ECLI:CZ:US:2006:4.US.738.05
sp. zn. IV. ÚS 738/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátu ve složení z předsedy senátu Miloslava Výborného, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Michaely Židlické v řízení o návrhu-ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2005 č. j. 17 P 121/2002-164 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 2005 č. j. 8 Co 1680/2005-188, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a R. Š., zastoupené JUDr. Hanou Bayerovou, advokátkou, Jeremiášova 18, České Budějovice, a nezletilého P. Š., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, jimiž bylo stanoveno, že výživné, které je stěžovatel jakožto otec povinen přispívat nezletilému P. Š. v částce 1200,- Kč měsíčně, se za dobu od 1. ledna 2005 do 31. srpna 2005 snižuje na částku 1000,- Kč měsíčně a od 1. září 2005 se výživné zvyšuje na částku 1200,- Kč měsíčně. Tyto rozsudky byly vydány v řízení zahájeném na návrh stěžovatele, v němž se domáhal snížení vyživovací povinnosti z částky 1200,- Kč měsíčně na 300,- Kč měsíčně od 1. ledna 2005, neboť od 30. ledna 2005 vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, takže není v jeho možnostech nadále platit výživné v dosavadní výši.
Soudy obou stupňů napadenými rozsudky návrhu stěžovatele na snížení výživného zjednodušeně řečeno nevyhověly s odůvodněním, že při hodnocení majetkových možností a schopností otce je třeba vycházet z fiktivního příjmu otce ve výši 11.000,- Kč až 12.000,- Kč, který by dosahoval v pracovním poměru ve své profesi, přestože bylo zjištěno, že ve výkonu trestu odnětí svobody pracuje a dosahuje výdělku kolem 3.200,- Kč měsíčně a má vedle toho vyživovací povinnost k dalším dvěma dětem. Soudy obou stupňů se totiž shodly, že otec si sám způsobil úmyslnou trestnou činností, že je ve výkonu trestu odnětí svobody a dosahuje nižšího příjmu, než kterého by byl schopen dosahovat, pokud by byl na svobodě.
Ústavní stížnost proti napadeným rozsudkům soudů obou stupňů odůvodnil stěžovatel zásahem do čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Tvrdil konkrétně, že rozhodující musí být reálná schopnost, možnosti a majetkové poměry povinného. Vytýkal oběma soudům, že jeho případ posoudily nesprávně, neboť nejde o situaci, kdy se vzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání nebo nějakého majetkového prospěchu ve smyslu ustanovení zákona o rodině. Práci ve výkonu trestu se nevyhýbá, jiné, výnosnější zaměstnání se mu ve výkonu trestu nenabízí. Stanoveným rozsahem výživného mu bude jenom narůstat dluh, který nebude moci po propuštění z výkonu trestu splatit, nadto to může založit budoucí trestní stíhání pro trestný čin zanedbání povinné výživy.
Ústavní soud si k posouzení věci vyžádal spis Okresního soudu v Českých Budějovicích zn. 17 P 121/2002 a vyjádření účastníků a vedlejších účastníků řízení. Krajský soud v Českých Budějovicích, Magistrát města České Budějovice a R. Š. vedle toho požádal o vyjádření k tomu, zda právní názor, podle něhož se při rozhodování o rozsahu vyživovací povinnosti rodiče nezletilého dítěte nebere ohled na to, že výdělkové možnosti rodiče jsou omezeny v důsledku výkonu trestu odnětí svobody, vyslovený v rozsudku soudu I. stupně a potvrzený usnesením odvolacího soudu, je součástí ustálené judikatury obecných soudů či zda jde o právní názor nový. Obdržená vyjádření, která do věci nic nového nevnesla, byla zaslána stěžovateli, resp. jeho právní zástupkyni na vědomí a k případné replice. Stěžovatel se k těmto vyjádřením, ani k otázce na judikaturu obecných soudů týkající se problematiky výdělkových možností rodiče ve výkonu trestu odnětí svobody, nevyjádřil.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud považuje za důležité předeslat, že Ústavou České republiky není Ústavnímu soudu propůjčena role další instance obecného soudnictví; v rámci ochrany práva na spravedlivý proces ve smyslu hlavy páté Listiny zásadně nepřehodnocuje závěry obecných soudů. Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny garantuje "jenom" právo na to, aby soud o právu či povinnosti rozhodl stanoveným postupem, tj. ve spravedlivém řízení, v souladu s příslušnými procesními předpisy při respektování jednotlivých záruk práva na soudní a jinou právní ochranu podle ostatních ustanovení hlavy páté Listiny. Smyslem čl. 36 odst. 1 Listiny naopak není, aby se Ústavní soud stal pravidelnou přezkumnou instancí pro rozhodnutí obecných soudů. Bylo by popřením smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud by si Ústavní soud vyhradil pravomoc přezkoumávat výsledek řízení před obecným soudem z hlediska zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výkladu jiného než ústavního práva či jeho aplikace. Meritorní přezkum rozhodnutí obecného soudu je namístě zpravidla jen tehdy, když je vedle porušení čl. 36 odst. 1 Listiny tvrzeno i porušení jiného základního práva zaručeného ústavním pořádkem.
Vedle toho považuje Ústavní soud za nutné zdůraznit, že z ustanovení §72 odst. 1 ve spojení s ustanovením §34 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů vyplývá, že stěžovatel musí uvést, jaká základní práva nebo svobody byla v jeho případě porušena, který orgán veřejné moci tak učinil a v čem konkrétně ono porušení základního práva nebo svobody spočívalo. Je pravdou, že stěžovatel, resp. jeho advokátka, označil dvě ustanovení Listiny, které měla být napadenými rozhodnutími porušena, tento odkaz však zůstal zcela formální, neboť další argumentace se odvíjela pouze v rovině polemiky s obecnými soudy stran interpretace ustanovení podústavního práva, konkrétně ustanovení §82 odst. 2, resp. §96 odst. 1 zákona o rodině, aniž by stěžovatel Ústavnímu soudu intimoval, v čem konkrétně spatřoval ono "porušení stanoveného postupu" nebo porušení přístupu k "nezávislému a nestrannému soudu" ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, resp. čím obecné soudy porušily právo na veřejné projednání věci, právo na projednání věci bez zbytečných průtahů, v přítomnosti účastníka, resp. jeho právo na vyjádření ke všem prováděným důkazům ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny. Jinými slovy, ústavněprávní argumentace v odůvodnění ústavní stížnosti zcela chybí, a to přesto, že stěžovatel je zastoupen advokátem, tedy osobou práva znalou. Ani poté, co byla vyžádána vyjádření účastníků a vedlejších účastníků k ústavní stížnosti, která byla stěžovateli zaslána na vědomí k případné replice, nezjistil Ústavní soud nic, co by projednávanou věc posunulo do ústavněprávní roviny.
Ze shora uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost v senátu podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl, neboť jde o zjevně neopodstatněný návrh.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 20. června 2006
Miloslav Výborný
předseda senátu