ECLI:CZ:US:2006:4.US.750.05.1
sp. zn. IV. ÚS 750/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PRAGUE TRADING, s.r.o., IČ 604 88 581, se sídlem Praha 2, Vinařického 6, právně zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem advokátní kanceláře Praha 1, 28. října 1001/3, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2005, č.j. 30 Cdo 395/2005-358, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené práva zaručená v čl. 1, čl. 2 odst. 1, 2 a 3; čl. 4 odst. 2, 3 a 4; čl. 5, čl. 11, čl. 36 odst. 1; čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt"), čl. 6, čl. 13 a čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě.
Shora označeným usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky.
Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti popsala okolnosti, za nichž proběhlo řízení před obecnými soudy všech stupňů. Dále konstatovala, jakých pochybení se obecné soudy v její věci dopustily. Tato pochybení měla rovněž vést k odmítnutí jejího dovolání. S ohledem na tyto skutečnosti navrhla Ústavnímu soudu, aby napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR zrušil.
Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí i s obsahem připojeného spisu Obvodního soudu pro Prahu 2, vedeného pod sp. zn. 18 C 126/97, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná z následujících důvodů.
Stěžovatelka se domáhala určení neplatnosti kupní smlouvy a určení, že je vlastnicí nemovitostí zmíněných v žalobě. Její žalobu soud prvého stupně zamítnul rozsudkem ze dne 14. prosince 1998, č.j. 18 C 126/97-36. O odvolání rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 11. ledna 2000, č.j. 55 Co 647/99-71, tak, že napadený rozsudek zčásti potvrdil a z části vrátil k novému projednání soudu prvého stupně. Obvodní soud pro Prahu 2 ve věci samé rozhodl nově rozsudkem ze dne 25. června 2003, č.j. 18 C 126/97-255, ve znění opravného usnesení ze dne 7. srpna 2003, č.j. 18 C 126/97-270. Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 16. dubna 2004, č.j. 35 Co 93/2004, 35 Co 94/2004-297, ve znění opravného usnesení ze dne 3. května 2004, č.j. 35 Co 93/2004, 35 Co 94/2004-302, tak, že rozsudek soudu prvého stupně ve věci samé potvrdil a změnil výrok o nákladech řízení. Stěžovatelka toto rozhodnutí napadla dovoláním, které Nejvyšší soud ČR posoudil jako nepřípustné a napadeným usnesením je odmítl.
Předložená ústavní stížnost byla v podstatné části shodná s obsahem dovolání k Nejvyššímu soudu ČR a postrádala ústavně právní argumentaci s výjimkou prostého výčtu ustanovení Listiny, Úmluvy a Paktu, jejichž porušení ve svém podání tvrdila.
Ústavní soud nezjistil, že by v řízení před Nejvyšším soudem ČR došlo ke zkrácení stěžovatelky v jejich právech tím, že soud shledal dovolání stěžovatelky nepřípustným. Jako důvod přípustnosti stěžovatelka uvedla zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu (§237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.). Nejvyšší soud ČR v odůvodnění napadeného rozhodnutí správně uvedl podmínky, za nichž může být dovolání podle citovaného ustanovení přípustné. Pokud je dovolání, které pouze opakovalo argumentaci užitou již v průběhu předchozího řízení, nesplňovalo, Nejvyšší soud ČR je v rámci svého zákonného zmocnění odmítl. Takový postup není způsobilý zkrátit stěžovatelku v jejich tvrzených právech.
Podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavnímu soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout
Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu