ECLI:CZ:US:2006:4.US.70.06
sp. zn. IV. ÚS 70/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Jiřího Muchy, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti I. D., právně zastoupené JUDr. Josefem Zubkem, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Třinec, 1. máje 398, směřující proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. ledna 2006, sp. zn. 16 Co 458/2005, a Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29. srpna 2005, č.j. 8 C 66/2004-25, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní soud obdržel podání, učiněné ve lhůtě podle ustanovení §72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a splňující i další formální náležitosti ústavní stížnosti, kterou stěžovatelka napadla shora označená rozhodnutí.
V řízení u soudu prvého stupně byla stěžovatelka označena jako žalovaná, avšak ještě před odstraněním procesních vad podání k soudu vzal žalobce žalobu zpět, a žalobní návrh nebyl žalované doručen. Řízení bylo proto zastaveno a žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení. O odvolání stěžovatelky do výroku o nákladech řízení rozhodl krajský soud tak, že usnesení soudu prvého stupně potvrdil a žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů odvolacího řízení.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že byla informována o podané žalobě, aniž jí byla soudem prvého stupně doručena. Proto si preventivně zajistila právní zastoupení. Tím jí vznikly náklady, které považovala za náklady řízení a domáhala se přiznání jejich náhrady ve smyslu ustanovení §146 odst. 2 věta první o.s.ř., podle kterého je účastník povinen hradit náklady, pokud zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Soudy obou stupňů však neposoudily jí požadované náklady jako účelně vynaložené náklady řízení. Podle stěžovatelky jsou však náklady vynaložené účelně, jsou-li užity k uplatnění či bránění práva.
V nepřiznání náhrady nákladů, které stěžovatelce vznikly, mělo dojít k porušení čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, podle kterého je soudce při rozhodování vázán zákonem.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z těchto důvodů.
V dané věci si stěžovatelka opatřila právní zastoupení bez toho, že by jí byla soudem prvého stupně doručena žaloba směřující proti ní. Tím jí sice objektivně vznikly náklady, avšak obecné soudy je neposoudily jako účelně vynaložené, a to s ohledem na předčasnost jejich vzniku.
Obecné soudy jsou povolány k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům (čl. 90 Ústavy ČR). Podle napadeného čl. 95 Ústavy ČR je soudce při rozhodování vázán zákonem, přičemž je na soudu, aby posoudil naplnění zákonem stanovených podmínek pro vydání rozhodnutí. Posouzení účelnosti vynaložených nákladů je zcela v kompetenci obecných soudů a Ústavní soud neshledal v postupu ani v jejich závěrech porušení práv stěžovatelky, tím spíše porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem.
Sama skutečnost, že v projednávané věci již neexistuje další opravný prostředek, pak nečiní ústavní stížnost opodstatněnou, neexistují-li současně další okolnosti svědčící o porušení základních práv.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. března 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu