ECLI:CZ:US:2006:4.US.584.06.1
sp. zn. IV. ÚS 584/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické v právní věci stěžovatele T. F., zastoupeného Mgr. Miroslavem Tonnerem, advokátem se sídlem v Brně, Foltýnova 16, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 9 Nt 102/2005, usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006, sp. zn. 5 To 279/2006, a návrhu na odklad vykonatelnosti, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 7. 9. 2006 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud"), jímž byl zamítnut stěžovatelův návrh na obnovu řízení v trestní věci, sp. zn. 10 T 197/2002, a dále usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud"), kterým krajský soud zamítl stížnost proti prve uvedenému rozhodnutí městského soudu. Současně s návrhem požádal stěžovatel o odklad rozhodnutí, jež však blíže nespecifikoval. Vzhledem k tomu, že návrh na odklad vykonatelnosti sleduje osud ústavní stížnosti, Ústavní soud účastníka dále nevyzýval, aby tuto vadu odstranil.
Jako důvod své ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že městský soud jednal a rozhodl o stěžovatelově návrhu na obnovu řízení ve veřejném zasedání bez účasti stěžovatele a jeho obhájce, přesto, že se stěžovatel řádně omluvil, požádal o odročení a projevil svou vůli zúčastnit se projednávání věci osobně za účasti obhájce. Tímto svým jednáním měl městský soud a následně i krajský soud porušit právo stěžovatele na účast při veřejném zasedání a dále ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a na řádnou obhajobu.
II.
Ústavní soud shledal, že ústavní stížnost byla podána včas a splňovala veškeré formální náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, proto přistoupil k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí, přičemž dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Stěžovatel, jak bylo výše zmíněno, napadá v záhlaví uvedená rozhodnutí z důvodu porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), a to převážně z toho důvodu, že bylo městským soudem rozhodnuto bez přítomnosti jeho či jeho právního zástupce. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu by k porušení daného základního práva došlo tehdy, pokud by byla komukoli v rozporu s ním upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud by soud odmítl jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud by zůstal v řízení bez zákonného důvodu nečinný (srov. I. ÚS 2/93, Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - sv. 1, C. H. Beck 1994, str. 273). Nic takového však Ústavní soud v tomto případě nezjistil. Stěžovateli nebyla neupírána možnost zúčastnit se veřejného zasedání, v němž bylo rozhodnuto o jeho věci. Městský soud mu dokonce již jednou vyšel vstříc a stěžovatelovu omluvu z konání veřejného zasedání z důvodu pracovní neschopnosti akceptoval. Když se však stěžovatel omlouval podruhé, jeho omluva byla hodnocena jako účelová, neboť se soud domníval, že cílem má být oddálení nástupu uloženého trestu odnětí svobody. Dle současného znění zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen "tr.ř."), účast stěžovatele při rozhodování jeho návrhu na obnovu řízení ve veřejném zasedání nebyla nutná (viz ustanovení §233 odst 1 a §234 tr.ř.), proto městský soud rozhodl i bez jeho účasti. Pokud by byl městský soud nucen akceptovat jakoukoliv omluvu stěžovatele, ačkoliv by ji posoudil jako čistě účelovou, docházelo by tak k neúměrnému prodlužování řízení, což by bylo v rozporu s principem efektivnosti, hospodárnosti řízení.
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud konstatuje, že neshledal existenci zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele, proto mu nezbylo než ústavní stížnost a návrh s ní spojený odmítnout jako zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. října 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně senátu