ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.49.05
sp. zn. Pl. ÚS 49/05
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dne 13. června 2006 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky na zrušení zákona č. 255/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, zastoupených Mgr. Ing. Jiřím Proškem, advokátem se sídlem 326 00 Plzeň, Jiráskovo nám. 27, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Skupina poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR se návrhem podle §64 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, domáhá zrušení zákona č. 255/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, a to pro jeho rozpor s čl. 1, čl. 2 odst. 4 Ústavy, čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, 2, čl. 11 odst. 1, čl. 26 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Ústavní soud při posouzení předmětné věci vyšel ze své již ustálené judikatury, podle které není vázán odůvodněním návrhu, je však vázán jeho petitem. Tímto je vymezen předmět řízení před Ústavním soudem, je jím i následně určen další postup Ústavního soudu a možný výsledek řízení. Ústavní soud posoudil petit předmětného návrhu na kontrolu norem a byl nucen konstatovat, že tento petit obsahuje návrh na zrušení "zákona č. 255/2005 Sb., kterým se mění zákon o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů".
V nálezu sp. zn. Pl. ÚS 7/03 Ústavní soud připomenul svoji ustálenou judikaturu, dle níž novela právního předpisu nemá samostatnou normativní existenci, nýbrž se stává součástí novelizovaného právního předpisu (nález sp. zn. Pl. ÚS 5/96, usnesení sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, nález sp. zn. Pl. ÚS 33/01) a jako taková je posuzována i její ústavnost. Toliko tehdy, jsou-li v řízení o kontrole norem derogačními důvody absence normotvorné kompetence, resp. porušení ústavně předepsaného způsobu přijetí právního předpisu, je pak posuzována ústavnost samotné novely (viz nález sp. zn. Pl. ÚS 5/02).
Petit návrhu skupiny poslanců (s. 12 podání, jež bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 1. listopadu 2005) směřuje ke zrušení ustanovení zákona č. 255/2005 Sb., ve skutečnosti se ale jedná o ustanovení zákona č. 2/1991 Sb. (novelizovaný zákon), ve znění zákona č. 255/2005 Sb., kterým jsou ustanovení zákona o kolektivním vyjednávání měněna a doplňována (novelizující zákon).
Ústavní soud byl nucen především posoudit, zda je možno takovou vadu návrhu odstranit. Došel přitom k závěru (obdobně viz sp. zn. Pl. ÚS 25/2000, Pl. ÚS 7/03), že se jedná o vadu neodstranitelnou. Pokud by totiž navrhovatelé nově formulovali petit svého návrhu, podali by ve skutečnosti zcela nový návrh, který by směřoval proti jinému zákonu, totiž novelizovanému zákonu č. 2/1991 Sb., o kolektivním vyjednávání, ve znění pozdějších předpisů, a nikoli proti zákonu č. 255/2005 Sb. Zákon č. 255/2005 Sb. ve skutečnosti napadená ustanovení neobsahuje. Je ve smyslu legislativně technickém novelizujícím předpisem, kterým vnáší změny a doplnění do zákona novelizovaného, tj. zákona o kolektivním vyjednávání. Pouze tento zákon obsahuje z hlediska legislativně technického napadená ustanovení §7. Na základě petitu formulovaného v předmětném návrhu toto ustanovení zrušit nelze.
Vázán svoji dosavadní judikaturou, jelikož v předmětném řízení o kontrole norem nejsou tvrzenými derogačními důvody absence normotvorné kompetence, resp. porušení ústavně předepsaného způsobu přijetí právního předpisu, byl proto nucen Ústavní soud pro tuto formální vadu petitu posoudit návrh jako zjevně neopodstatněný.
Jelikož Ústavní soud shledal v případě návrhu na zrušení zákona č. 255/2005 Sb. neodstranitelnou formální vadu petitu návrhu a jelikož v důsledku toho se stal uvedený návrh zjevně neopodstatněným, nezbylo, než jej odmítnout mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle ustanovení §43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 13. června 2006