ECLI:CZ:US:2006:4.US.663.06
sp. zn. IV. ÚS 663/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného ve věci ústavní stížnosti J. K., zastoupeného JUDr. Bohuslavem Sedlatým, advokátem se sídlem Nymburk, Boleslavská 137, proti postupu Policie České republiky a Městského státního zastupitelství v Praze opatřením ze dne 7. 2. 2006, č. j. ČTS: PSP-13/OOK4-197-2004, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 10. 2006, se stěžovatel domáhal vydání nálezu, kterým Ústavní soud přikáže Policii České republiky, Správě hlavního města Prahy, aby mu do tří dnů od vykonatelnosti tohoto nálezu povolila nahlédnout do trestního spisu sp. zn. ČTS: PSP-13/OOK4-197-2004, neboť podle jeho názoru bylo bez zákonného důvodu omezeno jeho právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a právo nebýt stíhán jinak, než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon podle čl. 8 odst. 2 Listiny.
Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že usneseními Policie České republiky, Správy hlavního města Prahy, ze dne 16. 9. 2004 a ze dne 19. 12. 2005 bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákona a podle §250 odst. 1, 4 a §9 odst. 2 tr. zákona pro trestný čin podvodu spáchaný ve spolupachatelství. Stěžovatel podal proti oběma uvedeným rozhodnutím stížnost, poté byl vyslechnut v postavení obviněného, dále byli vyslechnuti další obvinění a svědci. Stěžovatel rovněž uvedl, že po dobu osmi měsíců nebyl v jeho věci realizován jediný vyšetřovací úkon. Dne 15. 10. 2004 podal stěžovatel návrh na provedení důkazu a dne 12. 1. 2005 podal návrh na zastavení trestního stíhání. Dopisem ze dne 30. 1. 2006 písemně požádal podle §65 odst. 1 tr. řádu vyšetřovatele o sdělení termínu pro umožnění nahlédnutí do trestního spisu. Sdělením ze dne 7. 2. 2006 byl jeho písemný požadavek odmítnut z důvodu, že před ukončením přípravného řízení, za situace, kdy nebyly provedeny výslechy všech obviněných a svědků, to není z důvodu objektivity vyšetřování vhodné. Stěžovatel proto dopisem ze dne 20. 2. 2006 požádal podle ustanovení §65 odst. 2 trestního řádu Městské státní zastupitelství v Praze o přezkoumání závažnosti důvodů pro odepření nahlédnutí do spisu. Vzhledem ke skutečnosti, že Městské státní zastupitelství v Praze na žádost stěžovatele nereagovalo, podal stěžovatel podáním ze dne 26. 7. 2006 stížnost na postup Městského státního zastupitelství v Praze k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze. Z dopisu Vrchního státního zastupitelství v Praze ze dne 26. 9. 2006 se dozvěděl, že jeho podnět nebylo možno do té doby vyřídit. V mezidobí byl stěžovateli doručen dopis Městského státního zastupitelství v Praze, ve kterém mu bylo vysvětleno, že vyšetřovatel mu dne 7. 2. 2006 nahlédnutí do spisu neumožnil po právu. Porušení svých ústavně zaručených práv pak stěžovatel spatřuje ve skutečnosti, že orgány činné v trestním řízení mu neumožnily dle jeho požadavku nahlédnutí do trestního spisu a jeho věc nebyla způsobem, který stanoví zákon, bez zbytečných průtahů projednána tak, aby se mohl řádným způsobem obhajovat.
Po zvážení všech rozhodných skutečností, vycházeje z odůvodnění ústavní stížnosti a příloh k ústavní stížnosti přiložených, dospěl Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost není důvodná.
Právo obviněného a obhájce na nahlížení do spisů je možno v přípravném řízení odepřít postupem podle §65 odst. 2 tr. řádu. Tato zákonem předpokládaná možnost omezení práva nahlížet do spisů vyplývá ze skutečnosti, že v počátcích vyšetřování nelze často zabezpečit ochranu důkazních pramenů před jejich poškozením a zničením nebo před jinými aktivitami, sledujícími cíl mařit vyšetřování. Ohroženy mohou být i jiné společenské a individuální zájmy, např. bezpečnost svědků, citlivé osobní údaje nezúčastněných osob, skutečnosti podléhající utajení, přičemž časová tíseň neumožňuje zajistit ochranu těchto legitimních zájmů jiným způsobem. Všechna tato rizika je třeba zvlášť pečlivě zvažovat. Za této situace, kdy koliduje oprávněný zájem státu na účinném postihu kriminality, resp. jiné důležité společenské a individuální zájmy s právem obviněného na obhajobu, připouští právní úprava, jakož i trestněprocesní teorie i praxe, dočasné omezení práva na nahlížení do spisů v přípravném řízení.
Vždy je samozřejmě nutné zajistit, aby obviněnému (obhájci) byly poskytnuty v přiměřeném rozsahu důkazy nebo jiné informace, potřebné v daném stadiu trestního řízení k jeho obhajobě. Způsob seznámení s těmito skutečnostmi však není trestním řádem předepsán, zejména není předepsáno, že by obviněnému (obhájci) muselo být umožněno nahlédnutí do spisu. Proto odmítnutím nahlédnutí do trestního spisu nedochází v přípravném řízení k popření práv obhajoby. Městské státní zastupitelství v Praze ve svém sdělení ze dne 25. 9. 2006, sp. zn. 1 KZV 46/2004-466 v odst. 3 při tom uvedlo, že "...stěžovatel byl s částí spisového materiálu, z něhož vyplývá podezření ze spáchání trestné činnosti jeho osobou, seznámen, přičemž má možnost kdykoliv poskytnout materiály sloužící k jeho obhajobě či požádat o doplňující výslech. Po ukončení vyšetřování bude pak mít možnost se ke spisovému materiálu vyjádřit a navrhovat doplňující důkazy".
V čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod jsou uvedeny základní zásady vyplývající z principu spravedlivého procesu, a to kontradiktornost řízení a rovnost zbraní. Tyto zásady jsou sice významnými, avšak nikoliv jedinými zásadami trestního řízení. Za určitých okolností mohou kolidovat s jinými uznávanými a legitimními zásadami trestního řízení, např. se zásadou vyhledávací či zásadou hospodárnosti a proto mohou být, za dodržení principu proporcionality, v některých stadiích řízení, zejména v přípravném řízení, dočasně omezeny. Zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní platí totiž pro trestní řízení jako celek, avšak neuplatňují se ve všech stadiích trestního řízení a při všech procesních úkonech stejně intenzivně. Nejúplněji se prosazují v hlavním líčení, event. ve veřejném zasedání soudu, v nichž se rozhoduje o nejdůležitějších meritorních otázkách trestního řízení, tj. o vině a o trestu. V těchto procesních formách lze vytvořit reálné předpoklady (procesní, organizační i faktické) pro široké a reálné uplatnění těchto zásad. Naproti tomu při provádění úkonů v přípravném řízení nelze zásady kontradiktornosti řízení a rovnosti zbraní vždy plně uplatnit, pokud by jimi byly popřeny jiné legitimní zájmy, zejména zájem na efektivitě trestního stíhání.
Ústavní soud poukazuje na svou ustálenou judikaturu, v níž konstatoval, že "státnímu zastupitelství ... nelze upřít právo na vlastní (procesní a vyšetřovací) taktiku; proto také po státním zastupitelství jako žalobci a zástupci státu nelze vyžadovat, aby zejména v přípravném řízení stíhaného seznamovalo s důkazní situací tak, jak se v tom kterém okamžiku (fázi) přípravného řízení jeví, případně jak a z jakých důvodů ji hodnotí, a vyjasňovalo tak předčasně (do okamžiku skončení vyšetřování) své bližší či vzdálenější procesně taktické záměry (cíle)". (Viz nález ze dne 3. 7. 2003, sp. zn. III. ÚS 511/02, in www.judikatura.cz).
Ústavní soud v dalším svém nálezu ze dne 17. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 239/04 (in www.judikatura.cz) pak uvedl, že "Zákonná možnost odmítnout v přípravném řízení obviněnému a obhajobě právo nahlížení do spisu v případech, kdy by to mohlo ohrozit zájem vyšetřování, patří k obvyklému standardu legislativy v demokratických evropských státech (jako příklad lze uvést ustanovení §147 odst. 2 německého trestního řádu). Ve stejném smyslu se vyslovuje též judikatura zahraničních ústavních soudů. Např. v rozhodnutí německého Spolkového ústavního soudu z 15. ledna 2004 se uvádí: "Právo nahlížet do spisu v plném rozsahu ... má obhájce obviněného teprve po skončení vyšetřování. Předtím může být toto právo zcela nebo částečně odepřeno, pokud by to ohrožovalo účel vyšetřování. Takovému odepření nelze z ústavního hlediska nic vytýkat, protože vyšetřování slouží k objasnění podezření z trestného činu a proto nemůže být od začátku vedeno "otevřeně", tj. nelze zveřejnit všechny vyšetřováním zjištěné informace. S ohledem na právní požadavek, aby v trestním řízení byla v co možná nejširším rozsahu zjištěna pravda, nelze nic namítat proti tomu, že státní zastupitelství má v přípravném řízení informační náskok a že informační zájmy stěžovatele byly pozastaveny do skončení vyšetřování." (Viz BVerfG, 2 BvR 1895/03.)".
Pokud se týká námitek stěžovatele vztahujících se k délce přípravného řízení, k tomu Ústavní soud konstatuje, že se jedná o přípravnou fázi trestního řízení, kdy procesní vztahy k obviněnému jsou výrazně jiné než procesní vztahy mezi účastníky řízení před obecnými soudy. Po případném vznesení obžaloby bude mít stěžovatel k dispozici řadu procesních prostředků, ať už zakotvených v trestním řádu či v ustanovení §164 a §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změněn některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) tak, aby mohl náležitým způsobem vést svoji obhajobu, včetně podání stížnosti na průtahy, popř. návrhu na určení lhůty k provedení procesního úkonu.
Ústavní soud konstatuje, že v konkrétní věci stěžovatele nedošlo k porušení práva na obhajobu nerealizací oprávnění nahlédnout do veškerého spisového materiálu, když částečně v rámci faktických možností mu toto právo, jak vyplývá ze sdělení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 25. 9. 2006, bylo umožněno. Ústavní soud neshledal ani porušení ostatních namítaných ústavně zaručených základních práv stěžovatele.
Pro takto vyložené úvahy dospěl Ústavní soud k závěru, že Policie České republiky a Městské státní zastupitelství v Praze opatřením ze dne 7. 2. 2006, č. j. ČTS: PSP-13/OOK4-197-2004 svým postupem do základních práv nebo svobod stěžovatele zaručených ústavním pořádkem nezasáhly, a proto ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. listopadu 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu