ECLI:CZ:US:2007:1.US.1319.07.1
sp. zn. I. ÚS 1319/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti WOLFSBERG Letecká továrna s. r. o., se sídlem Praha 9, Beranových 65, zastoupené JUDr. Petrem Permanem, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 2. 2007, čj. 25 Cdo 2053/2005 - 179, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 4. 2005, čj. 29 Co 535/2004 - 149, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včasnou ústavní stížností stěžovatelka požaduje zrušení shora označených rozhodnutí vydaných v řízení o náhradu škody na zdraví, zahájeného žalobkyní A. B. (dále též "žalobkyně"), kterou žalobkyně utrpěla při havárii (v průběhu přistávacího manévru vyhlídkového letu) ultralehkého letounu ST - 4 Aztek, jehož je stěžovatelka vlastníkem. Městský soud v Praze, jako soud odvolací, shledal mezitímním rozsudkem žalobu co do základu důvodnou a Nejvyšší soud ČR, jako soud dovolací, dovolání stěžovatelky zamítl. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká protiústavnost rozhodnutí jak dovolacího, tak i odvolacího soudu a polemizuje s výkladem občanského zákoníku, jak jej oba soudy provedly.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout pochybnost o ústavní konformitě postupu obecných soudů při vydání touto ústavní stížností napadených rozhodnutí. Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace obecného (podústavního) práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody, resp. některé z ústavních kautel.
V daném případě je očividné, že k žádnému porušení základních práv stěžovatelky nedošlo. Její argumenty míří toliko k tomu, aby Ústavní soud zaujal jiný právní závěr, než jak učinil Nejvyšší soud ČR, resp. Městský soud v Praze, tedy zda sportovní létající zařízení (ultralehký letoun) je či není letadlem, s jehož provozováním se spojuje objektivní odpovědnost, ve smyslu ustanovení §427 obč. zákoníku. S ohledem na to, že stěžovatelkou zpochybněný výklad občanského zákoníku obecnými soudy není příkladem svévole ani není v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, ve smyslu judikatury Ústavního soudu, nevidí Ústavní soud žádný důvod ke svému zásahu.
Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v ustanovení §43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.
Ústavní soud proto dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji odmítl podle ustanovení §43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 16. července 2007
Vojen Güttler
předseda I. senátu Ústavního soudu