ECLI:CZ:US:2007:1.US.116.07.1
sp. zn. I. ÚS 116/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti L. P., zastoupeného JUDr. A. P., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2006, sp.zn. 16 Nc 407/2006, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo rozhodnuto, že v usnesení uvedení soudci Okresního soudu Brno - venkov nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp.zn. 10 Nc 2/2000 (řízení ve věci péče o nezl. děti Poláškovy). Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatele zasaženo do jeho základních práv v soudním řízení. Podle stěžovatele jsou všichni soudci Okresního soudu Brno - venkov vůči němu podjati, neboť při jednání o jiných jeho případech porušují jeho právo na nestrannost soudní moci. Soudci neberou v úvahu předložené listiny a řádně je nehodnotí, čímž porušují princip rovnosti stran v soudním řízení. V minulosti vydal tento soud nesprávně předběžné opatření a celé další řízení bylo ovlivněno Mgr. Z. L. (pozn.: obecný zmocněnec matky R. P.); když na tyto skutečnosti stěžovatel poukázal, bylo proti němu vedeno trestní řízení. Nezákonnost spatřuje stěžovatel hlavně v tom, že JUDr. H. M. vydává svá rozhodnutí v rozporu se zákony, je podjatá a porušuje právo na spravedlivý proces.
Podle názoru stěžovatele není možné očekávat u Okresního soudu Brno - venkov spravedlivý proces, neboť všichni soudci tohoto soudu jsou podjati. Stěžovatel proto navrhl, aby bylo napadené usnesení Krajského soudu v Brně zrušeno.
II.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 14.11.2006, sp.zn. 16 Nc 407/2006, rozhodl tak, že v rozhodnutí uvedení soudci nejsou z projednávání věci vyloučeni. Rozhodnutí odůvodnil poukazem na §14 odst. 1, 4 o.s.ř., podle kterého jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Důvodem vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování o jiných věcech. Stěžovatel námitku podjatosti odůvodnil tím, že Okresní soud Brno - venkov rozhoduje vždy v jeho neprospěch a proto nemá k jeho soudcům důvěru. Námitka se tedy týká rozhodovací činnosti soudu, která, jak plyne ze zákona, nemůže být důvodem vyloučení soudců, pokud současně není namítán bližší vztah soudců k některému z účastníků, k jeho zástupci či k projednávané věci. Soud dodal, že žádný subjektivní vztah některého ze soudců však stěžovatel ani netvrdí ani neprokazuje a žádný ze soudců ve svém vyjádření k námitce podjatosti takový vztah nepřipouští.
III.
K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Krajský soud v Brně, který pouze poukázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svých základních práv, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Z ústavní stížnosti vyplývá, že svým podáním směřuje proti tomu, aby spor, který je veden ve věci péče o stěžovatelovy nezletilé děti, rozhodovali soudci Okresního soudu Brno - venkov. V posuzované věci Okresní soud Brno - venkov rozhodoval jako soud věcně i místně příslušný. O námitce podjatosti rozhodoval věcně příslušný Krajský soud v Brně. Postupoval přitom v souladu s ust. §14 a násl. o.s.ř. a rozhodnutí přesvědčivě a srozumitelně odůvodnil. Skutečnost, že je stěžovatel nespokojen s rozhodováním soudu v této i jiných věcech, zjevně nemůže být důvodem vyloučení soudců uvedeného soudu z projednávání jeho nynější věci a jejich podjatost nelze z obsahu spisu dovozovat. Právo na spravedlivý proces totiž není možné vykládat tak, že by bylo jednotlivci garantováno právo na rozhodnutí odpovídající právě jeho právnímu názoru, který je či může být odlišným od závěrů, které přijal obecný soud.
Pro úplnost lze dodat, že pokud se stěžovatel zmiňuje o ovlivňování soudce Mgr. L. a o nezákonnosti rozhodování JUDr. M., spočívá jeho stížnost v pouhém apodiktickém tvrzení, které nebylo nijak odůvodněné a specifikováno.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že Krajský soud v Brně v posuzované věci postupoval v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikoval běžné právo ústavně konformním způsobem a nedopustil se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele. Napadené rozhodnutí je jasné, logické, přesvědčivé a je tedy i z ústavněprávního hlediska plně přijatelné.
Proto Ústavní soud uzavřel, že napadeným rozhodnutími k porušení stěžovatelových základních práv zjevně nedošlo.
Za tohoto stavu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 25. dubna 2007
Vojen Güttler v.r.
předseda senátu