ECLI:CZ:US:2007:1.US.1222.07.1
sp. zn. I. ÚS 1222/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. V., soudního exekutora, zastoupeného JUDr. Stanislavem Vytejčkem, advokátem se sídlem Benešov, Hráského 406, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 2. 2007, čj. 25 Co 53/2007 - 50, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 31. 5. 2006, čj. Nc 12066/2004 - 12, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud vyslovil, že: "uložení povinnosti platit náklady exekuce povinnému v souvislosti se zastavením exekuce je porušením zásady rovnosti vyjádřené v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Soudní exekutor má při výkonu exekuční činnosti postavení soudce. Takovéto rozhodnutí je tedy zároveň zásahem do soudcovské nezávislosti, zaručené čl. 82 odst. 1 Ústavy." Dále se domáhá zrušení shora označeného usnesení Městského soudu v Praze a výroku III. shora uvedeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3.
Ústavní soud zjistil, že stěžovatel opakovaně podává ústavní stížnosti v analogických věcech (viz např. sp. zn. II. ÚS 296/07, II. ÚS 1221/07, IV. ÚS 1517/07), a to i přesto, že je mu známo, s jakým odůvodněním Ústavní soud obdobné ústavní stížnosti odmítá jako zjevně neopodstatněné. Je zřejmé, že stěžovatel nesouhlasí především se stanoviskem pléna Ústavního soudu, sp. zn. Pl. ÚS - st. 23/06, které sjednotilo judikaturu senátů Ústavního soudu. S tímto stanoviskem stěžovatel obsáhle polemizuje a tvrdí, že Ústavní soud se některými podstatnými aspekty této problematiky nezabýval vůbec nebo jim pro nedostatečnou znalost neporozuměl. Nesouhlas stěžovatele s citovaným stanoviskem není důvodem, aby jej na tomto místě Ústavní soud znovu rozváděl.
Za situace, kdy je podávána ústavní stížnost stejného obsahu a důvody rozhodování Ústavního soudu jsou stěžovateli známy, pokládá první senát Ústavního soudu za zcela postačující, aby bez dalšího odkázal např. na obsah pravomocného usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 296/07, neboť jde o důvody konstantní, na nichž není nutno nic doplňovat ani měnit. Ústavní soud podotýká, že citované stanovisko pléna Ústavního soudu bylo přijato bez odlišných stanovisek.
Z rozhodnutí městského soudu (viz str. 2, závěr 3. odstavce) a rozhodnutí obvodního soudu (str. 3 a násl.) je také patrné, že se v tomto konkrétním případě obecné soudy vypořádaly i s tou částí stanoviska, která se zabývá případným procesním zaviněním oprávněného na zastavení exekuce, z hlediska náležité opatrnosti a uvážlivosti oprávněného při podávání návrhu na zahájení exekuce.
Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. §43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. července 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu