ECLI:CZ:US:2007:1.US.1336.07.1
sp. zn. I. ÚS 1336/07
Usnesení
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti Ing. P. S., zastoupeného Mgr. Jiřím Slavíčkem, advokátem advokátní kanceláře Nipl, Žák, Slavíček, Jaroš & spol., se sídlem Na Pankráci 11/449, 140 00 Praha 4, proti usnesení Okresního soudu v Mělníku ze dne 6.2.2007, čj. 40 Nt 951/2007-26, a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 7.3.2007, čj. 9 To 100/2007-36, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji zejména o následující důvody.
Stěžovatel byl odsouzen Okresním soudem v Mělníku rozsudkem ze dne 21.3.2006, čj. 14 T 13/2006-152, za trestné činy ublížení na zdraví a omezování osobní svobody. Proti tomuto rozsudku se odvolal a navrhl provedení dalších důkazů. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 17.5.2006, čj. 9 To 176/2006-190, odvolání zamítl. Stěžovatel podal dovolání, které Nejvyšší soud usnesením ze dne 25.10.2006, čj. 3 Tdo 1304/2006, odmítl s tím, že záležitost nových důkazů je nutno řešit návrhem na obnovu řízení. Stěžovatel podal návrh na obnovu řízení z toho důvodu, že se objevily nové důkazy, které v rámci trestního řízení nebyly provedeny a soudu tedy byly neznámé. Okresní soud v Mělníku v napadeném usnesením ze dne 6.2.2007, čj. 40 Nt 951/2007-26, tento návrh zamítl. Stížnost proti tomuto usnesení Krajský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 7.3.2007, čj. 9 To 100/20007-36, zamítl.
Stěžovatel se domnívá, že usneseními soudů, týkajícími se obnovy řízení, bylo zasaženo do jeho základního práva na soudní ochranu a spravedlivý proces. K uvedenému zásahu mělo dojít tím, že soud I. stupně v rámci řízení o povolení obnovy řízení sice provedl nové důkazy navrhované stěžovatelem, jeho postup však byl v rozporu s trestním řádem, neboť soud bez řádného vyhodnocení nově provedených důkazů pouze uzavřel, že tyto důkazy nemohou změnit dříve přijatý závěr o vině stěžovatele. Soudy tedy pominuly základní zásadu trestního řízení, že o vině obžalovaného je možné rozhodovat pouze v trestním řízení před soudem na základě obžaloby státního zástupce a že v pochybnostech o vině se má vždy rozhodnout ve prospěch obžalovaného. V důsledku nesprávného rozhodnutí o návrhu na obnovu řízení, které vycházelo z viny stěžovatele na základě důkazů z dříve skončeného řízení a z řízení o návrhu na obnovu řízení, došlo k tomu, že stěžovateli bylo upřeno právo na spravedlivý proces a právo domáhat se ochrany svých práv u nezávislého a nestranného soudu. Závěry o vině stěžovatele byly učiněny soudem, který k tomu nebyl příslušný a nijak nezohledňují nové důkazy. Soud neměl hodnotit vinu stěžovatele, ale měl se soustředit výlučně na to, zda důkazy zjištěné stěžovatelem jsou nové a zda jsou pro posuzování viny stěžovatele relevantní. Uvedeným postupem soudů mělo být zasaženo do stěžovatelova základního práva na soudní ochranu a práva na spravedlivý proces zaručených hlavou pátou Listiny základních práv na svobod.
Stěžovatel pak - nad rámec věci - zdůraznil, že jeho vina nebyla v předchozím řízení řádně prokázána a podrobně se věnoval původnímu trestnímu řízení.
II.
K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spisy sp. zn. 40 Nt 951/2007 a sp.zn. 14 T 13/2006, vedené u Okresního soudu v Mělníku. Z nich zjistil, že stěžovatel podal dne 9.1.2007 návrh na obnovu řízení, který zdůvodňoval tím, že v řízení, vedeném pod sp.zn. 14 T 13/2006, v rámci odvolání navrhoval k důkazu výslechy svědků G. H. a V. O. (dříve P.). Protože tyto důkazy nebyly soudy provedeny, jedná se o nové důkazy, které soudům nebyly před vydání rozhodnutí známé. Je důvodný předpoklad, že kdyby tyto důkazy provedeny byly, vedlo by to ke změně rozhodnutí o vině. Usnesením ze dne 6.2.2007, čj. 40 Nt 951/2007/26, Okresní soud v Mělníku návrh na povolení obnovy řízení zamítl. Rozebral celou důkazní situaci a věnoval se zejména výpovědím svědkyně O. a H., které sám vyslechl. Uvedl, že navržená svědectví nemohou z konfrontací s dříve soudem provedenými důkazy vinu stěžovatele zpochybnit. Stížnost proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Praze usnesením ze dne 7.3.2007. čj. 9 to 100/2007-36, zamítl. Uvedl, že soud I. stupně věnoval návrhu dostatečnou pozornost, provedl všechny důkazy potřebné k jeho posouzení z hlediska podmínek stanovených §278 odst. 1 tr. řádu a důvodně dospěl k závěru, že podmínky povolení obnovy řízení nejsou splněny.
