ECLI:CZ:US:2007:1.US.1238.07.1
sp. zn. I. ÚS 1238/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti E. S., zast. JUDr. Alenou Porostlou, advokátkou, sídlem Prostorná 4, Ostrava - Mariánské Hory, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.2.2007, č.j. 66 Co 111/2007-63, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.2.2007, č.j. 66 Co 112/2007-67, proti usnesení o nařízení dražebního jednání soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále ze dne 11.5.2006, č.j. EX 1339/05-21, a proti usnesení o příklepu soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále ze dne 23.6.2006, č.j. 1339/05-27, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Mgr. Jiřího Krále, soudního exekutora , jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatelka podanou ústavní stížností napadla v záhlaví uvedená usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") a jemu předcházející usnesení soudního exekutora o nařízení dražebního jednání a o příklepu. V návrhu na zahájení řízení uvedla, že její zesnulý manžel podal u Okresního soudu v Ostravě (dále jen "okresní soud") návrh na nařízení exekuce, okresní soud exekuci nařídil a soudní exekutor JUDr. Vlastimil Porostlý vydal dne 7.10.2005 exekuční příkaz prodejem nemovitosti povinného. Proti povinnému vedl exekuční řízení rovněž soudní exekutor Mgr. Jiří Král, který nařídil prodej nemovitosti povinného, vydal dražební vyhlášku a usnesení o příklepu. Stěžovatelka se dozvěděla o konání dražby až po jejím vykonání, a to prostřednictvím soudního exekutora JUDr. Vlastimila Porostlého, které požádal soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále o poskytnutí součinnosti, který na žádost nereagoval. Stěžovatelka pověřila JUDr. Vlastimila Porostlého, aby podal odvolání proti usnesení o nařízení dražebního jednání a proti usnesení o příklepu, krajský soud napadenými usneseními odvolání odmítl s odůvodněním, že stěžovatelka není dalším oprávněným ve smyslu §335 odst. 2 obč. soudního řádu a nezabýval se pochybením soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále, v jejichž důsledku jí bylo zabráněno v uplatnění svých práv.
Stěžovatelka je toho názoru, že pravomocnými usneseními krajského soudu bylo porušeno její ústavně zaručené právo garantované v čl. 36 odst. 1 a v čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Připomíná, že soudní exekutor Mgr. Jiří Král dražil nemovitost povinného, jelikož dle §14 odst. 2 písm. b) zák. č. 119/2001 Sb. doručil exekuční příkaz prodejem nemovitosti povinného katastrálnímu úřadu nejdříve, z výpisu z katastru nemovitostí bylo ovšem patrné, že pozici prvně nařízené exekuce zaujímá exekuce, kde oprávněným byla stěžovatelka a pověřen k jejímu vykonání JUDr. Vlastimil Porostlý. Ten zaslal Mgr. Jiřímu Královi žádost o poskytnutí součinnosti, která mu byla doručena 28.3.2006. Mgr. Jiří Král si tak byl vědom o konání exekučního řízení u JUDr. Vlastimila Porostlého, který se snažil zjistit, kdy a zda-li vůbec proběhne dražba nemovitostí povinného, aby mohl do dražebního jednání přihlásit pohledávku oprávněné ve smyslu §336f zák. č. 120/2001 Sb. (pozn. správně má být "obč. soudního řádu), a vědomě bránil, aby tak mohl učinit, a to zejména tím, že nereagoval na součinnostní dotaz, přestože měl povinnost podle §33 - 34 zák. č. 120/2001 Sb. na něj odpovědět. Tím zabránil stěžovatelce v uspokojení alespoň částečně její pohledávky z vykonané dražby a tím zasáhl do práva vlastnit majetek chráněného v čl. 11 odst. 1 Listiny. Mgr. Jiří Král zaslal až usnesení o příklepu, a to dne 6.9.2006. Stěžovatelka podala odvolání, krajský soud ho odmítl, aniž by se zabýval skutkovým a právním stavem, neboť dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno osobou, která k tomu není oprávněna, protože není dalším oprávněným ve smyslu §336c obč. soudního řádu. V této souvislosti stěžovatelka zdůrazňuje, že JUDr. Vlastimilu Porostlému, jednajícímu jejím jménem, bylo znemožněno se jako další oprávněný do exekučního řízení EX 1339/05 přihlásit, tudíž i právo se do příslušných usnesení soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále odvolat. Tím došlo k porušení práva domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu stanoveného v čl. 36 odst. 1 Listiny.
Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud její stížnosti zcela vyhověl a napadená usnesení krajského soudu a soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále zrušil.
Relevantní znění příslušných ustanovení Listiny upravujících základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující:
Čl. 11 odst. 1:
Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.
Čl. 36 odst. 1:
Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.
II.
