ECLI:CZ:US:2006:4.US.84.06
sp. zn. IV. ÚS 84/06
Usnesení
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti MUDr. J. M.-N., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem Advokátní kanceláře v Praze, Mansfeldova 792/3, P.O.Box 41, proti dopisu JUDr. Vladimíra Stiboříka, předsedy senátu Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 1 Nt 4/2006, ze dne 25. 1. 2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Stěžovatelka se svou podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod zrušení shora označeného dopisu Vrchního soudu v Praze.
Stěžovatelka je pozůstalou dcerou po zemřelém prof. A. N., který byl rozsudkem Mimořádného lidového soudu v Klatovech, sp. zn. Ls 267/46, ze dne 12. 9. 1946, uznán vinným zločinem udavačství podle §11 Dekretu prezidenta republiky č. 16/1945 Sb. a odsouzen k trestu pěti let žaláře. Dne 24. 1. 1949 požádal prof. A. N. o obnovu trestního řízení, tento návrh však byl usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 18. 7. 1949 zamítnut. Stížnost pro porušení zákona podaná 18. 11. 2003 ministrem spravedlnosti Karlem Čermákem proti tomuto zamítavému rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech byla usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 4 Tz 207/2003, rovněž zamítnuta. Stěžovatelka proto podala dne 29. 12. 2005 proti rozsudku Mimořádného lidového soudu v Klatovech, sp. zn. Ls 267/46, ze dne 12. 9. 1946, odvolání adresované Vrchnímu soudu v Praze. K jejímu odvolání však Vrchní soud v Praze napadeným dopisem ze dne 25. 1. 2006, sp. zn. 1 Nt 4/2006, sdělil, že jí její přípis ze dne 29. 12. 2005 vrací s tím, že Vrchní soud v Praze není věcně, místně ani funkčně příslušným k projednání jeho obsahu, a že ze stejných důvodů neshledal ani možnost postoupení věci žádnému z existujících soudů soudní soustavy České republiky.
II.
Po seznámení se s obsahem ústavní stížnosti a k němu přiložených materiálů Ústavní soud konstatuje, že je při posuzování ústavní stížnosti vázán pravomocemi a kompetencemi stanovenými mu Ústavou ČR a zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Podle těchto zákonných ustanovení je Ústavní soud povinen postupovat i v řízení o ústavních stížnostech, jehož smyslem je náprava zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod fyzických a právnických osob. Podle §72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda. Pro posouzení splnění této základní náležitosti ústavní stížnosti je podstatná skutečnost, zda orgán veřejné moci aktem napadeným ústavní stížností autoritativně a pravomocně zasáhl do právní sféry fyzické osoby, tj. že tímto rozhodnutím došlo ke vzniku, změně nebo zániku jejích oprávnění a povinností, což Ústavní soud v posuzované věci neshledal.
Ústavnímu soudu přináleží v soustavě soudů zvláštní postavení soudního orgánu ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů a není jejím vrcholem. Podle pravomocí a kompetencí Ústavního soudu se jeho rozhodovací činnost nepřekrývá s jurisdikcí obecných soudů a Ústavní soud nemůže provádět nad jejich činností přezkumný dohled.
Z podání adresovaného Ústavnímu soudu je podle jeho obsahu zřejmé, že toto podání nesplňuje základní podmínky stanovené zejména v §72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, pro podání ústavní stížnosti, a že tedy nejde o takový návrh, jímž by se vzhledem k zákonem stanovené pravomoci mohl Ústavní soud zabývat. Bez splnění uvedených zákonných podmínek nemůže Ústavní soud zahájit řízení o ústavní stížnosti a o ústavní stížnosti rozhodnout.
S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. dubna 2006
Michaela Židlická
soudce zpravodaj