které se staly předmětem řízení, čímž jednaly v přímém rozporu s článkem 38 Listiny.
Z vyžádaného spisu Okresního soudu v Hradci Králové, sp. zn. 19 C 317/2003, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se vůči žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti domáhal náhrady škody z titulu nesprávného úředního postupu, který spatřoval ve skutečnosti, že soudy nevyhověly jeho návrhu na vydání předběžného opatření zakazujícího Východočeské energetice, a. s., zdržet se dodávky elektrické energie, v důsledku čehož stěžovateli vznikla škoda, neboť si musel zajistit náhradní zdroj energie. Dle stěžovatele řízení o předběžném opatření rovněž vykazovalo známky neopodstatněných průtahů. Okresní soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 9. 8. 2004, č. j. 19 C 317/2003-149, žalobu zamítl s odůvodněním, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno ohledně prokázání existence nesprávného úředního postupu, jakož i příčinné souvislosti mezi tvrzenou škodou a průtahy v soudním řízení. Krajský soud v Hradci Králové prvostupňový rozsudek usnesením ze dne 22. 6. 2005, č. j. 21 Co 249/2005-178, potvrdil. Nejvyšší soud stěžovatelovo dovolání jako nepřípustné odmítl usnesením ze dne 16. 5. 2006, č. j. 25 Cdo 2752/2005-202, neboť stěžovatel nebyl schopen formulovat způsobilé dovolací důvody tak, aby případné rozhodnutí Nejvyššího soudu mělo po právní stránce zásadní význam.
Stěžovatel považuje svoji ústavní stížnost za přípustnou a včasnou, neboť, jak uvádí, rozhodnutí o přípustnosti jeho dovolání záviselo pouze na uvážení Nejvyššího soudu, čímž byly naplněny podmínky stanovené §72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"); současně však na jiném místě ústavní stížnosti uznává, že neschopnost vymezit otázku zásadního právního významu jde k jeho tíži. Stěžovatel žádá, aby Ústavní soud posoudil skutečnost, že soudy neochránily stěžovatele před neoprávněným zásahem do pokojného stavu, čím byla stěžovatelova rodina přímo ohrožena na životě a zdraví, přičemž stěžovatel zajištěním náhradního zdroje elektrické energie využil nejhospodárnějšího způsobu jak zamezit této hrozbě. Ústavní soud má dále vzít v úvahu průtahy v řízení, včetně toho, co bylo pro stěžovatele v sázce. Stěžovatel uzavírá, že postup soudů nebyl konformní se základními ústavními principy a právy.
Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná a zčásti opožděně podaná.
Podle ustanovení §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ustanovení §72 odst. 4 citovaného zákona pak pamatuje na situaci, kdy mimořádný opravný prostředek byl orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících pouze na jeho uvážení; v takovém případě lhůta k podání ústavní stížnosti proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, počíná běžet dnem následujícím po doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Cestu k meritornímu přezkumu své věci v dovolacím řízení si však stěžovatel uzavřel nenastolením otázky zásadního právního významu, neboť neuvedením tohoto naprosto esenciálního prvku pro podání náležitého dovolání dle ustanovení §237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu odňal Nejvyššímu soudu možnost jakékoli úvahy o případné přípustnosti dovolání, čímž přivodil nevyhnutelné odmítnutí svého dovolání pro nepřípustnost. V důsledku uvedených skutečností pak nelze na stěžovatelův případ aplikovat zmiňované ustanovení §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, což činí ústavní stížnost v části napadající rozhodnutí Okresního a Krajského soudu v Hradci Králové opožděně podanou, neboť lhůta k podání ústavní stížnosti počala běžet dnem následujícím po doručení rozhodnutí o odvolání, tj. 28. 7. 2005, a ke dni skutečného podání ústavní stížnosti již marně uplynula.
Stěžovatel v petitu ústavní stížnosti výslovně nežádá přezkum usnesení Nejvyššího soudu, avšak s ohledem na skutečnost, že závěry soudu ve svém návrhu rovněž napadá, zabýval se Ústavní soud i jimi [srov. i věc Bulena proti České republice (rozsudek Evropského soudu pro lidská práva č. 57567/00 ze dne 20. 4. 2004, viz www.echr.coe.int)]. Ústavní soud zkoumal, zda řízení před Nejvyšším soudem a jeho následné rozhodnutí netrpělo takovou vadou, která by měla za následek nutnost kasace rozhodnutí pro nesoulad s právem na spravedlivý proces. Pro danou situaci by byla případná argumentace pouze v tom směru, že Nejvyšší soud nesprávně posoudil nepřípustnost dovolání, což by mělo za následek porušení práva stěžovatele na přístup k soudu; případně že by dovolací soud své rozhodnutí náležitě neodůvodnil či se dopustil jiných procesních pochybení při rozhodování o přípustnosti dovolání. To však stěžovatel netvrdí a ani Ústavní soud nenalezl ve spise podklad pro takový závěr; stěžovatelovy výtky směřující proti rozhodnutí Nejvyššího soudu nejsou v dané situaci případné. Ústavní stížnost je proto v této části zjevně neopodstatněná.
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zčásti návrh podaný opožděně a zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení §43 odst. 1 písm. b) a §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 9. října 2006
Miloslav Výborný, v. r.
předseda senátu