ECLI:CZ:US:2006:4.US.714.05
sp. zn. IV. ÚS 714/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti Mgr. K. J., zastoupeného JUDr. Marií Minářovou, advokátkou se sídlem Brno, Ludmily Konečné č. 14, proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 37 Co 368/2004 a rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2004, č. j. 22 P 54/98-593, takto:
Ústavní stížnost s e odmítá .
Odůvodnění:
Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 11. 2005, která, splňovala náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že obecné soudy zasáhly do jeho Ústavou zaručeného práva na spravedlivý proces tím, že nepostupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu, zákona o rodině, nezjišťovaly a nehodnotily skutkový stav ke dni svého rozhodnutí a postupovaly i v rozporu s Úmluvou o právech dítěte. Stěžovatel rovněž napadl důkazní řízení a namítal, že obecné soudy jasným a přezkoumatelným způsobem nevymezily rámec, v němž se jejich úvahy pohybovaly.
Z předložené ústavní stížnosti a přiložených příloh Ústavní soud zjistil, že Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 8. 6. 2004, č. j. 22 P 54/98-593 změnil ve věci péče o nezl. A. a nezl. R. J., o výkon rodičovské zodpovědnosti, rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 1996, sp. zn. 19 C 144/96 tak, že výživné stěžovatele na nezl. A. v částce 600,- Kč měsíčně a na nezl. R. v částce 500,- Kč měsíčně se zvyšuje od 1. 9. 2002 na částku 1.700,- Kč měsíčně na nezl. A. a na částku 1.500,- Kč měsíčně na nezl. R., splatné vždy do každého 5. dne v měsíci k rukám matky Ing. J. J. Nedoplatek na výživném za dobu od 1. 9. 2002 do 30. 6. 2004 v částce 24.200,- Kč na nezl. A. a v částce 22.000,- Kč na nezl. R. je stěžovatel povinen zaplatit k rukám matky do čtyř měsíců od doručení tohoto rozhodnutí. Návrh matky na úpravu styku s nezl. A. a nezl. R. se zamítá. Návrh stěžovatele na svěření nezl. A. a nezl. R. do výchovy stěžovatele a určení výživného se zamítá. Nařizuje se výkon rozhodnutí Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 1996, sp. zn. 19 C 144/96, o styku stěžovatele s nezl. A. a nezl. R. Matce Ing. J. J. se ukládá pokuta ve výši 20.000,- Kč za neplnění stanoveného rozhodnutí v termínech od 1. 4. 1999 do 15. 4. 2004. Pokutu je matka povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Matka je povinna nahradit náklady řízení v částce 12.530,- Kč na účet České republiky - Městskému soudu v Brně do tří měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti rozhodnutí soudu I. stupně podali odvolání jak stěžovatel, tak i matka nezl. dcer. Stěžovatel ve svém odvolání napadl výrok tohoto soudu o zvýšení výživného i jeho nedoplatku, zamítavý výrok o svěření nezletilých dcer do jeho výchovy a výrok o nařízení výkonu rozhodnutí, pokud se týká rozsahu termínu, kdy nedošlo k jeho styku s dětmi. Stěžovatel vytýkal soudu I. stupně, že v části týkající se výkonu rozhodnutí ve věci styku stěžovatele s nezl. dcerami je jeho rozhodnutí nedostatečné a fakticky zmatečné, zamítnutí návrhu za změnu výchovy považoval za nesprávné a pokud se týkalo výroku o zvýšení výživného uvedl, že stanovené výživné neodpovídá jeho příjmům a výdělkovým možnostem.
Krajský soud v Brně jako soud odvolací přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, řízení jeho vydání předcházející, k projednání odvolání svolal jednání, u kterého doplnil dokazování, dospěl k závěru, že odvolání obou rodičů jsou důvodná pouze zčásti a rozsudkem ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 37 Co 368/2004 rozhodl takto:
I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o zvýšení výživného a jeho nedoplatku mění tak, že výživné stanovené stěžovateli rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 1996, č. j. 19 C 144/96-28, na nezletilou A. částkou 600,- Kč měsíčně a na nezletilou R. částkou 500,- Kč měsíčně se zvyšuje za dobu od 1. 9. 1999 do 31. 8. 2002 na nezletilou A. na částku 1.300,- Kč měsíčně a na nezletilou R. na částku 1.200,- Kč měsíčně, za dobu od 1. 9. 2002 do 31. 8. 2004 na nezletilou A. na částku 1.800,- Kč měsíčně a na nezletilou R. na částku 1.500,- Kč měsíčně a od 1. 9. 2004 na nezletilou A. na částku 2.000,- Kč měsíčně a na nezletilou R. na částku 1.900,- Kč měsíčně, výživné je splatné vždy do 5. dne v měsíci předem k rukám matky. Nedoplatek na zvýšeném výživném za dobu od 1. 9. 1999 do 31. 7. 2005 ve výši 69.400,- Kč na nezletilou A. a ve výši 64.600,- Kč na nezletilou R. je stěžovatel povinen zaplatit k rukám matky do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku.
II. Ve výroku o změně úpravy styku rozsudek soudu I. stupně se mění tak, že úprava styku stěžovatele s nezletilými A. a R. provedená rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 4. 11. 1996, č. j. 19 C 144/96-28, se mění tak, že stěžovatel je oprávněn stýkat se s nezletilými A. a R. každý sudý týden v roce vždy v pátek od 15.00 do 17.00 hodin ve Středisku sociální pomoci dětem v Brně, Hapalova 4, za přítomnosti odborného pracovníka, který je oprávněn styk ukončit. Matka je povinna nezletilé A. a R. na styk řádně připravit, ve stanovenou dobu je stěžovateli za přítomnosti odborného pracovníka střediska předat v sídle tohoto střediska a po uplynutí doby určené pro styk nezletilé na témže místě převzít.