Z předložených listin Ústavní soud zjistil, že na majetek Z. Š. byla v letech 2004 - 2005 nařízena řada exekucí, přičemž o jejich nařízení byla v katastru nemovitostí vedeném pro kat. úz. Mariánské Hory na LV 2765 zapsána poznámka. Z nich bylo v posuzované věci relevantní nařízení exekuce usnesením okresního soudu ze dne 24.11.2003, sp.zn. 51 Nc 10407/2003 a nařízení exekuce usnesením okresního soudu ze dne 6.9.2005, sp.zn. 48 Nc 10528/2006. Soudní exekutor Mgr. Jiří Král ve druhé z relevantních exekucí vydal dne 4.10.2005 exekuční příkaz č.j. 43 EX 1339/2005-2 na prodej nemovitostí, soudní exekutor v první z nařízených exekucí vydal exekuční příkaz až 7.10.2005, č.j. 069 EX 434/2003-4. S odvoláním na §33 a 34 zák. č. 120/2001 Sb., resp. §128 obč. soudního řádu požádal JUDr. Vlastimil Porostlý dopisem ze dne 27.3.2006 Mgr. Jiřího Krále o poskytnutí součinnosti, zejména zjišťoval vydání dražební vyhlášky a stav exekučního řízení. Mgr. Jiří Král dne 11.5.2006 vydal usnesení o nařízení dražebního jednání (dražební vyhlášku (č.j. EX 1339/05-21), kromě jiného v ní upozornil, že další věřitelé povinného se mohou domáhat uspokojení jiných vymahatelných pohledávek, jestliže je přihlásí nejpozději do zahájení dražebního jednání. Dne 23.6.2006 vydal Mgr. Jiří Král na základě provedené dražby usnesení o příklepu č.j. EX 1339/05-27. Obě usnesení Mgr. Jiřího Krále napadla stěžovatelka odvoláním. Odvolání proti usnesení o nařízení dražebního jednání krajský soud odmítl usnesením ze dne 20.2.2007, č.j. 66 Co 111/2007-63, odvolání proti usnesení o udělení příklepu krajský soud odmítl usnesením z téhož dne č.j. 66 Co 112/2007-67. V obou věcech krajský soud zkoumal, zda odvolání podala oprávněná osoba. Zjistil, že stěžovatelka v řízení nevystupuje jako další oprávněná, tudíž neměla právo podat proti usnesením soudního exekutora odvolání. Vysvětlil, že samotný návrh na nařízení exekuce a nařízení exekuce ještě neznamená, že pohledávka bude vymáhána prodejem nemovitostí povinného, že teprve exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle obč. soudního řádu (s odvoláním na §47 odst. 2 zák. č. 120/2001 Sb.). Uzavřel, že pokud stěžovatelka do doby než první vydaný exekuční příkaz nabyl právní moci nepřistoupila do tohoto řízení jako další oprávněná, nelze ji považovat za další oprávněnou ve smyslu §335 odst. 2 obč. soudního řádu, tudíž odvolání bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. Pro úplnost krajský soud dodal, že i kdyby stěžovatelka byla v tomto exekučním řízení oprávněnou, byla by její odvolání odmítnuta: odvolání proti usnesení o dražební vyhlášce z toho důvodu, že termín dražby uplynul, a pokud nebyla dražební vyhláška doručena, může další oprávněný podat odvolání proti usnesení o příklepu (viz R 57/2000), přičemž odvolání proti usnesení o příklepu bylo podáno opožděně.
Na základě uvedených zjištění Ústavní soud shledal, že stěžovatelčin návrh je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83 a čl. 91 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelkou namítaných porušení jejích základních práv. Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základních práv stěžovatelky nebylo zjištěno.
K namítanému porušení čl. 36 odst. 1 Listiny Ústavní soud poznamenává, že - dle jeho konstantní judikatury - je notorietou, že k porušení práva na soudní ochranu podle tohoto ustanovení dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. V posuzované věci taková situace nenastala. Podstatu ústavní stížnosti totiž tvoří námitky stěžovatelky vůči postupu soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále, jímž jí mělo být znemožněno vstoupit do exekučního řízení jako další oprávněný a v konečném důsledku i podání opravných prostředků. Ze zjištěných skutečností však takový závěr nevyplývá. Mgr. Jiří Král, jako soudní exekutor, zachoval zákonem předepsaný postup při provádění exekuce, bez ohledu na to, že některé exekuce byly nařízeny dříve, jako první vydal exekuční příkaz, tudíž byl oprávněn exekuci prodejem nemovitosti provést. Ústavní soud připomíná, že v dané věci nešlo o souběh exekucí, na který by bylo možno aplikovat zák. č. 119/2001 Sb. (viz též R 2/2006), bylo tedy na stěžovatelce, aby vhodnými procesními prostředky uplatnila svoji pohledávku v exekučním řízení vedeném Mgr. Jiřím Králem. Je evidentní, že o tomto řízení stěžovatelka věděla (resp. soudní exekutor JUDr. Vlastimil Porostlý) či mohla vědět, že právní řád obsahuje řadu konstrukcí zajišťujících dostatečnou možnost o stavu exekučního řízení být informován (katastr nemovitostí, úřední deska exekutora, zveřejnění obecním úřadem). Jestliže stěžovatelka tyto prostředky adekvátním způsobem nevyužila, nemůže namítat porušení práva na soudní ochranu.
Ústavní soud neshledal ani porušení majetkového práva chráněného v čl. 11 odst. 1 Listiny, protože toto právo ji zůstalo nadále zachováno a na základě exekučního titulu ho může nadále uplatňovat.
Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů, rozeznává v §43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, že dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným způsobem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního a kontradiktorního.
Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 2. října 2007
Vojen Güttler, v.r.
předseda senátu