ECLI:CZ:US:2006:4.US.686.05
sp. zn. IV. ÚS 686/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem, Michaelou Židlickou, ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného JUDr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové 3, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2005, č.j. 19 Co 236/2005-258, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavnímu soudu byl dne 24. 10. 2005 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu §72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 8. 2005, č.j. 19 Co 236/2005-258.
Výše uvedeným usnesením mělo dojít k zásahu do práva stěžovatele na spravedlivý proces, jenž je mu garantován čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 6 Smlouvy o EU.
Předtím, než se Ústavní soud začal věcí meritorně zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.
II.
Stěžovatel, pan F. K., se domáhal žalobou určení vlastnického práva k blíže specifikovaným nemovitostem. V průběhu řízení vstoupil do řízení jako vedlejší účastník na straně žalobce třetí subjekt, a to Hnutí na obranu majitelů realit (dále jen "HOMR"). Se vstupem uvedeného vedlejšího účastníka do řízení žalovaný nesouhlasil, a z toho důvodu rozhodl Okresní soud v Ústí nad Orlicí svým usnesením ze dne 3. 2. 2005, č.j. 8 C 31/2001-249, tak, že vstup HOMR do řízení se nepřipouští.
Proti citovanému usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí podal žalobce odvolání, na jehož základě vydal Krajský soud v Hradci Králové napadené rozhodnutí. Odvolací soud usnesení okresního soudu potvrdil.
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti brojí především proti té skutečnosti, že HOMR nebylo připuštěno v řízení jako vedlejší účastník na straně stěžovatele. Přitom právní zájem na sporu je u HOMR dán přímo ze stanov tohoto hnutí. Legitimním cílem právnické osoby jsou cíle předpokládané zákonem pro daný typ právnické osoby a dále cíle v souladu se stanovami subjektu. Cílem HOMR je mimo jiné prosazování zájmů svých členů, jímž je i stěžovatel F. K. Z uvedeného důvodu je pak dán i právní zájem na účasti HOMR ve sporu, jenž vede jeden z jeho členů.
Dle náhledu stěžovatele je součástí práva na spravedlivý proces i právo na řádné a úplné odůvodnění soudního rozhodnutí Dle ustanovení §159 zákona č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), je odůvodnění esenciální náležitostí usnesení. Odůvodnění musí být přesvědčivé a musí z něj být patrno, jakými úvahami se soud při rozhodování řídil a k jakým závěrům dospěl. Stěžovatel tvrdí, že napadené usnesení krajského soudu uvedené požadavky nesplňuje.
Relevantní znění ustanovení listiny, jež se týká stěžované věci je následující:
Čl. 36 odst. 1:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy ČR) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví §72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. §72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s §75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že zásadně nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.
Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny kumulativně předepsané podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Je zcela zřejmé, že napadeným usnesením bylo rozhodnuto o nepřipuštění HOMR jako vedlejšího účastníka do řízení na straně žalobce. Rozhodnutí se tak týkalo, na prvním místě, právního postavení zmíněné právnické osoby, která však proti usnesení nebrojí.
Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný podle §43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 6. 6. 2006
Michaela Židlická
soudce zpravodaj