III. V zamítavém výroku o svěření nezletilých R. a A. do výchovy stěžovatele a určení výživného matce se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že se zamítá návrh stěžovatele na změnu výchovy a výživy.
IV. Ve výrocích o nařízení výkonu rozhodnutí a uložení pokuty se rozsudek soudu I. stupně mění pouze v části o uložení pokuty matce, a to pokud jde o její výši tak, že matce se ukládá pokuta ve výši 50.000,- Kč, kterou je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně do tří měsíců od právní moci tohoto rozsudku, v ostatních částech těchto výroků se rozsudek soudu I. stupně potvrzuje.
V. Ve výroku o náhradě nákladů řízení státu se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že matka je povinna zaplatit České republice - Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení státu částku 12.530,- Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Ústavní soud konstatuje, že i když stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhuje zrušení napadených rozhodnutí v celém rozsahu, z obsahu ústavní stížnosti vyplývá, že jeho výtky směřují jen proti části výroků napadených rozhodnutí. Konkrétně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 7. 2005, sp. zn. 37 Co 368/2004 co do výroku I, II a III a proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2004, č. j. 22 P 54/98-593, do výroku o zvýšení výživného, vyčíslení dlužného výživného, úpravy styku otce s dětmi a zamítavého výroku o návrhu na změnu výchovného prostředí.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Městského soudu v Brně sp. zn. 22 P 54/98.
Ústavní soud vzal v úvahu všechna stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud se proto nezabývá eventuálním porušením běžných práv chráněných jednoduchým právem, pokud ovšem takové porušení současně neznamená porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody. Z obecného pohledu si je pak třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolává, v sobě zahrnuje především princip "rovnosti zbraní" účastníků řízení, tedy princip umožňující každé straně v procesu hájit své zájmy s tím, že žádná s nich nesmí mít podstatnou výhodu vůči protistraně (viz např. rozhodnutí ESLP A. B. proti Slovensku, 2003), a princip kontradiktorního řízení, tedy právo účastníků znát názory a důkazy protistrany a zpochybňovat je. Ústavní soud konstatuje, že tyto principy nebyly v právní věci stěžovatele obecnými soudy porušeny. Stěžovateli byl zaručen přístup k soudu a nebylo mu jakkoli bráněno, aby svá práva před soudem řádně hájil.
Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel opakuje námitky již uplatněné v odvolacím řízení a polemizuje se závěry, které přijal odvolací soud. S konkrétními námitkami stěžovatele, pokud jde o aplikaci a interpretaci příslušných ustanovení zákona č. 94/1963, o rodině, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o rodině") se obecné soudy vyčerpávajícím způsobem vypořádaly. Odůvodnění rozhodnutí obecných soudů se Ústavnímu soudu jeví jako obsahově konsistentní a nesvědčí o možné libovůli v jejich rozhodování, když jasným a přezkoumatelným způsobem vymezily rámec, v němž se pohybuje jejich volná úvaha. Proto Ústavní soud nepovažuje za nezbytné opakovat již uvedenou argumentaci a odkazuje v tomto směru na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, není Ústavní soud oprávněn "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy. Pokud stěžovatel nesouhlasí se závěry, které obecné soudy vyvodily z dokazování, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základního práva chráněného Listinou základních práv a svobod.
Ustanovení §96 odst. 1 zákona o rodině umožňuje obecnému soudu, aby se zabýval majetkovými poměry účastníků řízení a činil hodnocení jak ve vztahu k potencialitě jejich majetkových poměrů, tak ve vztahu k potencialitě výdělkových schopností. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy v projednávané věci v souladu s provedenými důkazy detailně uvedly, jaké skutečnosti vzaly za prokázané a jaké právní závěry z nich vyvodily.
Jak Ústavní soud uvedl v nálezu ze dne 24. 3. 2005, sp. zn. II. ÚS 519/04 (viz ASPI 32796 /JUD/), řízení ve věcech péče soudu o nezletilé je řízením nesporným, které je ovládáno zásadou vyšetřovací. Soud je v jeho rámci povinen provést i jiné důkazy potřebné ke zjištění skutkového stavu, než byly účastníky navrhovány (§120 o. s. ř.). Pokud je právem dítěte podílet se na životní úrovni svých rodičů, měl by ji soud při určování výše výživného pro nezletilé děti, z úřední povinnosti zjišťovat. Vedle hlediska fakticky dosahovaných příjmů zohlednit celkové majetkové poměry povinného a jeho životní styl. Právní úprava zdůrazňuje princip potenciality příjmů (nikoli fakticity), nelze proto opomenout ani hledisko možné úrovně příjmů, které by povinný vzhledem ke svým schopnostem mohl dosahovat (srov. Holub, M., Nová, H., Zákon o rodině a předpisy související, 2002, s. 200).
Článek 3 části I Úmluvy o právech dítěte, na kterou odkazuje i stěžovatel, jednoznačně deklaruje, že zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány.
Jestliže obecné soudy ve svých rozhodnutích ve výrocích napadených ústavní stížností uvedený článek Úmluvy o právech dítěte respektovaly a v projednávané věci dostály požadavku transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí, a to pokud se týká jak rozhodnutí o změně výše výživného, rozhodnutí o změně úpravy styku, tak i zamítnutí návrhu na změnu výchovy a výživy, nelze z ústavně právního hlediska v jejich postupu shledat pochybení. Ústavní soud právní názory obsažené v odůvodnění napadených rozhodnutí neshledal ani v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Rovněž neshledal, že by v činnosti obecných soudů došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by měly za následek porušení tvrzených ústavně zaručených základních práv stěžovatele.
Ústavní soud proto podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 7. června 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu