ECLI:CZ:US:2006:4.US.529.06
sp. zn. IV. ÚS 529/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 14. listopadu 2006 v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti 1) společnosti CUPROSAN, s.r.o., se sídlem Ostrava - Přívoz, Slovenská 1a a 2) M. W., obou právně zastoupených Mgr. Matějem Kopřivou, advokátem, Advokátní kancelář v Moravské Ostravě, ul. Na Hradbách 2/120, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4.5.2006, č.j. 8 Cmo 136/2006-105, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14.10.2005, č.j. F 30692/2005-75, C 22176, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 14.8.2006 se stěžovatelé domáhají zrušení shora uvedených usnesení, neboť mají za to, že jimi byla porušena jejich základní práva a svobody garantované čl. 2 odst. 3 a čl. 90 Ústavy, jakož i čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že Krajský soud v Ostravě a následně i Vrchní soud v Olomouci v odvolacím řízení porušily jejich právo na soudní ochranu zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny (zaručující každému možnost domáhat se ochrany svého práva u nezávislého a nestranného soudu) a rovněž čl. 90 Ústavy (ukládající soudům povinnost zákonem stanoveným postupem poskytovat těmto právům ochranu). Porušení citovaných ustanovení se obecné soudy měly dopustit tím, že zamítly návrh stěžovatelů ze dne 30.6.2006 na zápis změn do obchodního rejstříku týkající se výmazu údaje o exekuci postižením obchodního podílu společníka M. W. z ostatních skutečností v úplném výpisu z obchodního rejstříku.
II.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z důvodů dále uvedených.
K tvrzení stěžovatelů, že postupem rejstříkového soudu bylo porušeno jejich právo na soudní ochranu a že současně soud jednal v rozporu s čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, pokud v řízení o zápisu vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka M. W. ve společnosti CUPROSAN, s.r.o., upřel stěžovatelům možnost vyjádřit se k zapisované skutečnosti, a bránit se tak proti nesprávnému úřednímu postupu, považuje Ústavní soud za nezbytné zdůraznit následující.
Rejstříkový soud v Ostravě zapsal údaj o nařízení exekuce postižením obchodního podílu společníka M. W.ve výši 30% do obchodního rejstříku dne 11.4.2005 na základě usnesení soudního exekutora Mgr. K. B.; jednal tak v souladu s ustanovením §28 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni zápisu, který výslovně stanovil, že do obchodního rejstříku se zapíše vydání exekučního příkazu k postižení obchodního podílu společníka ve společnosti s ručením omezeným. Bylo-li podkladem pro zápis do obchodního rejstříku rozhodnutí soudu o nařízení výkonu rozhodnutí, zapisoval se příslušný údaj, aniž by rejstříkový soud vydával rozhodnutí o povolení zápisu. Citovaná formulace zákona představuje jednoznačné přesvědčení zákonodárce, že zapisují-li se určité skutečnosti na základě soudního rozhodnutí, považují se a priori za prokázané; netřeba je tedy dále dokazovat a rejstříkový soud není ani orgánem oprávněným k jejich přezkumu.
K výmazu předmětného zápisu z obchodního rejstříku došlo dne 15.6.2005 na základě usnesení exekutora o zrušení exekučního příkazu č.j. EX 2840/04 - 49 s odůvodněním, že dlužná pohledávka byla včetně nákladů exekuce a oprávněného uhrazena.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé argumentovali poškozením dobrého jména obchodní společnosti, jakož i osoby jednatelky (stěžovatelky M. W.), ke kterému mělo dojít zápisem údaje o nařízení exekuce postižením obchodního podílu stěžovatelky do obchodního rejstříku. Ve skutečnosti však žádný ze stěžovatelů nezpochybňoval oprávněnost usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 6.10.2004, č.j. 53 Nc 2016/2004-6, nařízené exekuce jako takové, příp. existenci vymáhané pohledávky. Ve všech svých podáních stěžovatelé poukazují pouze na nemožnost způsobu provedení exekuce postižením části (jen 30% celku) podílu společníka společnosti s ručením omezením; dle jejich tvrzení měl být správně postižen celý obchodní podíl ve výši 33%.
Sama skutečnost, že proti společníkovi obchodní společnosti CUPROSAN, s.r.o., M. W., byl veden výkon rozhodnutí k uspokojení oprávněné pohledávky společnosti JaZ-Stavebniny, tak byla informací, jejíž správnost stěžovatelé nezpochybňují; nelze hovořit o případné schopnosti poškodit dobré jméno a pověst obchodní společnosti tam, kde informace o nařízení exekuce proti jednomu ze společníků se zakládá na pravdě, je dána pravomocným rozhodnutím soudu a pouze způsob jejího provedení byl dle platných právních předpisů nemožný; nesprávnost nařízené exekuce tedy vyplývala nikoli z toho, že k postihu nemělo dojít vůbec, ale z toho, že postih se měl týkat jiné - vyšší části obchodního podílu. Ostatně mají-li stěžovatelé za to, že postupem exekutora došlo k zásahu do jejich osobnostních práv, nic jim nebrání, aby se nápravy domáhali pomocí jiných právních instrumentů, nikoli však ústavní stížností, kterou by při rigorózním výkladu relevantních ustanovení zákona o Ústavním soudu bylo v tomto ohledu možno považovat i za nepřípustnou.
Z výše uvedeného je patrno, že podaná ústavní stížnost se omezuje spíše na polemiku s právními závěry obecnými soudy v projednávané věci přijatými. Tím však stěžovatelé staví Ústavní soud nesprávně do role další přezkumné instance, a to ačkoli Ústavní soud není ve vztahu k obecným soudům soudem nadřízeným.
Ústavní soud opakovaně judikoval, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 a z dalších ustanovení Listiny, není možno vykládat tak, že by jím byl garantován úspěch v řízení; na druhé straně připustil, že interpretace právních předpisů obecnými soudy může být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí hlavy páté Listiny, a zasáhne tak do některého ústavně zaručeného základního práva. To však není případ stěžovatelů, neboť jim obecné soudy poskytly spravedlivý proces ukončený řádně odůvodněnými rozhodnutími, jež ani svými výroky kautely ústavnosti nenarušují.
Čl. 90 Ústavy garantuje zásadní principy činnosti soudní moci, nikoliv však subjektivní ústavní práva. Z toho plyne, že uvedeného článku se nelze samostatně dovolávat.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost dle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. listopadu 2006
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu