ECLI:CZ:US:2006:4.US.514.05
sp. zn. IV. ÚS 514/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. H., právně zastoupeného JUDr. Pavlem Hálou, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Brno, Příkop 6, směřující proti usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2005, sp. zn. 4 To 130/2005, a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. prosince 2004, sp. zn. 11 T 158/2003, za účasti Krajského soudu v Brně a Městského soudu v Brně, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání, učiněné ve lhůtě podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), které splňovalo i ostatní náležitosti ústavní stížnosti, kterou stěžovatel napadl shora označené rozhodnutí.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. prosince 2004, sp. zn. 11 T 158/2003 byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1 a 3 písm. b) trestního zákona, dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu podle ustanovení §8 odst. 1 trestního zákona, a dále trestného činu podvodu podle ustanovení §250 odst. 1 a 2 trestního zákona. Za to byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třiceti čtyř měsíců, podmíněně odloženému na zkušební dobu čtyř a půl roku, dále mu byla stanovena povinnost, aby společně s druhým odsouzeným společně a nerozdílně nahradili prvnímu poškozenému škodu ve výši 1,210.000,- Kč, a aby stěžovatel sám uhradil dalšímu poškozenému částku 45.824,- Kč.
O odvolání obou obžalovaných rozhodl uvedeným usnesením Krajský soud v Brně tak, že odvolání zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti obsáhle popsal okolnosti, které vedly obecné soudy k vydání napadených rozhodnutí, a k tomu uvedl, že zpochybňuje jimi dosažené závěry. Ty jsou dle jeho názoru jednostranné a neodpovídaly kritériím daným v ustanovení §2 odst. 5 a 6 trestního řádu, §89 a násl. a §207 a násl. trestního řádu, neboť nedošlo ke skutkovým zjištěním nezbytným pro rozhodnutí soudu, kdy byl zcela pominut fakt, že společnost se nacházela v druhotné platební neschopnosti.
Odvolací soud se podle jeho názoru řádně nevypořádal s pochybnostmi napadenými a vyjádřenými v odvolání, a své závěry opřel o dokazování v řízení před soudem prvého stupně.
Dále se stěžovatel vyjádřil k jednotlivým důkazům provedeným v rámci řízení před obecnými soudy. Rozhodnutí soudů označil za nezákonná, neboť soudy se, podle jeho názoru, věcí nezabývaly dostatečně a s patřičným důrazem na procesní pravidla. Tím došlo k porušení základních práv a svobod stěžovatele zaručených v čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), tedy práva být stíhán a zbaven svobody jen z důvodů a způsobem stanoveným v zákoně, a dále v čl. 36 odst. 1 Listiny, a rovněž v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), zaručujícím právo na spravedlivý proces.
Ústavní soud si k věci vyžádal vyjádření účastníků řízení. Za Krajský soud v Brně se vyjádřil předseda senátu 4 To, který uvedl, že po provedeném odvolacím řízení dospěl soud k závěru, že s námitkami stěžovatele se již vypořádal soud prvého stupně ve svém rozhodnutí, a že skutek, který je popsán ve výroku rozsudku odpovídá příslušné právní kvalifikaci, a proto odvolání zamítl. Krajský soud je přesvědčen, že v řízení nebyly porušeny zásady trestního řízení, ani nedošlo k porušení ústavy, tak jak stěžovatel v ústavní stížnosti namítl. Rovněž předsedkyně senátu 11 T Městského soudu v Brně ve vyjádření uvedla, že napadeným rozhodnutím nedošlo k naříkaným zásahům do základních práv stěžovatele. Pro úplnost si Ústavní soud vyžádal spis vedený u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 11 T 158/2003.
Předložená vyjádření účastníků řízení tedy neobsahovala vyjádření žádné nové skutečnosti, tvrzení nebo argumentaci, a proto je soud stěžovateli k případné replice nezasílal.
Vedlejší účastníci - Krajské a Městské státní zastupitelství v Brně se svého postavení vzdali.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů.
Předně je ze spisu nalézacího soudu patrné, že podstatnou část námitek uvedených v ústavní stížnosti stěžovatel předložil již v odvolání ke krajskému soudu. Ten se nimi řádně a úplně zabýval a vypořádal se s nimi v odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Ze spisu vyplynulo, že stěžovatel, společně se spoluobžalovaným, jednatelem společnosti Rodom Praha, s.r.o., převzali dne 13. srpna 2001 od poškozeného částku 1,210.000,- Kč, jako zálohu na výstavbu rodinného domu, který přislíbili postavit do šesti měsíců. Současně se společnost, ke které v té době neměl stěžovatel žádný právní vztah (společníkem teprve od 8. prosince 2001), měla postarat o zajištění stavebního povolení. Stěžovatel se před obecnými soudy hájil tím, že nebylo přesně určeno k čemu má být záloha užita. Nepovažuje proto její užití na úhradu dluhů společnosti za rozporné s podnikatelskou činností. A to ani přes skutečnost, že již v době podpisu smlouvy nebyla finanční situace společnosti dobrá. Stěžovatel rovněž namítl, že nebylo možno provést stavbu za situace, kdy nebylo vydáno stavební povolení, neboť by se jednalo o černou stavbu.
Stěžovatel sám byl dále shledán vinným z toho, že v době, kdy byl jako předseda samosprávy družstevního domu a současně domovní důvěrník oprávněn čerpat na účelové prostředky z pokladny družstva částku nepřesahující 20.000,- Kč, si nechal z tohoto titulu proplatit postupně v 11 případech částku v celkové výši 51.824,- Kč. Později se dohodl na splátkách takto vzniklého dluhu, který navrhl uhradit také odkoupením některých zakoupených věcí. Současně uhradil splátku ve výši 6.000,- Kč, ale další splátky již provedeny nebyly.
Námitky stěžovatele užité v ústavní stížnosti směřovaly zejména ke zpochybnění svědeckých výpovědí a nesouhlasu s provedeným dokazováním. Tím mělo dojít k porušení procesních pravidel, stanovených trestním řádem, a současně práva na spravedlivý proces zaručeným v čl. 36 odst. 1 Listiny respektive čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud však takové porušení neshledal.
Pokud jde o provádění důkazů a jejich hodnocení, opominul stěžovatel skutečnost, že soudní moc, tak jak je konstituována Ústavou České republiky, je svěřena soudům především k tomu, aby ony zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90), přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý a nestranný (čl. 82 odst. 1).
Ve své judikatuře Ústavní soud opakovaně konstatoval, že právo na spravedlivý proces, stanovené v čl. 36 Listiny, nezajišťuje úspěch v soudním řízení, ale zaručuje zákonem stanovený postup orgánů veřejné moci v průběhu řízení, tedy spravedlivý proces. V projednávané věci Ústavní soud neshledal, že by postupem obecných soudů byl stěžovatel zkrácen na svém právu na spravedlivý proces. Pokud dospěl k jiným závěrům, a na základě toho tvrdí, že byl zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, aniž by uvedl skutečnosti, které by svědčily o porušení citovaného článku Listiny, pak nezbývá, než takové tvrzení stěžovatele hodnotit jako pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu.
Ústavní soud rovněž neshledal, že by v případě stěžovatele došlo k porušení čl. 8 odst. 2 Listiny, když obecné soudy zhodnotily předložené podklady a na jejich základě a v souladu s příslušným zákonným vymezením vydaly svá, v ústavní stížnosti napadená rozhodnutí. Svůj postup a své závěry, co do viny i co do trestu řádně odůvodnily.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 1. června 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu