ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.62.06
sp. zn. Pl. ÚS 62/06
Usnesení
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 31. srpna 2006 v senátu složeném z předsedy Jiřího Nykodýma a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci návrhu na obnovu řízení navrhovatele Radana Balšána, takto:
Návrh na obnovu řízení se odmítá.
Odůvodnění:
Návrhem na obnovu řízení dle ustanovení §119 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zaslaným Ústavnímu soudu dne 22. 8. 2006, se navrhovatel domáhal zrušení usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 131/01, kterým byla odmítnuta jeho ústavní stížnost proti rozsudku Okresního soudu v Karviné, pobočka v Havířově, ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 101 T 223/2000, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 1. 2001, sp. zn. 5 To 10/2001.
Ve svém podání navrhovatel uvedl, že Evropský soud pro lidská práva rozhodl na základě jeho žádosti vedené pod číslem 1993/02, že v trestním řízení proti němu vedenému byl porušen čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Navrhovatel vzhledem k výše uvedenému rozhodnutí navrhl Ústavnímu soudu, aby zrušil své předchozí usnesení ze dne 13. 11. 2001, sp. zn. I. ÚS 131/01, a znovu ve věci jednal.
Ústavní soud uvádí, že dle §119 odst. 1 zákona o Ústavním soudu lze za podmínek stanovených tímto zákonem podat návrh na obnovu řízení proti rozhodnutí Ústavního soudu v trestní věci, v níž mezinárodní soud shledal, že zásahem orgánu veřejné moci bylo v rozporu s mezinárodní smlouvou porušeno lidské právo nebo základní svoboda. Jak dále vyplývá ze zákona o Ústavním soudu, návrh na obnovu řízení je možno podat do šesti měsíců ode dne, kdy se vyhlášené rozhodnutí mezinárodního soudu podle příslušné mezinárodní smlouvy stane konečným (§119 odst. 3 věta první zákona o Ústavním soudu). Dle ustanovení čl. 44 odst. 2 Úmluvy se rozsudek senátu stane konečným, (a) jakmile strany prohlásí, že nebudou žádat o postoupení případu Velkému senátu, nebo (b) po uplynutí tříměsíční lhůty ode dne vynesení rozsudku, jestliže nebylo požádáno o postoupení případu Velkému senátu, nebo (c) jakmile kolegium soudců Velkého senátu zamítne žádost podle čl. 43 Úmluvy.
Jak Ústavní soud zjistil, ve věci stížnosti navrhovatele proti České republice (stížnost č. 1993/02) rozhodl senát Evropského soudu pro lidská práva rozsudkem ze dne 18. července 2006 tak, že v trestním řízení před českými soudy bylo porušeno právo navrhovatele na obhajobu garantované čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Jak dále Ústavní soud zjistil, nedošlo k prohlášení ze strany navrhovatele nebo České republiky, že nebudou žádat o postoupení případu Velkému senátu.
Z výše uvedeného je proto zřejmé, že návrh na obnovu řízení podaný navrhovatelem je podán předčasně, neboť výše citovaný rozsudek Evropského soudu pro lidská práva nelze považovat k datu podání návrhu za konečný ve smyslu ustanovení §119 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, resp. čl. 44 odst. 2 Úmluvy.
Proto Ústavní soud, aniž by vyzval navrhovatele k odstranění vad podání (absence plné moci i dalších obligatorních obsahových náležitostí podání), odmítl návrh na obnovu řízení podle §43 odst. 2 ve spojení s §43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, s přihlédnutím k §119 odst. 3 zákona o Ústavním soudu a čl. 44 odst. 2 Úmluvy pro jeho předčasnost.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. srpna 2006
Jiří Nykodým předseda senátu