III.
Ústavní soud zaslal návrh k vyjádření Okresnímu soudu v Mělníku, který pouze odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku. Proto Ústavní soud nevzal uvedené vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí. Krajský soud v Praze se k návrhu přes výzvu Ústavního soudu nevyjádřil.
IV.
Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Podle stěžovatele soudy posuzující návrh na obnovu řízení překročily svou pravomoc, neboť prováděly nové důkazy navržené stěžovatelem a na základě těchto důkazů, bez jejich řádného vyhodnocení, dovodily, že nelze změnit dříve přijatý závěr o vině stěžovatele. Závěr o vině stěžovatele tak učinil soud, který k tomu nebyl příslušný a který nezohlednil nové důkazy.
Tvrzení stěžovatele nepostrádá logiku, leč jen na prvý pohled. Ze spisu Okresního soudu v Mělníku sp.zn. 14 T 13/2006 vyplývá, že důkazy, které byly předmětem posuzování v rozhodování o obnově řízení (výslech G. H., probační asistentky V. P. a psychiatricko-sexuologický znalecký posudek poškozené) navrhoval stěžovatel již ve svém odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Krajský soud v Praze tyto důkazy neprovedl, leč v odůvodnění zamítavého usnesení o odvolání dostatečně odůvodnil, proč důkazy provedené před nalézacím soudem jsou postačující pro přijetí rozhodnutí o vině stěžovatele a proč proto není nutné provádět další dokazování (str. 3-4 usnesení). Judikatura a doktrína se kloní k tomu, že v rámci obnovy řízení je za nový důkaz třeba považovat i důkaz, který nebyl soudem proveden (tak např. Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F., Trestní řád. Komentář. II. díl, 4. vydání. Praha: C.H.Beck 2002, str. 1753). Pokud se proto soud posuzováním takových důkazů v rámci řízení o povolení obnovy řízení zabýval, lze dovodit, že postupoval v souladu s ust. §278 odst. 1 tr. řádu.
Obnova řízení je mimořádným opravným prostředkem, jehož účelem je odstranit nedostatky ve skutkových zjištěních některých pravomocných rozhodnutí v těch případech, kdy příčiny zjištěných nedostatků vyšly najevo teprve po právní moci původního rozhodnutí. Soud při rozhodování o obnově řízení musí porovnávat dosud provedené důkazy a dosavadní skutková zjištění s důkazním významem nově tvrzených skutečností nebo nově navrhovaných důkazů. Výsledkem tohoto zkoumání nemusí být nové úplně změněné skutkové zjištění, nýbrž určitý stupeň pravděpodobnosti či důvodný předpoklad pro možnou změnu rozhodnutí. Nepostačuje nekritické převzetí nově tvrzených skutečností či důkazů bez jejich zhodnocení ve vztahu ke skutečnostem a důkazům, z nichž povstalo původní skutkové zjištění. Ne každá nová skutečnost či důkaz jsou totiž způsobilé vyvolat následky předvídané ust. §278 odst. 1 tr. řádu (viz Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F., op. cit. str. 1753). Názor zastávaný stěžovatelem by ve svém důsledku znamenal, že soud by byl nucen automaticky povolit obnovu řízení vždy, jestliže by účastník řízení navrhl další důkaz. Tím by byl zcela popřen smysl obnovy řízení jako mimořádného opravného prostředku.
V předmětné věci dospěl Ústavní soud k závěru, že Okresní soud v Mělníku i Krajský soud v Praze při rozhodování o obnově řízení postupovaly v rámci daném příslušnými procesními předpisy. Aplikovaly běžné právo ústavně konformním způsobem, nedopustily se svévolného jednání, které by mohlo způsobit porušení základního práva stěžovatele na spravedlivý proces a mezi skutkovým zjištěním - v celém kontextu věci - a právními závěry z něj vyvozenými neexistuje ani extrémní rozpor ve smyslu ustálené judikatury Ústavního soudu. Napadená rozhodnutí jsou tedy i z hlediska ústavněprávního plně přijatelná.
Proto Ústavní soud uzavřel, že napadenými rozhodnutími k porušení čl. 36 odst. 1 Listiny zjevně nedošlo.
Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle §43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, jako zjevně neopodstatněný návrh, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. října 2007
Vojen Güttler
předseda senátu