ECLI:CZ:US:2006:4.US.82.06
sp. zn. IV. ÚS 82/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti KOMERCSPEKTRUM, s.r.o., se sídlem Brno, Anenská 8, zastoupené Mgr. Zdeňkem Pokorným, advokátem se sídlem Brno, Anenská 8, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 16. 11. 2005, č.j. 8 Cmo 341/2005-77, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. 6. 2005, č.j. F 2227/2004, C 3440/5-69, takto:
Ústavní stížnost s e o d m í t á.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou ve lhůtě podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces.
Obě napadená rozhodnutí se týkala návrhu stěžovatelky na osvobození od soudního poplatku. Soudy osvobození stěžovatelce shodně nepřiznaly. Jednalo se o soudní poplatek ve výši 1.000,- Kč a soudy dospěly k závěru, že se stěžovatelce nepodařilo doložit, že jako právnická osoba nedisponuje ani takovou částkou.
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že soudy nesprávně aplikovaly ust. §138 o.s.ř. a v důsledku toho porušily zásadu rovnosti účastníků řízení a znemožnily stěžovatelce domáhat se svého práva u soudu. Je toho názoru, že se jí podařilo doložit poměry odůvodňující osvobození od soudního poplatku. Soudy dospěly k opačnému závěru. Stěžovatelka soudům vytýká, že jí osvobození nepřiznaly s odkazem na podnikatelská rizika a tím dle jejího názoru vyloučily použití ust. §138 o.s.ř. u právnických osob. V této souvislosti stěžovatelka připomíná nález Ústavního soudu sp.zn. IV.ÚS 13/98. V tomto případě však soud vyloučil aplikaci ust. §138 o.s.ř. u právnických osob bez dalšího. Jedná se tedy o jinou situaci než v případě stěžovatelky, kde soudy svá rozhodnutí odůvodnily. Dále stěžovatelka obšírně polemizuje s textem odůvodnění usnesení odvolacího soudu.
Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti i rozhodnutí obou soudů dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní stížnost postrádá bližší ústavněprávní argumentaci, stěžovatelka pouze vyjadřuje nesouhlas se závěrem soudů, že nesplňuje podmínky pro osvobození od soudních poplatků. Ústavní soud připomíná, že v otázce osvobození od soudních poplatků je jeho ingerenční činnost do rozhodování obecných soudů ještě omezenější než v případech ostatních, jak se o tom zmínil mj. i v usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000. Zde konstatoval, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, z jakých zjištění soud vycházel a jakými úvahami se řídil při svém rozhodování. Ústavní soud v tomto procesu neshledal žádné vybočení z mezí, které pro něj stanoví zákon, natož vybočení tak závažné, aby mohlo mít za následek zásah do základních práv účastníků.
Vzhledem k tomu, že se stěžovatelce nepodařilo prokázat porušení jejích základních práv Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost odmítnout podle §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Z toho důvodu Ústavní soud stěžovatelku nevyzýval k doplnění ústavní stížnosti ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2006
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu
Za správnost : Svozilová