ECLI:CZ:US:2006:4.US.518.06.1
sp. zn. IV. ÚS 518/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě, složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, o ústavní stížnosti Z. K., t.č., zastoupeného Mgr. Petrem Kaustou, advokátem advokátní kanceláře v Ostravě, Čs. legií 5, proti usnesení Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, č.j. 2 KZV 23/2006, ze dne 9. 5. 2006, a usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 1 To 362/2006, ze dne 30. 5. 2006, za účasti Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
1. Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") zrušení shora označených rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení, kterými bylo rozhodnuto o jeho ponechání ve vazbě z důvodu uvedeného v ustanovení §67 odst. 1 písm. c) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. ř.").
2. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že byl usnesením Okresního soudu ve Vsetíně, sp. zn. NT 83/2005, ze dne 3. 11. 2005 vzat do vazby z důvodu uvedeného v ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. v souvislosti s jeho stíháním pro trestné činy podvodu podle ustanovení §250 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. z."). Státní zástupkyně Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, usnesením, č.j. 2 KZV 23/2006, ze dne 9. 5. 2006 rozhodla o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě, a to z důvodu, že pro obtížnost věci nebo z jiných důležitých důvodů nebylo možno trestní stíhání skončit a nadále trvá vazební důvod dle ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř., neboť nelze vyloučit pokračování v trestné činnosti. Uvedla rovněž, že vzhledem k rozšíření stěžovatelova trestního stíhání v měsíci dubnu nastala potřeba provést další důkazy, včetně výslechu stěžovatele. Stěžovatel toto rozšíření trestního stíhání považuje za nezákonné a nedůvodné, neboť je mu tímto kladeno za vinu, že měl uvést v omyl i osoby, vůči kterým splatnost jeho závazků k dnešnímu dni ještě ani nenastala. K uplatněnému vazebnímu důvodu podle ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. stěžovatel uvádí, že má za to, že státní zástupkyně neuvedla jediný důvod a důkaz, aby obhájila, že tento vazební důvod i nadále trvá. Tento vazební důvod nemůže obstát, neboť nemůže zajišťovat dosud vyšetřovatelem neprovedené úkony a od vzetí do vazby nastaly skutečnosti, že již stěžovatel nemůže z objektivních důvodů podnikat, protože na společnost AUTO-KNÁPEK, s.r.o., byl Krajským soudem v Ostravě dne 20. 12. 2005 prohlášen konkurs a stěžovatel jako osoba samostatně výdělečně činná v současné době nevykonává žádný z předmětů podnikání, neboť od 7. 3. 2006 do 6. 3. 2008 bylo na základě stěžovatelovy žádosti provozování všech těchto živností přerušeno. Stěžovatel podal proti uvedenému rozhodnutí krajského státního zastupitelství o jeho ponechání ve vazbě stížnost, kde tyto argumenty uvedl. Krajský soud se v nařízeném neveřejném zasedání touto jeho stížností zabýval, přičemž stěžovatelův obhájce předložil v rámci neveřejného zasedání jako náhradu za vazbu písemný slib stěžovatele dle ustanovení §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. Krajský soud však dospěl k závěru, že byly kumulativně splněny podmínky ponechání ve vazbě, kdy mimo jiné uvedl, že by stěžovatelovým propuštěním na svobodu mohlo být zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, avšak neuvedl k tomu žádný důvod. Stěžovatel se domnívá, že se stížnostní soud měl zabývat tím, že s ohledem na vazební důvod podle ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. nelze zde uvažovat skutečnost, že by jeho propuštěním na svobodu mohlo být zmařeno vyšetřování. Stěžovatel naopak v předmětném slibu uvedl, že se bude zdržovat v místě bydliště a bude spolupracovat s orgány činnými v trestním řízení. Stěžovatel v tomto směru připomíná nález Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS 4/94, kdy při prodloužení vazby nutno prokázat vážné důvody. Stěžovatel má za to, že došlo k porušení jeho základních práv na osobní svobodu, když je ve vazbě držen na základě zvůle a nedůslednosti představitelů policejních orgánů a nekvalitních rozhodnutí soudu. S ohledem na výše uvedené proto stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, zrušil.
II.
3. K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud připojil spis státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, sp. zn. 2 KZV 23/2006, a vyžádal si k ústavní stížnosti vyjádření Krajského soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc.
4. Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření uvedl, že k obsahu ústavní stížnosti plně odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení ze dne 30. 5. 2006, když v ústavní stížnosti uvedené námitky se shodují se stížnostními námitkami uplatněnými stěžovatelem v rámci stížnostního řízení u krajského soudu, přičemž krajský soud k nim zde zaujal stanovisko. U stěžovatele byly splněny zpřísněné podmínky pro vyvození závěru odůvodňujícího další detenci vazebně stíhané osoby, krajský soud tyto zákonné podmínky rozvedl a tudíž nelze souhlasit s argumentací stěžovatele, že je držen ve vazbě na základě zvůle a nedůslednosti policejních orgánů a nekvalitních rozhodnutí soudu. Stěžovatel jednal tak, jak je rozvedeno v usneseních o zahájení trestního stíhání, a při četnosti útoků a způsobeném následku v pokračování trestné činnosti nelze považovat slib stěžovatele za substituční opatření nahrazující vazbu.
5. Krajské státní zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, ve svém vyjádření uvádí, že podle jeho právního názoru byly v případě stěžovatele splněny zákonem předpokládané podmínky k dalšímu prodloužení lhůty trvání vazby. Existence vazebního důvodu podle ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. byla při rozhodování o dalším prodloužení lhůty trvání vazby ve smyslu ustanovení §71 odst. 4 tr.ř. shledána v tom, že vzhledem k délce doby, po kterou stěžovatel trestnou činnost páchal, k jejímu rozsahu a ke skutečnosti, že se jí v závěru dopouštěl i pod hlavičkou jiné firmy, je odůvodněna obava, že při propuštění z vazby na svobodu by v tomto jednání mohl pokračovat. Škoda, kterou trestnou činností na majetku občanů a obchodních společností do doby vzetí do vazby způsobil, přesáhla 11.000.000,- Kč. Nikoliv průtahy na straně policejního orgánu, ale právě charakter a rozsah trestné činnosti stěžovatele, byly důvodem, proč opakovaně v průběhu trestního stíhání muselo docházet k jeho novému zahajování podle ustanovení §160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. tak, jak jednotlivé dílčí útoky pokračujících trestných činů podvodného charakteru vycházely najevo. Prohlášení konkurzu a pozastavení živnostenského podnikání, jimiž stěžovatel argumentuje, nejsou samy o sobě zárukou, že by nemohl v trestné činnosti pokračovat. Pokud jde o případy, kdy splatnost jeho závazků měla nastat až po rozhodnutí policejního orgánu zahájení trestního stíhání, připadá v úvahu jediný případ, který je popsán v bodě 69) již podané obžaloby. Vůči v tomto případě poškozené R. K. však měl stěžovatel i další dříve splatné závazky. Ze všech výše uvedených důvodů proto státní zastupitelství navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížnost zamítl.
6. Shora uvedená vyjádření Krajského soudu v Ostravě a Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, k ústavní stížnosti neobsahují žádná nová tvrzení či skutečnosti způsobilé ovlivnit rozhodnutí Ústavního soudu, který k nim proto nepřihlížel. Z hlediska procesní efektivity nebylo tedy účelné je zasílat stěžovateli na vědomí.
III.
7. Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a připojeného spisového materiálu Ústavní soud především konstatuje, že námitky uvedené v ústavní stížnosti jsou opakováním námitek, které stěžovatel uplatňoval již ve stížnosti podané proti usnesení o ponechání ve vazbě Krajského státního zastupitelství v Ostravě, pobočka Olomouc, ze dne 9. 5. 2006. Krajský soud v Ostravě jako soud stížnostní se těmito jeho námitkami v odůvodnění svého rozhodnutí o stížnosti podrobně zabýval, ale nepřisvědčil jim. Pokud tedy stěžovatel tyto námitky znovu opakuje i v ústavní stížnosti, staví tak Ústavní soud do role další (třetí) soudní instance, která Ústavnímu soudu, jak vyslovil již v řadě svých rozhodnutí, nepřísluší potud, pokud napadenými rozhodnutími nebylo zasaženo do stěžovatelových ústavně zaručených základních práv a svobod.
8. V konkrétní věci při posuzování vazebních rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je Ústavní soud oprávněn zasáhnout jen tehdy, shledá-li, že takové rozhodnutí o vazbě není podloženo zákonným důvodem nebo jestliže jsou tvrzené důvody vazby v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku (viz k tomu např. usnesení Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 165/06, nepublikováno). Je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů, aby při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci svědomitě posoudily, zda vazba vůbec je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu nelze, ani při vynaložení veškerého úsilí a prostředků ze strany orgánů činných v trestním řízení, dosáhnout jinak.
9. Ústavní soud se ve svých nálezech opakovaně zabýval institutem vazby. Již ve svém nálezu, sp. zn. Pl. ÚS 4/94 (Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 2, č. 46, s. 57), na nějž v ústavní stížnosti odkazuje i stěžovatel, Ústavní soud konstatoval, že obsahem právního institutu vazby je vymezení ústavně akceptovaných důvodů omezení osobní svobody s cílem tímto nezbytným omezením osobní svobody obviněného znemožnit zmaření nebo ztížení dosažení účelu trestního řízení, jímž není jenom spravedlivé potrestání pachatele, ale rovněž fair proces (viz také nález sp. zn. I. ÚS 371/02; Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 28, č. 130, s. 117).
10. Stěžovatel v ústavní stížnosti především polemizuje s odůvodněním napadených usnesení, pokud jde o naplnění podmínek pro jeho ponechání i nadále ve vazbě. Ústavní soud v této souvislosti shledává, že krajské státní zastupitelství i krajský soud v odůvodnění napadených usnesení rozvedly konkrétní skutečnosti, z nichž vyvozují splnění kumulativních podmínek pro ponechání stěžovatele ve vazbě, a to jak pokud jde o naplnění zákonných požadavků uvedených v ustanovení §71 odst. 4, tak i pokud jde o naplnění důvodů vazby podle ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. ř. (č.l. 10 a 34). Z obsahu spisu Ústavní soud dále zjišťuje, že v době po podání ústavní stížnosti bylo vůči stěžovateli zahajováno opakovaně další trestní stíhání (viz např. č.l. 40, 47, 58) podle ustanovení §160 odst. 1, odst. 5 tr. ř. pro jednotlivé dílčí útoky pokračujících trestných činů podvodného charakteru a stěžovatel je podle posléze podané obžaloby ze dne 7. 9. 2006 stíhán pro rozsáhlou trestnou činnost, spočívající v podvodném jednání spáchaném řadou útoků kvalifikovaných jako trestné činy podle ustanovení §250 odst. 1, 2, 3b, 4 tr. z. a §250b odst. 1, 4 písm. b) tr. z., kdy touto trestnou činností měl stěžovatel způsobit škodu velkého rozsahu. Krajský soud v Ostravě v souladu s judikaturou Ústavního soudu vyslechl stěžovatele k jeho stížnosti proti usnesení státní zástupkyně o ponechání stěžovatele i nadále ve vazbě. V napadeném rozhodnutí reagoval na nabídku stěžovatele na nahrazení vazby písemným slibem stěžovatele dle ustanovení §73 odst. 1 písm. b) tr. ř. a vyslovil se i ke stěžovatelem tvrzeným objektivním důvodům údajně mu bránícím v podnikání v případě jeho propuštění na svobodu, kdy krajský soud poukázal na možnost opakování trestné činnosti stěžovatele pod jinou firmou, jak tomu bylo v případě, kdy měl stěžovatel opakovat trestnou činnost pod názvem firmy Melody club, s.r.o. Námitkám stěžovatele, že napadená usnesení nejsou dostatečně odůvodněna, tedy Ústavní soud nemohl přisvědčit. Stěžovatelovou námitkou, že rozšíření trestního stíhání považuje za nezákonné a nedůvodné, se pak Ústavní soud nemohl zabývat, neboť tato otázka nebyla předmětem řízení o vazbě a bude řešena v souvislosti s meritorním posuzováním obžalobou tvrzené trestné činnosti stěžovatele.
11. Pouze pro úplnost Ústavní soud připomíná, že po novele trestního řádu, provedené zákonem č. 265/2001 Sb., ustanovení §67 písm. c) tr. ř. již nepředvídá obavu, že obviněný bude pokračovat v trestné činnosti, nýbrž hovoří o "opakování trestné činnosti".
12. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu